Skladiště

Sklad hlídali už třetí týden. Zpočátku se střídali pečlivě, později už jen podle zvyku. Záznamy se vedly dál, i když se písmo každým dnem víc rozmazávalo. Déšť promáčel střechu pokaždé na stejném místě a nikdo to neopravoval. Nebyl na to rozkaz, ani čas. A nebylo jisté, jestli na tom vůbec záleží.

Hlídka se střídala u vrat. Jeden zůstal stát venku, druhý vešel dovnitř, aby zkontroloval zámky a pečetě. Dřevo bylo nasáklé vodou a kov studil i přes rukavice. Všechno sedělo, aspoň podle seznamu. Bedny byly naskládané do řad, pytle s obilím opřené o stěnu, sudy s olejem byly zakryté plachtou. Když se dveře zavřely, zůstalo uvnitř jen tlumené světlo z jedné olejové lampy a kapání ze střechy.

Zapisovali bez řečí. Jeden četl, druhý psal, i když bylo písmo sotva vidět. Inkoust se rozpíjel a stránky se lepily k sobě. Venku projel vůz a kola zaskřípala v blátě, ale nikdo se nešel podívat. Kdyby měl zastavit, zastavil by. Kdyby měl přijet konvoj, přišel by rozkaz. Kapky dopadaly do kbelíku postaveného pod střechou a čas se vlekl.

Den a noc se střídaly bez jasného předělu. Spali po částech, opření o stěnu nebo na pytlích s obilím. Těla měli ztuhlá a ruce bolavé od vlhka a chladu. Když se probudili, chvíli nevěděli, kolik je hodin ani kdo má službu. Podívali se na vrata, na seznam. Pokud bylo všechno na místě, znamenalo to, že je čas pokračovat.

Zápach oleje se držel ve vzduchu i tam, kde žádné sudy nestály. Lepil se na oblečení a zůstával na rukou, i když si je otírali do kalhot. Drach si ho zpočátku všímal, později už ne. Jen občas měl pocit, že je silnější než dřív, a krátce se zastavil, aby si byl jistý, že nic neteče. Všechno bylo suché. Zápach zůstal.

Vozů začalo jezdit méně. Ne ze dne na den, spíš tak, že si toho všimli až zpětně. Některé záznamy zůstaly otevřené, jiné se uzavřely bez návaznosti. Bedny, které měly být odvezené, zůstávaly na místě a nikdo se na ně neptal. Drach si jednou všiml, že čísla na seznamu ubývají, i když obsah skladu ne. Nikomu to neřekl. Jen přepsal řádek, aby to sedělo, a pokračoval dál. Pokud se něco změnilo, přišel by rozkaz. Pokud nepřišel, znamenalo to, že se nemá ptát.

Jednou přijeli nadřízení. Měli jiné značky na rukávech a čisté kabáty. Nezdrželi se dlouho a nic si neodváželi. Prošli skladem pomalu, dívali se na zámky, na pečetě a na seznamy, jako by hledali chybu, která tam nebyla. Neptali se na jména a neřekli, odkud jsou. Jen zopakovali, že sklad musí zůstat zajištěný a že se má hlídat bez přerušení. Když odjeli, zůstalo po nich ticho, které se lišilo od toho předchozího. Bylo v něm víc očekávání než klidu.

Po jejich odjezdu se nic nezměnilo. Jen se přidal jeden řádek do režimu služby. Vrata se měla otevírat jen na povel a jen na šířku vozu. Žádné kouření v prostoru skladu. Žádné ohniště ani venku pod přístřeškem. Kdo bude potřebovat teplo, ať se hýbe. Drach si to přečetl dvakrát, protože to bylo napsané cizím písmem. Pak list založil do sešitu a udělal to, co dělal vždycky: přepsal pravidla na čistý papír, aby visela u dveří a nešlo se vymlouvat, že je nikdo neviděl.

Další den nepřijel žádný vůz. Ani ten následující. Záznam zůstal prázdný a nikdo ho nedoplňoval zpětně. Drach si všiml, že poprvé od začátku služby nevyškrtl jediný řádek. Nechal ho otevřený, jako by se měl ještě hodit. K večeru zkontrolovali vrata podruhé, i když to nebylo v rozpisu. Zámky držely. Pečetě taky. Všechno bylo přesně tak, jak mělo být.

Další noc byla klidná. Příliš klidná na to, aby si jí nevšimli. Nikdo nepřijel a nikdo neodešel. Cesta zůstala prázdná a bláto na ní ztvrdlo do nepravidelných stop. Ráno zůstaly záznamy znovu prázdné. Drach je otevřel a zavřel, nebylo co zapisovat. Zkontrolovali sklad ještě jednou. Bedny stály tam, kde stály včera. Sudy taky. Olej byl zakrytý.

K poledni zahlédli kouř. Nebyl blízko a nebyl hustý, ale zvedal se tam, kde cesta mizela za terénní vlnou. Nikdo to nekomentoval. Kouř mohl znamenat cokoli a nic z toho nebylo jejich věcí. Hlídka zůstala uvnitř. Drach zavřel sešit a položil ho zpátky na místo. Pokud měl přijít rozkaz, přišel by stejnou cestou jako vždycky.

Hlídka zkontrolovala okolí podle rozpisu a podala hlášení do prázdna. Všechno bylo zajištěné. Nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo potřeba dělat něco víc.

Ticho prořízl suchý a tvrdý zvuk, pak něco narazilo do vrat skladiště.
Hlídka se instinktivně stáhla dovnitř, tasili zbraně, ale pořád čekali na povel. Nikdo ho nedal. Druhý náraz byl silnější. Zámek se pohnul, ale držel.

Pak se ozval křik. Něco dopadlo na střechu a trámy se otřásly. Lampa se rozkývala a světlo po stěnách poskočilo. Drach sevřel jílec meče a ustoupil mezi bedny, kam ho tlačili ostatní. Prostor se najednou zmenšil.

Vrata povolila až napotřetí. Dřevo se rozštíplo u závory a křídlo se otevřelo dovnitř. Někdo spadl přes práh a další těla se valila přes něj dovnitř. V šeru nebylo poznat, kdo je kdo. Zableskla se čepel a pak další. Křik se změnil v hluk, ve kterém nebylo slyšet povely ani prosby. Olej se rozlil po podlaze a boty po něm klouzaly.

Někdo zařval. Drach klouzal po mokré podlaze a narazil do sudu. Seznam mu vypadl z ruky a zmizel někde ve tmě mezi nohama a bednami. Snažil se zvednout, ale někdo do něj vrazil zezadu a další tělo ho přitlačilo k zemi. Pach oleje byl najednou všude.

Oheň přišel bez varování. Nejprve jen světlo, ostré a nízko u země, a pak teplo, které se šířilo rychleji než křik. Plamen se chytil rozlitého oleje a podlaha se změnila v kluzkou, hořící plochu. Trámy nad nimi zapraskaly a ze střechy se začalo sypat mokré dřevo.

Drach ležel na boku a viděl jen boty, které se míhaly kolem, dokud se nepřestaly hýbat. Oheň byl blízko, ale necítil ho hned. Nejdřív ucítil kouř a pak už jen tlak na hrudi, jako by na něj někdo klekl. Poslední, co zahlédl, byla olejová lampa převrácená na zemi, pořád hořící, i když kolem ní už nebylo nic, co by bylo potřeba hlídat.

***

Sklad u cesty na severním úseku se považuje za ztracený. Zásoby uložené v objektu nesmí padnout do cizích rukou ani být využity proti vlastním silám. Z tohoto důvodu se nařizuje okamžité zničení objektu včetně obsahu.

Primárním prostředkem je oheň. V případě, že zničení nebude možné provést úplně, je nutné zajistit, aby sklad nebyl dále použitelný k uskladnění ani překládce. Zbytky zásob se nepovažují za zachránitelné.

Jednotky přítomné v prostoru mají úkol provést bez prodlení. Po splnění se mají stáhnout do předem určených pozic a podat stručné hlášení o průběhu a výsledku. Zdržení ani odchylky od rozkazu se nepřipouštějí.

Důvodem tohoto opatření je změna situace v oblasti, přerušení zásobovacích tras a předpokládaný pohyb nepřátelských sil. Objekt již nelze udržet ani bezpečně evakuovat.

Rozkaz nabývá platnosti okamžikem doručení.