Mezi světy a bohy 2.1

Návštěva v Pamele proběhla výborně. Ládík se nahoru neodvážil a tak sem mu koupil koktejl s paraplíčkem a soukromý taneček v jednom z boxíků. Na mě se vrhly slečny z horního patra. By-la to opravdová multikulturní směska. Po tomhle zážitku o mně nikdo nemůže tvrdit, že sem rasista. Většina holek byla z postsovětskýho kulturního prostoru, ale našlo se i pár Češek, Vietnamek a hnědočešek.
Svůj Dar jsem tady rozhodně používat nemusel, tyhle holky se nedali odehnat. Obšťastnil sem je nakonec všechny a nezabralo mi to víc jak tři hodiny. Můj zdroj síly se naplnil až po okraj.
Po tom, co jsem ucítil úplné naplnění, došlo k náhlému výtrysku síly a zdroj byl najednou na nule. Byl jsem z toho úplně paf a upadnul jsem na zem. Tři holčiny, které byly se mnou tou dobou v pokojíčku, začaly ječet jak pominutý. Do pokoje vtrhla ochranka s obušky připravená mě zpacifikovat. Když mě uviděli ležícího na zemi, jak zírám na strop, začali volat záchranku.
V tom okamžiku jsem se začal pomalu zvedat. Síla ve zdroji sice byla na nule, ale cítil jsem se výborně, nic mě nebolelo a já byl úplně nabitej energií. Narovnal jsem se, protáhnul a pochopil, že jsem zcela zdráv. Páteř byla v pořádku a já byl silnější a zdravější než kdykoliv předtím.
Chlapcům z ochranky a dívčinám jsem se revanšoval několika smetany a šel vyzvednout Ládíka dolů. Možná bych mohl znovu naplnit svůj zdroj, ale už se mi prostě nechtělo a já spěchal, abych odsud vypadl.
Ládík byl z výletu nadšenej a když mě vysadil před barákem rodičů, plánoval další návštěvu Pamely na co nejdříve.
Najednou jsem se cítil nějak divně, energie jako by mě úplně opustila. Vyraboval jsem ledničku a zalezl do sprchy, kde jsem spáchal krátkou samohanu, abych se aspoň trochu naplnil silou. Moc to nebylo, ale odhadem 5% mi přibylo. Zapadl jsem do postele a ihned odpadl.
Přivítala mě lehká mlha a známá mýtina v lese. Lada seděla nahá v pozici lotosu a kývala se ze strany na stranu jako starej Brůna v majoru Zemanovi. Naštěstí neměl po ruce sekeru.
Jako vždy sem byl nahý a připravený vyplnit všechny Ladiny potřeby.
„Cos to vyvedl Sigiberte? Nebudu tě oslovovat tím novotvarem, židovský jména se mi hnusí.“
„Nic jsem neudělal, má bohyně. Byli jsme přepadeni a já zřejmě zahynul.“
„To je právě ono, že jsi nic neudělal. Tvoje tělo je k ničemu a já tě ještě potřebuju. Dostaneš tělo Dobrovoje. Bude s tím trošku problém, ale Tengri je odsud daleko. Tengri je bůh Avarů a stepních národů, jak jistě víš.“
„Děkuji ti, má bohyně, ale je to potřeba?“
„Mám s tebou své plány, tak neodmlouvej a pojď ke mně. Doplním ti sílu, aby ses mohl přenést do těla Dobrovoje a posílím tvé schopnosti.“
Nebylo zbytí, odporovat bohyni určitě není zdravé a já se právě vyléčil. Dvě těla jsou lepší než jedno. Lada mě uchopila za ruku a pákou mě složila na zem. Padnul jsem jak podťatý. Otočil jsem se na záda a v tom okamžiku byla na mě a nasedla na můj úd.
Služba bohyni není lehká, ale tyhle okamžiky si dost užívám. Pomalu na mě jezdila a můj zdroj síly se plnil. Svět kolem mě zmizel, když došlo k naplnění a já padal, do současnosti nebo do minulosti.