SVS: Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře 01

Anotace: Mise sama byla docela rutina, ale ne všichni zažili to samé...

„Udržujte požár -  za hodinu zme tam.“

 

Zdeněk Galuška, Stařeček Pagáč vyprávjajů

 

Derakin Černá pěst, velitel Soranského výzvědného syndikátu, pozoroval Charovu tvář prostou jakékoli emoce.

„Proč mi tohle vlastně říkáš?“

Mystik pokrčil rameny a i ten minimální pohyb těla byl doprovázen lehkým zašustěním látky šedého roucha.

„Sice dělám většinou pro Ostvir, ale to neznamená, že mě tam nemůže pár lidí pěkně srát.“

„Takže pomsta nebo něco na truc?“

Derakina vždycky zajímala motivace jednání, ze kterého se dalo něco vymáčknout i do budoucna. A teď se díval do očí ostvirského mystika, který mu právě prozradil existenci jistého vězně. Černá pěst o něm věděl. A teď i to, kde je. Dal mu prostě informace na stříbrném podnosu a Derakina zajímalo v perspektivě mnoha zájmů, jak moc může tenhle zdroj ještě využít a co ho to bude stát.

„Říkej si tomu třeba starost o rovnováhu sil, to je úplně jedno. Je jasné, že ta informace se dostane ven, protože to dělají dříve nebo později všechny informace. Ale někoho by mohlo překvapit, že se mezi zainteresované strany dostane i někdo z druhého konce dimenze. Ideálně v momentě, kdy už nebudou moci jakkoli zakročit.“

Derakin se chtěl zeptat ještě na pár věcí, ovšem setkání už přerůstalo bezpečnou dobu. Za prvé tu vždycky mohl být monitoring prostoru třetí stranou, za druhé čím déle na jednom místě, tím větší stopy po sobě lidské bytosti nechávaly bez ohledu na svoje schopnosti a za třetí to ve stokách pod Soranem vždycky pěkně smrdělo.

„Tak díky a těším se na další setkání.“

Char se pousmál nad větou, která ho měla vyprovokovat k potvrzení nebo odmítnutí další spolupráce. Věděl, že je to situace, ve které nelze vyhrát. Ať se zachová jakkoli, něco to o něm řekne. Pozitivem bylo, že hrály obě strany a obě o sobě vždycky něco prozradily.

„Nevylučuju ho.“

 

Solidně zahráno, přesvědčovali oba sami sebe, když se svižným krokem snažili vymotat ze stále proměnlivých stok města, které bylo jednou velkou tajnou službou o desítkách mozků a miliardách myšlenek.

Derakin si našel tichý kout, rozhlédl se kolem a udělal několik rutinních opatření proti sledování psychické aktivity. Spíše pro svůj vlastní klid než pro jejich reálnou účinnost.

Pak sevřel ve třech prstech zabroušený sferilový krystal v kovovém pouzdru podobném obalu na doutníky, který se mu v ruce ocitl po setkání s osobou, od které to skutečně nečekal.

Char byl mystik pracující víceméně pro ostvirské triády. Tím pádem byl na výplatní pásce Chipruneva, jednookého plešatého bastarda z povolání. Jeho rodinný původ nehrál roli. Derakin nepochyboval o tom, že Charova výplatní páska obsahuje i jiné spolky a bratrstva, ale stejně by ho zajímalo, proč se mystik vydal tak na dostřel. Obvykle byl někde v Soranu, ale nedával svou přítomnost najevo a mezi Soranem a Ostvirem panovalo už roky napětí, které mohlo stále vybuchnout ve válku ohrožující celý kontinent. Ostvir chtěl dominovat, Soranu se zatím dařilo udržovat ho v mezích jak v zájmu svém, tak i ostatních.

Sáhl si postupně na obě zápěstí a otočil náramky, které měl kolem nich navléknuté. Pokud by měl dostatek času a klid, poradil by si s krystalem i bez nich, ale teď se mu nedostávalo ani jednoho a už byl poměrně vyčerpán, takže si musel trochu ulehčit práci. .  

Na každém z nich byla polovina držáku, do kterého se dal krystal s trochou šikovnosti pohodlně upnout, takže ho držitel měl mezi rukama. Tohle klepeto bylo na otočném kloubu a bylo ho možné nastavit proti druhé ruce, pokud jste měli předloktí proti sobě. Když jste pak spojili prsty, byl krystal přesně pod nimi. Derakin se vždycky divil, jak je možné, že si o ně nikdy neroztrhl ruku a nevykrvácel někde na ulici. Ale konstruktéři, kteří tyto náramky na sferily vyráběli po desítkách, podle všeho věděli, co dělají.

Oddělil klepeto od náramku na obou rukou a naklonil tak, aby ramena trčela proti sobě. Vypadalo to, jako že má na rukou želízka. Krystal si nechal v prstech levačky a pravou mezitím spoji oba konce. Může ho pak držet jen v jednom a spojení přerušit, ale pro aktivaci bylo vždycky lepší mít napojení na obou stranách. Lidé jako Rentgol, syndikátový mystik, si byli schopni tyhle kameny prohlížet pouhým dotekem a za vhodných podmínek i na dálku, ale Černá pěst holt potřeboval trochu pomoci. Prsty jeho levé ruky pak do držátka zasadily krystal, jako kdyby přisypával koření do jídla. Později si s ním může víc hrát, ale teď se spokojil s tím, že nad sferilem spojil prsty v něčem, co připomínalo modlitební gesto. V podstatě to modlitba byla, protože Derakin neuměl v těch magických věcech chodit zase tolik, aby si byl jistý, že tyhle operace zvládne, takže jeho vlastní čtení krystalů byla vždycky trochu sázka do loterie.

Po chvilce soustředění pustil do této bižuterie trochu vlastní síly vůle.

Následovala chvilka napětí a mezi jeho dlaněmi vysvitlo slabé světlo.

Zesílilo a začalo měnit barvy. Když dosáhlo jasné modré, byl to pro Černou pěst signál, že může rozpojit prsty a začít s obsahem pomalu manipulovat.

Středy jeho dlaní spojoval asi dvacet centimetrů dlouhý paprsek světla. Roztáhl ruce ještě trochu víc a začal kmitat prsty, jakoby hrál na klavír.

Paprsek světla se roztáhl do tvaru mezi krychlí a elipsou.

Před zrakem válkami protřelého agenta, profesionálního zabijáka a informačního ochránce Machajského království se začaly míhat informace, pro které by někteří v této zemi, potažmo městě, zabíjeli.

Věděl, že tohle je jen nástřel a že bude muset někde jinde projít obsah krystalu podrobněji, ale potřeboval mít aspoň představu, pokud má jeho tým vyrazit během několika hodin směrem k drobnému ostrůvku uprostřed Namidu.

Svižně kmital prsty a nasával informace o věznici, zabezpečení, snad stále aktuálních rozpisech stráží a dalších skutečnostech, které měly komukoli s dostatečným vybavením a schopnostmi pomoct dostat se dovnitř i ven a nepřijít přitom o život.

O půl minuty později spočíval krystal v tajné kapse jeho rukávu a na místě, kde si ho prohlédl, vybuchla skleněná kulička. Byla ze stejného nerostu, ale obsahovala emoční záznam jedné nepodstatné narozeninové oslavy a dvou souloží, které se odehrály po ní. Byl to spolehlivý způsob, jak přerazit jakékoli stopy jeho vlastní přítomnosti. Normálně by toto matení nemusel použít, ale zdržel se na jednom místě příliš dlouho. 

 

Jakmile se dostal na povrch, uvítala ho černá obloha protkaná několika stříbrnými žilkami astrálních vrstev. Pozdravil kývnutím hlavy soranskou noc a vydal se na cestu do nejbližšího operačního stanu syndikátu, kterému velel. Nebo se o to aspoň snažil, protože jeho spolupracovníci si stejně valnou většinu času dělali, co chtěli.

Cestou se jeho mysl napojila na daonar, astrální vrstvu procházející celým hmotným světem, a Derakin vyslal několik příkazů a rámcových obrazů, aby příjemci jeho zpráv byli aspoň trochu obeznámeni se situací. Zbytek se doví záhy, teď je potřeba dostat je z postelí, od korbelů nebo z objetí opačných i stejných pohlaví.

 

O několik hodin a spoustu nadávek později se nad Soran zvedla skupina pěti wyvernů a vydala se nocí na jihozápad.

 

,,Koho kurva napadlo vzít zrovna wyverny!!!“ zařval Kavir Lesní čepel do povětří kolem sebe a doufal, že jeho slova se donesou k dalším čtyřem členům noční letky. Nejmenovala se tak, ale prostě letěli v noci.

V jeho hlavě se ozval Derakinův podrážděný telepatický hlas.

-Musíš fakt tak řvát?-

Kavir si odfrkl a odvětil mu stejným komunikačním kanálem.

-Nemusim, ale potřeboval jsem si ulevit.-

-No a kdybys takhle nevyšiloval, tak ti klidným tónem řeknu, že je to aktuálně nejlepší způsob, jak se rychle dostat na Grenodii a nenechat tam stopy. Tohle jsou zvířata tý elfský diplomatický skupiny, která nocuje v královským paláci.-

-Derakine, my sme šlohli wyverny elfům s diplomatickou imunitou a obchodníma smlouvama pro království na příští tři roky? -

Drawk nra Tar- Enor, který tuto otázku položil, měl ve svého formálního nadřízeného většinu času důvěru, ale tohle byly momenty, kdy skutečně pochyboval o jeho duševním zdraví. Oba dva si ale dávno ověřili, že jsou schopni vzít vlastního krále jako rukojmí, použít umělecké plátno o rozměrech dva na dva metry pro zakreslení bojových pozic nebo královskou korunu jako zarážku do dveří, když bylo uvnitř horko. Takže si vlastně neměli co vyčítat.

Černá pěst si duševně povzdechl, z čehož ostatní vždycky trochu zamrazilo.

-Nešlohli jsme je, jen jsem si je půjčil. Nevěřili byste, jak jsou tahle zvířátka ochotná ke spolupráci, když na vás visí pár kousků vepřového. -

Kolem nich přeletěl další wyvern a na jeho zádech rozesmátá Ardwen, bojomágyně. Stejně jako kolem ostatních, i kolem ní pulsovala clona chránicí v rychlosti několika set kilometrů v hodině jezdce před větrem, deštěm a zimou. Šlo o štít kopírující téměř přesně tvar těla, neomezující v pohybu a snadno naučitelný během jednoho dne. Kouzlo patřilo k základnímu výcviku.

-Podívejte, se na ty šikovný tvorečky!- zavýskala telepaticky. Daonar měl vždycky sklon přenášet spolu s komunikací i záblesky emocí, takže Ardwenina dobrá nálada trochu pozvedla na duchu i zbytek skupiny ve složení Derakin Černá pěst, Drawk nra tar Enor, Kavir Lesní čepel, Rentgol Půlnoční šepot a Vidto Plamenné prsty.

Dokonce i Rentgol se usmál a to bylo u mystika co říct. Obvykle byl velmi zamlklý a na zbytečné řeči si nepotrpěl. Komunikace skrze astrální sféry pro něj byla skoro přirozenější než běžná mluva. Aktuálně měl opět jednu ze svých nemluvných nálad, což mělo několik důvodů.

Byla mu zima a moc toho nenaspal. To druhé byla jakási vizitka kvalitního mystika, ale na náladě to člověku nepřidalo. Taky na něm jako obvykle spočívaly celkem kritické úkoly. Aktuálně monitorování okolního prostoru a dohled nad tím, aby tým SVS nikdo nevypátral, nebo minimálně aby se o pátracích tendencích vědělo aspoň trochu dopředu. Dokonalé krytí byl vždycky nedosažitelný ideál.

-Klesáme, za chvilku jsme na pobřeží Grenodie,- poslal ostatním prostou informaci a pokusil se přesvědčit vlastního wyverna, že z klesání budou mít prospěch opravdu oba dva a na zemi to bude stejná legrace jako pár set metrů nad hladinou moře.

 

Drobný ostrůvek Grenodia ležel téměř ve středu dimenze a byl jakýmsi památným místem. Nacházela se tu jedna z prvních a díky tomu také nejprestižnějších bojových škol na celém Namidu. Dále Památník rozdělení, což bylo místo, kde se podle celkem přesných historických záznamů dohodly jednotlivé rasy, národy a další frakce, jak bude kdo spravovat jednotlivé kontinenty dimenze. To se nepochybně dalo dohodnout na mnoha dalších místech, ale Grenodia kromě toho, že tvořila střed dimenze, byla podle mnoha výzkumů pravděpodobně místem, které z Namidu existovalo jako první, takže se jí často přezdívalo První ostrov nebo První půda.

Stejně jako se stala místem mnoha symbolických úmluv a dohod, skrývala také několik temných tajemství, která vznikají v závěsu za těmi historickými momenty, případně současně s nimi. Jednou z těch tajných drobností byl nenápadný hrad na pobřeží tvářící  se jako zřícenina.

Ve skutečnosti šlo o chytře ukryté vězení, které bylo momentálně i cílem SVS. Nebylo pro běžné zločince. Spíš se jednalo o takovou odpočinkovou stanici pro ony anonymní osoby, které byly momentálně někomu nepohodlné, ale hodilo se mít je někde za větrem. Mohlo by se zdát, že vzhledem k reinkarnaci, která na Namidu fungovala skoro jako hodinky, by bylo jednodušší je zabít. Problém byl, že na rozdíl od many, života nebo jiných energií, které šly nějak obnovit, reinkarnace samotné se tohle netýkalo. Smrt vás sice mohla zastihnout vícekrát, ale tenhle počet byl prostě konečný a nešel ničím navýšit. Proto byly životy těch schopných příliš cenné na to, aby se jimi plýtvalo při dočasných konfliktech.

Kromě toho takto nepohodlná osoba měla vždycky nějakou naději, že zpráva o jejím dočasném omezení svobody prosákne ven a přijde ji navštívit někdo další, kdo jí nabídne spolupráci. Bylo to skoro jako kdyby vám při odchodu z jedné práce někdo strčil do kapsy místo květin na rozloučenou nabídku na pohovor. Při troše vlastní snahy by dovedla zřejmě utéct i sama, ale zase ten výhled na moře a slušné jídlo třikrát denně…

 

Derakin se oklepal a zapálil si tenký doutník, čímž dal jasně najevo, že začíná porada. Jeho tým se vedle něj shromáždil a Rentgol si s vrčením tahal zbytky větviček z popelavých vlasů, které mu padaly zpod kápě na hubená rameny. Ardwen s Kavirem se hrabali z křoví opodál, což bylo provázeno otráveným skučením a reflexivní fackou, když se Kavir snažil něčeho zachytnout a místo toho chytnul agentku mezi nohama. Což o to, už ji tam chytl několikrát, ale přece jen za jiných okolností.

Že wyverni dovedou skvěle manévrovat, věděli už všichni. A všichni už také věděli, že jsou schopni se otočit během téměř střemhlavého letu v bodě pět metrů nad zemí a začít se vracet do původní výše, aniž by na to své pasažéry předem upozornili. Elitní komando a výkvět soranské rozvědky tak popadal do korun několika stromů na jednom z kopců kousek od pobřeží ostrova.

Pozitivní bylo, že byli opravdu na správném ostrově a nikdo o nich nevěděl, jak jim vzápětí sdělil jejich mystik. V rovině osobní vnímali negativně, že musí vymyslet, co dál, protože informace mohly být kusé a staré. Kromě toho byli bez odvozu, protože draci zmizeli někde ve tmě a našli si vlastní program.

Rentgol jim vyvolal iluzorní mapu ostrova a všichni se shromáždili kolem obrazu, který jemným modrozeleným světlem ozařoval jejich obličeje. Vypadali trochu jako děti ve škole.

„Takže jestli to vidim dobře,“ uvažoval nahlas Černá pěst, když mystik přiblížil obraz a našel jejich lokaci, ,,tak se musíme dostat asi míli na východ a budeme na dohled tý věznice.“

Protože ho nikdo nepřerušil, pokračoval.

„Podle toho, co... co mi bylo předáno, tak se má naše osoba zájmu vyskytovat v jedné ze tří cel na východní straně v patře mezi dvěma strážními věžemi.“

„To je tak významnej, že mu dali pokoj s vyhlídkou?“ zeptal se napůl žertem Kavir.

Derakin ho ignoroval: ,,Pracoval pro Ostvir, pár lidí nasral, tak ho uklidili. Asi to bude historie se spoustou zákrutů, polopravd a podobně, prostě klasická informační snůška.“

„A nás zajímá proč?“ nadhodila Ardwen, na které bylo vidět, že by byla nejradši ve vaně s horkou vodou nebo v posteli stejné teploty.

„Když mi někdo předá informacema napěchovanej sferil, tak chce někomu vypálit rybník. Může tam bejt bejvalej tajemník Chipruneva, triádní expert na bezpečnost, prostě někdo s velmi detailním přehledem o spoustě operací nebo rozmístění jejich jednotek.“

Drawk zavětřil.

„Já to nebyl,“ ohradil se Rentgol.

„Ne ne. Větřim boudu,“ podotkl suše nra Tar-Enor.

„Tak nějaká past v tom bude určitě, proto jsme tu taky v tomhle složení.“

„Měli jsme vzít Weasta,“ postěžoval si Kavir.

„Weast se vypravil na jih Nabu a osobně tipuju, že aktuálně bude v jiný dimenzi. Minulý týden pátral po někom na Rivnorii, od tý doby nemám novinky,“ vysvětlil Derakin nepřítomnost vynikajícího runaře, improvizátora a analytika situací.

Kavir se pleskl do čela: „Weast a Rivnorie. To si zase dotáhne pytel jídelních hůlek.“

Tým se zachechtal. Jejich kolega sbíral dlouhá léta kouzelné i jiné hůlky všech možných typů. Polovinu jich používal, polovinu měl jen tak. A když zjistil, že Rivnořané používají hůlky na jídlo, strávil v řečené dimenzi několik měsíců a přitáhl si těch dřevíček obrovské množství.

Rentgol luskl a obraz ostrova potažmo věznice se rozplynul bez dalšího zvuku v nočním vzduchu. Ostatní zamrkali, jak se snažili opět přivyknout tmě. Ačkoli na tyto přechody byli cvičeni, nikdy to nebylo možné vychytat na sto procent.

„Ještě jedna podstatná věc. Zatim nikdo neví, že jsme tady, a budu všem zavázán, pokud to tak zůstane. Za nějakou dobu se určitě proflákne, že jsme tu byli, ale ať je co nejdelší. Oficiálně jsme v Soranu a věnujeme se vlastním věcem. Na tomto území momentálně nemám žádnou pravomoc a místní složky mě nepožádaly o pomoc či jakoukoli asistenci. Při náhodném objevení jakoukoli posádkou to musíme nějak uhrát. Král Coralus se za nás může postavit, ale za prvý ho nechci otravovat takovou blbostí, za druhý jsme hodně daleko od domácí mety na to, abychom si tu uprostřed noci vyskakovali a oháněli se vlastním odznakem.“

Skupina přikývla nebo zasalutovala na znamení souhlasu - každý po svém způsobu.

„Takže klidně, ale svižně vzhůru, panstvo.“

 

Leželi na vrcholku kopce a přes zakrslé křoví pozorovali pevnost věznice. O pohybu ostrahy informovaly jen drobné odlesky na přilbách patrolujících vojáků. Jedinými světly byly pochodně rozmístěné na strategických místech.

„Potřebujeme odvedení pozornosti,“ konstatoval Černá pěst. ,,Drawk by mohl...,“ navázal a pak se rozhlédl. ,,Kde je sakra ten chlap?“

Půlnoční šepot zavřel na pár vteřin oči a pak velmi sprostě zaklel.

„Ten idiot zase vyrazil napřed,“ odfrkl si mystik a vyrazil se šustěním kamsi do tmy.

Derakin obrátil oči v sloup. To byla jedna vlastnost, kterou na zashionském agentovi nenáviděl. Nikdy neodolal výzvě a měl sklony vrhat se do všeho sám a bez záloh. Nutno podotknout, že to vzhledem k jeho schopnostem už kolikrát vyšlo, ale nebyl to rozhodně univerzální postup.

 

Rentgol našel Zashioňana o sto metrů dál v rozhovoru se strážným.

No, rozhovoru… strážný mířil na vetřelce špičkou halapartny a Drawk se mu snažil osvětlit některé historické aspekty zbraně, kterou třímal. Strážného v přilbě to nezajímalo.

„Chlape, mě nezajímá, kdy tam která špička vznikla, ale jestli nepřestaneš mlít pantem, tak ti ji někam vrazim. Tady v tom prostoru nemáš co dělat, takže jdeme za velitelem.“

Rentgol došel nevzrušeně ke strážnému, rukou udělal zvláštní gesto a pak ho cvrnkl do nosu. Tenhle mystik měl vůbec velmi užitečnou schopnost být lidmi spatřen až tehdy, když byl těsně vedle nich.

Strážný na místě omdlel.

Drawk se na něj pár vteřin díval a pak si povzdechl.

„Já se mu snažim trochu rozšířit obzory a ty to takhle zvořeš.“

„Oceňuji, že se snažíš místní posádce zvednout úroveň vzdělání, ale máme na práci něco trochu jinýho.“

„A to ho tady jen tak necháme?“ zeptal se Drawk starostlivě.

Mystik si dřepl k tělu, trochu stáhl strážnému přilbu a položil mu dlaň na čelo.

„Možná na tom něco fakt bude, aspoň máme informace o aktuální situaci v pevnosti.“ Podíval se na zashionského agenta. „Tohle asi nebyla úplná pitomost.“

Za třicet vteřin se Rentgol zvedl a oba se vydali zpět k místu pobytu zbylých členů skupiny.