Mezi světy a bohy 2.0

Intermezo
Jmenuji se Pepa Kučera a byl jsem produkťák v jedný firmičce. Pro autohavárii jsem se ocitl v těle franckého bojovníka Sigiberta v době knížete Sáma. Aby toho nebylo málo, tak jsem se za-pletl do pletich slovanských bohů, konkrétně mě doslova pase bohyně Lada, což je bohyně lásky, plodnosti a žena Peruna. Získal jsem nějaké schopnosti, sílu, rychlost a vliv na ženy, ale musím si to tvrdě odpracovat obcováním a většinu získané síly stejně shrábne Lada, sukuba jedna.
Od knížete Sáma jsem vezl poselství ke knížeti Detmarovi do Lužice, ale cestou jsme byli přepadeni a Sigibert, tedy jeho tělo, určitě zahynul. Mým společníkem byl Kutrigur Dobro. Kutrigurové jsou jedním z kmenů Avarského říše, jestli přepadení přežil netuším. Já jsem přežil a po auto-nehodě se léčím s přeraženou páteří v rokycanské nemocnici.
Probouzet se v nemocnici je fakt otrava. Jasně postarají se tu o vás dobře, ale člověk toho moc dělat nemůže, a to jídlo je hnus. Chvilku jsem jen tak ležel a přemýšlel co a jak dál. Cítil jsem se docela dobře, už jsem dokázal bez problémů pohybovat chodidly a zvedat kolena, když to takhle půjde dál, tak za týden chodím. Doktoři ze mě byli nadšení, takový zázrak nikdo z nich zjevně neočekával.
Další týden jsem věnoval „rehabilitaci“, sestřičky a společnice se pravidelně střídaly a já se cítil čím dál silnější. Lada se neukázala, ale svoji magickou sílu nad ženami jsem cítil dál a uzdravoval jsem se neuvěřitelně rychle. Sílu působící na ženy jsem překřtil jednoduše na Dar, i když slovo křtít bych asi používat neměl. Lada určitě toho židovskýho Boha nemusí, takže spíš jsem to pros-tě nazval Dar. Někde uvnitř sebe jsem začal cítit jakoby další orgán, zdroj síly Daru. Při používání Daru, tedy působení na ženy se zdroj vyčerpával a síla ubývala. Naopak při obcování síla do zdroje přibývala. Zajímavé bylo, že čím větší prasárny jsme dělali, tím víc síly jsem obdržel. Budu si muset trochu rozšířit obzory, takový gang-bang by mě asi nabil na velmi rychle. Úplného nabití zdroje jsem zatím nedosáhl i v klidu mě síla neustále pozvolna ubývala, zřejmě se čerpala na mé léčení.
Dva týdny po bouračce mě propustili na reverz. Táta s mámou pro mě přijeli a já se s pomocí berlí dokulhal do auta. Trošku jsem to přehrával, asi bych už mohl chodit i bez berlí, ale zase jsem ne-chtěl dráždit doktory příliš rychlým uzdravením.
Moje rodná obec Strašice není až tak malá vesnice, kdysi tu byla velká kasárna s tisíci vojáků, ale to už je dávno a dneska má obec sotva dva tisíce obyvatel, takže tu chcíp pes…
Každopádně já to tu mám moc rád, ty lesy okolo mám hodně prolezlý a zdá se mi, že je znám téměř dokonale. Okolní vojenská cvičiště jsou většinou opuštěná, až na pár zbývajících tajných objektů.
Jedinej problém bude, jak uspokojit Ladu, i s použitím Daru to tu nebude lehké. V takhle malý obci se brzo rozkřikne, že se tu snažim všechno oklátit a začnou se kupit problémy. Zvát si sem rokycanský společnice vůbec nepřipadá v úvahu, to by mě rovnou upálili na náměstí.
Po příjezdu domů jsem zalezl do svýho dětskýho pokojíku a přemýšlel co dál. Od rodičů jsem se odstěhoval hned po vojně a svůj pokoj v našem baráku jsem využíval jen při návštěvách u rodičů. V Praze mám byt a tady jsem spíš jako na návštěvě.
Vyrušilo mě zaklepání na dveře. Do pokoje strčil hlavu můj bratranec Láďa. Je to hromotluk vy-soký přes dva metry a jeho váha se blíží stopadesáti kilům. Vypadá trošku zaostale, ale není to tak zlý, obvykle chápe celkem dobře, jen na něj nesmíte používat moc složitý výrazy.
„Nazdar Pepo, jak to de?“ usmíval se Ládík jako prasátko a hrnul se dovnitř.
Ládík je mladší o dvacet let a nějak se na mě upnul, občas ho musím odhánět, aby nepřekážel. Teď by se mi mohl hodit.
„Nazdar Ládíku, mam se výborně, když tě vidim. Seš tady autem?“
„No jasně, víš že pěšky moc nechodim.“
„Hele hodíš mě do Pamely v Plzni? Zaplatim ti tam nějakou kočku,“ mrknul sem na něj. Pamela je vyhlášenej plzeňskej noční klub, kam jsme se chodily s klukama koukat na holky už před dvaceti lety. Teď tam ale nepojedem na striptýz. V horním patře mají různé dámičky své pokojíčky a já si tam hodlám dobít svůj zdroj síly.