Když se daří, tak se daří...

Anotace: Nebyli z Flogrurku. Místní galerku znal, nepatřili k ní. Přicestovali nedávno, schovávali se. I jeho vyhmátli v chcací uličce nedlouho nad ránem. Nechtěl dopadnout stejně, ale když vám zalichotí pěkné děvče, zapomenete, že na zakázku a kostely neděláte.

  Pomalu, píď po pídi se sunul do tmy. Toužil se modlit, aby nezačalo pršet, ale tady by to bylo hloupé. Neširokými rameny dřel stěny kanálku a rukama se odstrkoval od jejich nerovností.  Vpřed ho poháněla pouze síla jeho prstů. Notně unavených prstů. Odkrvenou levačkou, nataženou vpřed, nahmatal výraznější výstupek. Objal ho prsty a přitáhl se tak blízko, jak jen stísněný prostor dovolil. Přilepšil si o dobré tři dlaně, než se mu paže vzpříčila a tváří, otočenou vpřed, narazil na vlastní předloktí. Z plic tak vyrazil poslední zbytky vzduchu a pytlík, utržený z popruhu na hrudi, mu propadl mezi stehny. Žuchnul do prachu. Potlačil přímo explozivní touhu zaklít a jen bezhlesně otevřel ústa. Při nádechu mu do pusy vnikla látka. Chutnala po týdnech bez kapky deště a mumifikovaných myších hovnech. Koutkem oka zahlédl mlžné šedo vpředu a zatetelil se radostí. Pokrčil, nyní volné, nohy a odstrčil se od podlahy, pokud se to tak dalo nazvat. Chřestící pytlíček zachytil mezi patami. Téměř ohromující rychlostí se protlačil až k prolamované mřížce ve stěně. Připlácl nos ke kovu a nahlédl do místnosti. Byla prázdná, jen v  jezírku plulo několik blikajících svíček a pár bílých květů, svítících do noci.

   Vyplivl roušku a, za jednu z rozvilin, zahákl provázek s korálkou, který si v ústech připravil pro tuhle příležitost. Korálku pevně sevřel mezi zuby a, v očekávání uvolnění průchodu, čelem udeřil do mřížky. Zařinčelo to, před očima se mu roztančily hvězdičky. Nevypadla. Nechápal, bronzové skobičky přede dvěma dny osobně vyměnil za špalíky z měkkého dřeva! Odfrkl si a, z kapsičky na rameni, opatrně vytáhl drobnou pilku.  Z její kovové chuti trnuly zuby. Zaklonil hlavu a plivnul, pak se posunul o kousek zpět. Cenný pytlíček teď tušil někde pod koleny. Nahmatal pilku a začal řezat skobičky, držící mřížku ve zdi. Na práci neviděl, ale odpor, kladený bronzovými šrouby, poznal. Jeden přeřezal a druhý vztekle vylomil. Zadavatel vysloveně trval na nenápadnosti, udušený Brekin v odvodňovacím kanálku nenápadný nebyl! Mřížka zůstala viset na zmrzačeném šroubku a nejspíš poškrábala zeď, ale on ocenil, že nemusí riskovat vlastní chrup. Jako had z díry nebo hnis z rány vyklouzl polovinou těla z kanálku. Zhluboka se nadechnul. Vymrštil se nahoru a prsty zarazil mezi dřevěné vrkoče a dmoucí ňadra oblačných tanečnic. Zavěsil se na ně. Vyprostil nohy a opatrně seskočil na umetenou podlahu. Vzhlédl k tanečnicím a obrátil oči v sloup, ještě ho čekala zpáteční cesta!

  Ruku strčil do díry. Pytlíček mu pod prsty měkce zachrastil. Potěžkal ho a znovu se zhluboka nadechnul. Ztratil spoustu času! Musel pohnout. Přeskočil nádržku a ocitl se tváří v tvář Paní sladkých vod. Už při obhlídce ho překvapilo, jak je malinká. Čekal sochu v nadživotní velikosti, po které bude šplhat jako podnapilá veverka… Prsty přejel po náhrdelníku a znepokojeně mlasknul. V naprosté tichosti, ho sňal. Pak náušnice, náramky, další špeky… zastavil se. Nezapomněl, proč přišel. Za cingrlátka si zařídí nový život, pouze pokud ho zadavatel zaživa nestáhne z kůže. Brekin opatrně vysypal obsah pytlíčku do dlaně a zasyčel. Neměl odvahu se na tu věc předem podívat… až teď, když mu ležela v dlani. Odfrkl si a naaranžoval ji kolem útlého mramorového krčku.

  Uskočil, když v dálce zahřmělo a pomyslel na ochranné znamení. Tady by mu asi bylo k ničemu… Obral zbylé šperky, odřezal knoflíčky a prohledal ubohé milodary u nohou sochy. Světlo obvykle nepotřeboval, ale zatímco se prohraboval ovadlými květy a plesnivým chlebem, noc ztemněla a jaksi… zvlhla. Pocit, že se někdo dívá, který ho nedávno vyvedl z pěkného průšvihu, mu opět zabrnkal na nervy. Vycenil zuby a plavně se otočil. Vzdálenost, která ho dělila od stěny s kanálkem, překonal dvěma laními skoky, pak se ale zastavil a poslouchal. Na střechu chrámu dopadala voda! A nebyl to žádný jarní deštíček. Během chvilky už řval jako raněný býk a lomcoval střechou, až se lampičky zavěšené v trámoví rozkomíhaly. Brekin taktak uskočil před dravým proudem vody, který vyrazil z díry ve zdi a ohlédl se po soše. Polknul opravdu ošklivou nadávku a pohledem zalétl ke dveřím, pak do krovu, kudy vedla další cesta ven.  Skrz podstřešní okénko rovnou na rušný noční trh! Pokud ale zůstane v patře a vezme to soutkou u kamenořezbářova domu, liják ho schová. Pytlík se šperky zastrčil do poklopce, pevně utáhl roušku a rozeběhl se proti stěně. Drobná ruka na rameni, studená jako bílý mramor, ho zastavila a srazila na podlahu.

  Ze ženy, která ho zastavila a teď stála nad ním, viděl jen kupu sukní, vzdouvajících se jako peřeje na řece, stříbrné střevíčky a ruku, bílou jak smrt, natahující se po něm… Někdo, patrně noční stráž, rozrazil dveře. Chrámovou lodičku zalilo zlatavé světlo luceren.  Žena zaječela jako vodopád trhající skálu, jako kra mizící v hlubině oceánu… V Brekinovi to zastavilo krev a změkly mu kosti, ale převalil se na břicho a odlezl ke zdi. Jeho ústup směrem nahoru a pryč kryla tma zhašených luceren. Okénko v podstatě vyrazil, nejspíš se ošklivě pořezal, a po zubořezu a okapech se doplazil ke kamenořezbářovi. Tam musel zastavit, protože se strašlivě rozklepal.

  Zalezl do stínu za komínem a pod jazyk si strčil plátek pnuzu. V duchu nadával, zatímco jeho šaty těžkly další vodou. Dál nemohl, po celém městě teď lidé zavírali okna a do ulic také nemohl, pytel se vším, co nepotřeboval uvnitř, nechal venku! Zapřemýšlel o dalším pnuzu, ale upřel si ho, dokud z kořisti neudělá něco směnitelnějšího. Zavrčel, vypadalo to pěkně, ale jak to měl v ruce… většina kamenů byla ze skla, knoflíky duté, jadeit nekvalitní a nejlepší kusy asi jen postříbřená mosaz. Aspoň že dole bylo pár mincí, drobných. Ušklíbl se, místní bohatě opláceli bohyni její nezájem. Nakonec to nebude ani tolik, co minule. A průšvih srovnatelný! Než se vydal k domovu, několikrát uhodil hlavou o komín a přísahal si, že už bude okrádat jenom chudáky, jak to dělal doteď!