Proč nejsou ve vesmíru Sluneční draci

Anotace: Až do dnešního dne jsme o nich věděli velmi málo. Tím ale nechci říct, že by se to dnes mělo nějak změnit. Ba naopak.

Několik draků už se dost možná živě vlnilo nad naší zeměpisnou šířkou a délkou, když jsem dnes večer lehce zmínil jejich možnou existenci. "Proč by ve vesmíru nemohla být zvířata? Můžou žít třeba ze sluneční energie..." Teď už to ale vím. Oni se sluneční energií neživí, ona se živí jimi. Mají dlouhé dny a ještě delší noci, díky tomu jsme mohli vzniknout. A proč jsou to vlastně draci? Jednoduše, jsou tak bájní a nebezpeční, že jim jiné označení nesedne. Vzhledově jsou sice pozemští draci jen jejich slabým odvarem, určitá podobnost tu ale také je. Počty těchto stvořitelů našeho světa jsou nám neznámé, protože o nich za prvé nic nevíme, a za druhé je jich velká (neznámo jak) část vždy ve stavu spánku, ve kterém jsou taktéž pro nás nezaznamenatelní. Vezmeme-li v úvahu tyto dva faktory, měli by jsme za normálních okolností od odhadu jejich počtu upustit, nebo mu alespoň nepřisuzovat velkou váhu. Naštěstí mám ale na své straně sebe a mohu si tedy poskytnout expertízu v této oblasti, a tak jejich počet odhaduji docela přesně na 100-200 u planety Země.

Zpátky k jejich podstatě ale. Sluneční draci jsou to proto, že z nich uniká energie do hvězd - sluncí. Nebudou za toto své označení rádi, protože se u nich v tomto vlastně jedná o takovou nemoc. Jsou-li totiž vystaveni ve stavu spánku hvězdnému/slunečnímu svitu, začne z nich postupně, během desítek let, unikat energie směrem ke zdroji tohoto svitu. Do stavu spánku upadnou sice vždy na bezpečném místě - ve stínu planet, protože ale sami nepodléhají gravitaci, během chvilky se kvůli pohybu těchto vesmírných těles dostanou mimo stín. Metabolismus vesmírného draka je následně napaden světlem a než se drak za řadu desítek let probudí, většina jeho energie už je pryč... "Jsou to tedy vlastně nešťastná stvoření a musíme je chránit!!!" - právě jste si jistě pomysleli. Není tomu ale tak!

Když se takový Sluneční drak probudí, je zděšen. Stav nasrání nad neplánovaným úbytkem vlastní energo-hmoty by se dal volně přeložit jako "Kde jsou má kráásnáá silnááá křííídlaa ??!!!!" Chvíli tomuto zneužitému stvoření trvá, než se z šoku probere a vyrazí si spravit náladu do nějakého blízkého stínu, kde musí zároveň být pro něj vhodný zdroj potravy. Velmi dobrým zdrojem této energie je biologický život a v naší sluneční soustavě tedy také Země. Jak po naší planetě obíhá dokola tma, draci v ní parkují a občas se snesou níže do atmosféry pro další sousto energie. Nejvíce si vychutnávají pralesy, velká města a miliardovou základnu mimozemšťanů na Atlantidě. Energie vyzařující z těchto oblastí se vždy hromadí v atmosféře, než je pozřena prolétávajícím drakem.

Sluneční draci jsou ve skutečnosti postižení Vesmírní draci, kteří byli lapeni do světla. Trvá jim mnoho let, než po spánku (na slunci) naberou kvalitní stravou zpět svou sílu a mohutnost, a vrátí se tím do původního stavu. Velká většina Slunečních draků ale do spánku upadá už pravidelně, a nikdy se tak z tohoto koloběhu nedostane. Kromě jejich žravých nájezdů nám od nich nic nehrozí a naopak, díky jejich lapení do sítě světla mohla vzniknout Země taková, jakou jí obýváme. Slunce by totiž bez energie ze Slunečních draků vůbec nefungovalo tak, jak se nám hodí (né že by se to mě osobně nějak moc hodilo).

Jak vznikli z Vesmírných draků ti Sluneční? Velkým třeskem. Všechny je zasáhlo světlo a než si ve vesmírné změti nalezli stín, byli touto září oslabeni. A i potom, jejich trápení pokračovalo velmi dlouho až do dob, kdy se jim jakž takž podařilo ustálit rytmus dne ve stínu planet, noci pak ve zhoubném světle... Existence se jim změnila a vlastně snížila na dny plné lovu, kdy musí vždy dohnat to, o co zase budou připraveni až usnou. Skuteční Vesmírní draci a jejich styl života je pryč... nebo ne?

Právě dnes v noci mě nějaký dost možná už uslyšel. Při svém denním (nočním) letu nad střední Evropou ucítil v atmosféře moje myšlenky, představy. Pokud je jeho cílem osvobodit svůj druh od slunečního trápení, znamenalo by to i konec života takového, jaký známe my. No, nebránili by jste se tomu? Toho se on jistě obává. Že by lidé poznali Sluneční draky a rozhodli se je udržovat v jejich zajetí. Nebo už se to stalo a je to cílem některých vesmírných organizací? Jak by jsme ale mohli bojovat proti Drakům, když rytíře už nemáme?

Konečně jsme se k tomu dostali. Kromě nevinné zmínky o vesmírných stvořeních se dnes stala ještě jedna věc - narazil jsem na znepokojivou zmínku o Slunečních dracích. Takovou, která musí být odstraněna, aby v lidech nevyvolávala strach a nevedla je k boji proti možnému osvobození těchto Draků. Jakákoliv taková myšlenka a čin totiž přivolá pozornost - jsou-li tedy nad námi dost silní Vesmírní draci, aby si toho všimli a následně to potlačili. Jedinou možností je mlčet, tajit a nejlépe - nevědět. Pokud chcete naší soustavě zachovat její Slunce. Nemluvte o Dracích, popírejte cokoliv co se jich týká, nemůžete (nemůžeme) stejně nic udělat. Tuto starost musíme přenechat silám, které na to mají a nepřitěžovat jim svojí neopatrností práci. Takže pššt, žádní draci nejsou a tento text vám vymazal z hlavy to, na co jste o nich snad narazili jinde, jasné? Jen doufám, že mě drak neslyšel a nepřiletí si pro mě. Měl jsem to psát ve dne :(