Princezna a čarovný sen: 3. část

Anotace: 3. část krátké fantasy povídky

Bětka si to rovnou zamířila za princem Lukášem. Měla toho tolik, na co by se chtěla zeptat. Jakmile stáli na parketu, hudba začala hrát. Přidali se s tancem i další.
Jednalo se o pomalý tanec, a to Bětce vyhovovalo, aby mohla otevřít rozhovor.
„Mohu se vás zdvořile princi zeptat?“ začala nesměle. Evidentně ho zaskočila, a tak mu odpověď chvíli trvala.
„Určitě se můžete zeptat.“
„Vy pocházíte z Jižního království. Je to daleko od našeho království?“
„Velice daleko. Mnoho dní cesty směrem na jih.“
„Já jen, že jsem o vás nikdy neslyšela.“
„Naše panství je velice vzdálené a již na samém okraji u moře. Možná proto jste o naší zemi neslyšela. Určitě doporučuji ji navštívit.“
„A vy jste dostali pozvánku na dnešní ples?“
„To netuším princezno. To by věděl můj otec. Přijde mi, že jste moc zvědavá, ale určitě se ptejte. Je možné, že jsme obdrželi pozvání od našich sousedů. Oni jsou dnes tady taktéž.“
„Máte nějaké sourozence?“
„Mám ještě dva bratry, ale ty tu s námi nejsou. Zůstali doma.“ Bětka zpozorněla. Teď už věděla, že ten sen znamenal víc než jen pouhou snůšku obrazů v její mysli. Navíc se jí poslední dobou zjevoval častěji, ale vždy byl nepřímý a rozmazaný. Až dnes v noci tomu bylo jinak.
„A je na vašem království něco zvláštního?“
„Jak to myslíte princezno?“
„Myslím jako pověst nebo legenda. Možná i nějaký příběh.“
„Aha. Určitě se nejvíce povídá o našem temném lese. Prý tam straší. Říká se, že jednoho dne pohltí vše živé na jihu.“
„To zní zajímavě.“
„Pojí se k tomu taková říkačka:


Jednoho neznámého dne,
Kdy v bludném lese,
Schován v utajení,
Ten, co všechno snese,

Dej pozor, zbloudilá duše,
Jenž v dobrotě a čistotě,
V srdci jako krystal,
Zhoubu bys schytal,

Budeš vtáhnut do tmy,
Kam zlo tě vláká,
Nečekej slitování,
Už se nad tebou smráká.“


„To je celkem pochmurná básnička,“ řekla s klidem Bětka.
„To celkem ano.“
„A už se tam někdy něco takového stalo?“
„Ne, ještě nikdy a má to pokračování:


Avšak blíže čeká tě,
Záchrana a spása,
Od toho, co prokáže,
Co v srdci sličná krása,

Hrdina, co narozen v Blíženci,
Všechny duše spasí,
Kouzlo, jež má v sobě,
Bez váhaní tasí!“


„Tak to už je trochu lepší. Nejdříve bylo pochmurno, ale nakonec vše dopadne dobře.“
„Je to jen povídačka. Přece byste na takové pohádky nevěřila, princezno.“
„Já na takové věci věřím.“
„Je vidět, že jste velice mladá, a ještě vás neopustila taková ta dětská rozmařilost.“
„Třeba jednou změníte názor, princi,“ řekla Bětka a zakřenila se. Nic si z toho popichování ale nedělala.
„Ale je pravda, že poslední dobou se u nás děje zvláštní věc. Občas se na našem trhu objeví z čista jasna bílá záře. Jako kdyby blesk uhodil, ale přitom svítilo slunce na obloze. Někdo tomu říká zázrak a jiní, že je to dílo čarodějnice. Ale vždy jde jen o záblesk.“
Bětka oněměla a neřekla už ani slovo. Počkala si, až skončí hudba. Pak se zdvořile poklonila princi a odešla. Schovala se za nejbližší roh a těžce oddychovala. Tak je to teda pravda. Nebyl to jen obyčejný sen. Opravdu se to děje. Ale proč. Proč Ona. Nedostávalo se jí žádné odpovědi.
„Tak tady jsi. Kam jsi se mi ztratila? Tak co jsi zjistila?“ zeptala se Lucie, když svou sestru konečně našla
„Já?“
„Ty! Co se děje? Jsi nějaká nesvá?“
„Je to pravda.“
„Co je pravda?
„Ten můj sen, který se mi zdál. On to vlastně asi ani nebyl sen. Myslím, že se to opravdu stalo.“
„Sny přeci nejsou skutečné. A pokud se ti tak zdají, tak se ti v nich přeci nemůže nic stát.“
„Ten princ mi vše pověděl. Děje se něco zvláštního.“
„Ostatně se mi líbí tento princ ze všech nejvíce. Zkusím s ním potom zatančit a něco vyzvědět.“
Bětka se již trochu uklidnila. Mohla za to přítomnost její starší sestry. Ta ji vždycky přinesla útěchu a klid v tu pravou chvíli. Ještě chvilku si povídali, ale pak se již museli vrátit, aby se opět mohlo pokračovat v tanci.
„Běž beze mě. Dnešní večer je jen tvůj a myslím, že princ Lukáš bude jen ozdobou na závěr. Vypadá velice mile. Není moc upovídaný, ale pro slovo daleko nejde. A dokonce to vypadá, že dokáže být i vtipný.“
„Děkuji, ale kdybys chtěla, přidej se. Budu ráda, když si ještě na mém plese zatančíš.“
„Počkej ještě. Něco ti chci říct,“ chytla Bětka Lucii za ruku. Ta se otočila a Bětka ji objala.
Pošeptala ji do ucha: „A ten princ Lukáš má pěkný úsměv. To jen kdybys náhodou nevěděla.“
„Mám tě ráda, sestřičko.“


Srdce na pravém místě,
I když v koutku sedím tiše,
Je to má sestra Lucie,
Hvězda, co vznikla z magie,

Já jsem její mladší sestra,
Pro ni paleta barev pestrá,
Vždy mě bere jako sobě rovnou,
A s ní jsem a mohu být sama sebou,

Já a ona,
Jsme nerozlučná dvojice,
Mám ji ráda velice,
A dnešní večer,
ať se jí splní všechny sny,
za ty všechny společné dny.


Princezna Lucie šla zase tančit. Bětka se posadila do zahrady na osamocenou lavičku a rozjímala nad večerní hvězdnou oblohou.
Pak se ale vrátila zpět, sedla si vedle svého otce a usmála se na něho. Ten s velkou úlevou sledoval, jak se dnešnímu plesu daří a jak všechno klape.
„Jak se ti dnešní večer líbí?“ zeptal se král své dcery Bětky.
„Líbí tatínku, moc. A jsem ráda za Lucii. Ta je myslím velice nadšená,“ odpověděla mu a už ji pohledem hledala. Našla ji zrovna na tanečním parketu v pevném tanečním sevření od prince Lukáše. Přesně, jak si myslela. Oni dva k sobě padnou dokonale.
„Myslím, že Lucie už má vybráno,“ řekla Bětka.
„Myslíš toho mladého prince? To je ten z Jižního království. Má vychování, to se musí nechat. O tomto království jsem slyšel jen vyprávět, ale nikdy jsem s nikým odtamtud nemluvil a ani tam nebyl. Možná by nebylo od věci se tam vydat na zdvořilou návštěvu a pokud si tohoto prince Lucie vybere, tak to bude i dobrá příležitost.“
„To bude jistě dobrý nápad. A budu moct jet taky?“
„Určitě, pokud budeš chtít. Ale nenutím tě. Však víš.“
„Děkuji,“ řekla s úsměvem na rtech. Dívala se na svou sestru, jaký zažívá krásný večer. Sama už tancovat nešla, i když chtěla. Ale jak tak koukala, nebyl tady nikdo, kdo by ji oslovil. Možná jen ten kluk z toho snu, u kterého usnula v náručí. Ale to byl přeci jen sen.
Večer probíhal příjemně. Princezna Lucie si opravdu vybrala prince Lukáše z Jižního království, a ještě ten večer bylo domluveno, že následující den se pojede na návštěvu k nim. Králové si i dobře sedly do noty. Vše vypadalo nadmíru dobře. Cesta sice měla být náročná a dlouhá, ale prý se dala za tři dny bez problému stihnout. To vše ale až zítra.
Bětka se těšila, a proto šla co nejdříve spát, aby byla ráno vzhůru co nejdříve.

pokračování příště...