Shinobu-kapitola 4.-Mrazivý pohled pravdy

Anotace: Od vchodu do domu Frankova otce na ty dva hleděla krásná blondýnka se zelenýma očima a černou stuhou ve vlasech.Její pohled směřoval hlavně na Shinobu a byl mrazivý jak led...

,,Je mi hrozně líto,že jsem všechno zkazila..."zašeptala Shinobu.,,To nic,tos přece nebyla ty."utišil ji Frank a přivinul ji k sobě.,,Auuu!!!"zavil hned na to a odtáhl se od Shinobu.,,Co se stalo??!!"vyděšeně se zeptala Shinobu.,,Ten přívěsek...podej mi ho!"řekl Frank a ukázal na přívěsek ve tvaru srdce,který ještě předtím znovu uvázal Shinobu kolem krku.Shinobu si rozvázala šňůrku,na které přívěsek visel a podala celý medajlon Frankovi.

Jakmile si ho Frank převzal,natáhl ruku,ve které medajlon držel směrem k ohni-a ten ustoupil.,,Ty plameny..."vydechla Shinobu úžasem.,,Ustupují!"

Láska je silnější než všechna kouzla světa.Jakmile se k horkým plamenům nenávisti přiblížil žulový kámen ve tvaru srdce,ihned ustoupily.Frank tedy chytl Shinobu za ruku a rozháněl plameny kolem nich.Pak pomalu postupovali směrem z lesa,až se živi a zdrávi dostali ven.

Mezitím se o Franka ve vesnici jeho otec velice bál."Holka jedna zatracená!Popletla mu hlavu!Vždyť on už ani neví,co dělá..."Takové myšlenky se mlynáři neustále hnaly hlavou,ale stejně tak se mu zdálo,jakoby slyšel příemný hlas své zesnulé ženy:,,Jen ho nech jít,kam ho srdce táhne..."Tvrdohlavý mlynář si však pořád stál za svým,osočoval Shinobu sám pro sebe z čarodějnictví a očerňoval si ji pro sebe.Chtěl tak zahnat výčitky svého vlastního svědomí.

Náhle se mlynář podíval ven z okna:,,Je to možné?!"Před jeho domem se vlnil bílý koňský ocas jeho dobře známého koně Leonarda,kterého si Frank vzal,když utíkal za Shinobu.Mlynář byl přesvědčen,že na běloušově hřbetě sedí jeho syn a tak se celý šťastný rozeběhl ven a už na schodech na Franka volal:,,Tak přece jsi se vrátil!!!"

Venku ho ale čekalo nemilé překvapení.Leonardo postrádal jezdce.Vrátil se domů sám.

To už ale starému mlynáři došly nervy.Rozhodl se-nasedne hezky na koně a pojede za svým synem!Srdce-nesrdce -ten kluk přece neví,co dělá!

Venku byla již naprostá tma.Shinobu s Frankem našli útočiště pod čarokrásnou oblohou ozdobenou třpytivými hvězdami.Jen si tak lehli do trávy a vychutnávali krásu nočního nebe.V tu chvíli jakoby se čas zastavil.Bylo tak krásné jen tak tam ležet,dívat se na hvězdy a mít vedle sebe svou spřízněnou duši.Přitom všem bylo tak snadné zapomenout na všechny starosti…

<>

V dáli zpívají ptáčkové,plamen nenávisti se utišil a dohořel.Hvězdy se schovaly za nebeskou modř a slunce svými teplými paprsky vlídně přivítalo Shinobu a Franka do nového dne.,,Mám hlad!"zakňučela Shinobu jakmile otevřela oči.,,Hm,možná bysme mohli zajít do vesnice.Jen se najíst a tak…"Frank upřel své tyrkysově modré oči na Shinobu.Věděl,že se své cesty za Sul Chánem jen tak nevzdá.Ale trpět kvůli tomu hlady nemusí…Jeho obavy ale byly nemístné,Shinobu s tím souhlasila a dokonce řekla,že to je dobrý nápad.Ale kudy?

V tom vypadl z Shinobina oblečení jakýsi papírek.Ano!Byla to ta mapa od tuláka a dokonce zůstala ještě celá!,,Podívej!"mrkla Shinobu na Franka a zvedla ze země mapu císařství.,,Tak teď už bysme se měli dostat domů!"

A skutečně.Po pár hodinách čtení v mapě,bloudění po okolí a ptaní se pocestných Frank konečně spatřil svoji domovinu.,,Dobrá zpráva!Jsme tady!"zajásal Frank.Ale dobrá zpráva to nebyla.

Od vchodu do domu Frankova otce na ty dva hleděla krásná blondýnka se zelenýma očima a černou stuhou ve vlasech.Její pohled směřoval hlavně na Shinobu a byl mrazivý jak led.Shinobu se dokonce na chvíli zastavila,ale Frank jí ještě stále držel za ruku a tak šla raději hned zase dál.

K její smůle se ale Frank zastavil přímo před tou dívkou.,,Ahoj,Keiko!"pozdravil ji zdvořile.Dívka se ještě dlouhou chvíli upřeně dívala na Shinobu,jako kočka na myš.Pak se ale otočila na Franka a s kameným výrazem v tváři mu oznámila:,,Tvůj otec je mrtev.Zemřel asi před půl hodinou."

Hořká slza stékala Frankovi po obličeji.Jestli někdo někdy řekl,že chlapi nebrečí,pak to musel být naprostý blázen.Frank seděl na posteli,po jeho pravé ruce ho utěšovala Shinobu a po levé zase Keiko.,,Ale jak?!"vrazil ze sebe po chvíli vzlykání Frank.,,Našli ho kousek od vesnice.Měl opravdu rozsáhlé popáleniny.Bylo jasné,že to nepřežije."odpověděla mu stále chladným tónem Keiko.Pak se její bodavý pohled opět stočil na Shinobu.,,Kde jste byli?"vyhrkla náhle.Ale nedostalo se jí odpovědi.,,Sakra,proč?!"vykřikl Frank,vstal z postele,kopl do židle a utekl před dívkami ven.,,Franku!"zakřičela za ním Shinobu a už už by běžela za ním,když tu jí Keiko chytla za ruku a vrátila zpět na místo.,,Jen ho nech jít."řekla.,,Potřebuju si s tebou promluvit."

Trvalo celý den,než se Frank utišil.,,Tak běž!"zašeptala Keiko Shinobu do ucha a postrčila ji směrem k Frankovi.,,Ahoj.Můžu si sednout?"zeptala se nesměle Shinobu,ale protože se odpovědi nedočkala,zůstala stát.,,Vím,že to pro tebe není ten nejšťastnější den…"pokračovala.,,…Vzpomínám si,jak si vyváděl,když ti zemřela máma.Tehdy mi bylo sedm a tobě osm.Zůstal jsi celý týden doma a skoro nic nejedl.Ale já za tebou pořád chodila a snažila se tě rozveselit.A teď chci udělat to samé.Franku,mě taky zemřeli rodiče!Ale uvědomila jsem si,že život jde dál a přestala na to myslet.A když Sul Chán zabil dědečka,cítila jsem se hrozně.Ale naštěstí jsem nezapomněla,že jsou na světě ještě lidé,kteří mě mají rádi a se kterými si rozumím!",,To je fakt…"řekl konečně Frank a už se nezdál být tak smutný.Proto bylo Shinobu líto,že mu musí sdělit jednu zprávu.

,,Franku,já tě…"náhle se Frankovy modré oči upřely na Shinobu.,,Dořekni to."pobídl ji.Shinobu se tedy posadila a spustila téměř neslyšně:,,Dobře,sám jsi to chtěl.Mohl ti to říct kdokoliv,ale já jsem se sama nabídla.Protože mi věříš…"Frank se náhle podíval naprosto nechápavě,ale než stačil cokoliv říct,Shinobu pokračovala:,,Franku,já tě strašně miluju!",,To já tebe taky!"skočil ji do řeči Frank,ale nevypadalo to,že by to Shinobu potěšilo.Spíš se rozplakala.Pak si ale utřela slzy a pokračovala dál:,,A proto,je mi to tak strašně líto,že ti to musím říct,ale…tvůj otec měl než zemřel poslední přání.",,Jaké přání?!"Frank už byl připraven na to,co uslyší.,,Chtěl totiž,aby sis vzal Keiko.A to není všechno Franku!My dva…on chtěl,abych se ti už nikdy v životě nepletla do cesty!Už se nikdy neuvidíme,Franku,sbohem!"vyhrkla Shinobu a s pláčem utekla pryč.