LESY ŽIVOTA, kapitola I., část první

Anotace: „Cedriku?“ zašeptal jsem v mysli zděšeně „Kde to jsme?“

LESY ŽIVOTA - Kapitola I., Část první

„Mám nápad“ pronesl jsem nadšeně „naše další výprava bude do Lesů Života.“ Cedrik se na mě podíval se zamračenou tváří a pravil „Uvědomuješ si to riziko? Žádná darne se ještě z Lesů nevrátila“ chvilku se odmlčel „ale jestli do toho jdeš ty, tak já také“
Úkol byl zadán a my ho hodlali splnit, nadšeně jsme se připravovali na těžkou cestu do Lesů. Horečné přípravy byly v plném proudu – kontrolovala se výstroj, vnitřní zdroj magie a hlavně .. odvaha vydat se tam, poslední stupínek na žebříku úspěchů .. nic težšího před námi už nebylo .. a jestli to zvládneme, budeme nejlepší z nejlepších.

Přišel den odchodu na výpravu .. už od brzkých raních hodin jsme s Cedrikem seděli u stolu a bez mrknutí si koukali do očí. Náš rituál, který provádíme před každou výpravou. Odbyla devátá hodina ranní a my jsme se beze slova zvedli, vzali výstoj a vyrazili – základní pravidlo na výpravách – Nahlas se nemluví – používáme jen telepatii.

Jak je známo, telepatii mohou provádět jen jedinci, kteří jsou vnitřně spojeni a veří si na 100%. Nám se spojit poprvé povedlo když nám bylo sedmnáct. Říkává se, že je to dar – a my ho využívali se všech sil – na vzdálenost patnácti pelů jsme se spolu mohli spojit, vždy jsme věděli co ten druhý dělá a kde je.

Už jenom dostat se na vzdálenost 10 pelů od Lesů byl dobrý výkon, Les měl svojí vlastní magii, kterou zatím nikdo neprozkoumal. Na šestý pokus jsme prorazili bariéru Lesů a pokračovali na hranici vědomí dál.
„Cedriku?“ zašeptal jsem v mysli zděšeně „Kde to jsme?“ „Nevím, jak jsme se sem dostali?“ přišla rychlá odpověď. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všude viděl jen samou zeleň. Rychle jsem zkontroloval jestli mám u sebe svůj luk a dýku. „Mákm vše, co ty?“ optal jsem se Cedrika, který už taky prováděl kontrolu – „Vše mám, vyrážíme“
A tak jsme se zvedli a šli .. nevím kam jdeme a nevím proč jsme vybrali srovna tento směr, ale vyrazili jsme. „Je tu tma“ řekl jsem „Jistě, takové množství stromů u sebe, zvlášť když jsou tak vysoký..“ ... „To nemyslím, odpověděl jsem, teď se najednou setmělo“ odpověděl jsem. “Jonathane, to se mi nelíbí“ zašeptal zamračeně „Tohle nedopadne dobře“

„Stůj!“ ozval se mi u ucha tichý výhružný hlas