Mezi světy a bohy 2.7

Lehnul jsem si pod strom a zavřel oči. Sen však nepřicházel. Cítil jsem smrad z mrtvol válejících se okolo. Asi jsem je měl odtáhnout dál od ohně. Nevadí, až tak strašný to není. Musím vymyslet plán, jak přepadnout franckou karavanu. Najednou mi něco docvaklo. To přece není možný. Frankové jsou křesťani, tak co tu dělají Odinovi havrani? Pochybuju, že křesťani budou spolupracovat s Odinem a naopak. I když víra možná není až tak důležitá, důležitější je cíl, kterého chtějí dosáhnout. Míchají se tu různé vlivy, každý bojuje s každým. Spojují se podle potřeby bez ohledu na vyznání. Frankové bojují proti Avarům a pokud mě paměť nešálí, tak i proti Slovanům. Bavoři a Sasové jsou snad ještě pohané. Slované jsou rozděleni do různých kmenů. Avaři bojují spolu se Slovany proti Byzantské říši, a někdy proti sobě navzájem. Avaři jsou konfederací spousty různých kmenů a dost často bojují mezi sebou.
Zároveň se do toho míchá náboženství. Tedy spíš opravdoví bohové, kteří jsou zde skutečně přítomní. Křesťanského boha jsem zatím naštěstí nepotkal, ale Archa úmluvy je velkou hrozbou. I křesťané mají dost andělů a archandělů. I Lucifer by tu mohl mít své démony. Slované mají spoustu různých bohů a bůžků, z nichž Lada se jeví celkem fajn. Avarský Tengri bude mít určitě celou rodinku bohů, podřízených, duchů a démonů. Někde tu běhají germánští bohové, když je tu Hugin a Munin.
Kdo se v tom bordelu má vyznat? Až se dostanu do své doby, budu muset skočit do knihovny nebo si prostě něco najít na internetu o tomhle guláši národů a náboženství.
Zpátky k hlavnímu úkolu, jak chytit v té kupecké karavaně zajatce, který mi všechno řekne. Rarach by mohl někoho prostě chytit do drápů a odnést ho sem, ale jak to udělá, když bude nehmotný?
„Rarachu, spíš?“ vyslal jsem „potichu“ své myšlenky.
„Nespím, a nemusíš šeptat. Když se bavíme telepaticky, nikdo nás neuslyší, takže to nedává smysl," uslyšel jsem odpověď ve své hlavě.
„Hele, zvládneš odnést zajatce, když tam zaletíš jako duch?“
„To není žádný problém. Prostě napíšeme na kámen runy vzduchu Rár. Tím kamenem zajatce omráčím a pak ho mohu přinést i jako duch.“
Rarach mi promítl potřebnou runu na zem. Prostě z očí vytvořil jakýsi projektor a já ji uviděl na zemi:
ᚱ ( ) X / ᚱ ᛟ
Z ohniště jsem vyndal ohořelou větev a na jeden z okolních kamenů okopíroval runy Rár.
„Rarachu, runy jsou germánský písmo, ne?“
„Jo to jsou, Slované písmo nemají a latinka je nanic. Ten židovskej bůh je strašně žárlivej a nedovoluje ostatním božstvům použití latinky, i když tu byla ještě před ním.“
„To jsem nevěděl. Můžeš zaletět pro toho jazyka hned? Vem prosím tě někoho z vedení, obyčejný voják nebo vozka nám budou k ničemu.“
„Neuč raroha lítat! Já jsem lovil zajatce mnohem dřív, než ses ty vůbec narodil.“
To má asi pravdu, ale říct jsem mu to musel.
Rarach najednou zmizel. Vzduch okolo mě se zavlnil a listí ve větvích zaševelilo. Zalehnul jsem na své místo pod stromem a čekal. Mohl bych s ním mluvit telepaticky o tom, jak to všechno probíhá, ale to bych ho určitě naštval. Instrukce dostal a v lítání mu asi neporadím.
Najednou vedle mě spadlo tělo. Málem jsem si z toho stříknul do trenek, kdybych nějaký měl. Vzápětí se zhmotnil Rarach. Měl velikost koně a dýchal, jako by právě uběhl maratón.