Mezi světy a bohy 2.8

„Tady ho máš, vidět nás nemohli, ale ráno ho začnou hledat. Musím nad námi rozprostřít pole neviditelnosti, jinak nás ti havrani najdou,“ vyhrkl Rarach a vzápětí se nad námi rozprostřela průzračná kopule.

Nechám to na něm, jestli říká, že nás to pole ochrání, tak mu věřím. Rarach se zmenšil do velikosti raroha, posadil se na zem vedle ohně a zavřel oči. Loupež zajatce ho zcela vyčerpala.

Nechám ho spát a pohraju si se zajatcem. Tělo leželo nehybně. Omráčení kamenem dosud fungovalo. V zásobách zbojníků jsem našel provaz a svázal zajatce do kozelce. Není to moc příjemná poloha.

Zajatec byl mladý kluk okolo sedmnácti let, zjevně žádný křupan. Hedvábná blůza, vlněné kalhoty a boty žádné. Rarach ho musel vytáhnout z postele. Lehce jsem ho plesknul po obličeji.

Párkrát zamrkal a začal se probírat.

„Co, kdo seš?“

„Vítej, chlapče, já jsem Dobro a můj společník je Rarach, ale teď spí. Tak potichu, ať ho nevzbudíš, nebo ti sní játra zaživa,“ možná malinko přeháním, ale potřebuji ho vyslechnout, takže trocha strachu neuškodí.

Zajatec se pokusil pohnout, ale v kozelci je pohyb dost omezený.

„Nemůžeš mě rozvázat? Strašně mě bolí záda.“

„Můžu, ale musíš slíbit, že nebudeš dělat hlouposti a zodpovíš mi všechny otázky.“

„Slibuji.“

Moc jsem mu nevěřil, ale to nevadí. Ruce i nohy mu nechám svázané, přeřízl jsem jen provaz spojující ruce a nohy za zády.

„Tak začni — jak se jmenuješ a co je vaše karavana zač?“ Zároveň s dotazem jsem použil i Dar, což jsem neměl dělat.

Jmenuji se Gundomar, jsem syn vůdce karavany Haduberta," řekl zajatec a posadil se naproti mně. Divně se na mě díval, koulel očima a mrkal.

„Proč na mě tak čučíš, Gundomare?“

„Jsi nejkrásnější muž, jakého jsem kdy potkal, jsi láska mého života.“

„A doprdele, teda tam radši ne, ten kluk je teplejší jak Golfskej proud. Teď se ho nezbavím.“

Možná mi to pomůže při výslechu, ale pak ho musím rychle vrátit tatínkovi.

„Taky se mi líbíš, Gundo. Jak je to s vaší karavanou?“

Gundo začal vyprávět a nutit jsem ho k tomu vůbec nemusel:

„Naše karavana není vůbec obchodní. Jsme zvědové durynského knížete Chamara. Projíždíme země Slovanů, abychom zjistili vaši sílu a připravenost k obraně. Frankové proti vám chtějí brzy vytáhnout a včlenit vás do jejich říše. My Durynkové jsme součástí francké říše již více než sto let.“

„Jak to, že máte v táboře Hugina a Munina? Vy nejste křesťané?“

„To jsou Odinovi kouzelní havrani a pomáhají nám. Někteří z nás jsou sice naoko křesťané, ale většina Durynků jsou vyznavači starých bohů. Oni mě brzo objeví a pak tě zabijou, musíme se schovat.“

„Neboj se, k tomu nedojde. Máme magickou ochranu. Proč chcete získat Sámův dopis knížeti Dervanovi?“

„Nechceme, aby se Sámo spojil se Srby nebo Velety. Pokud vás napadneme, tak nechceme, aby vám přišli na pomoc spojenci.“

Logické, Frankové se snaží rozšířit svoji říši směrem na východ. Tohle mi musí někdo místní víc objasnit.

„Dobře, Gundo, teď si lehni a spi.“

„Ano, můj drahý Dobro,“ usmál se sladce chlapec. Lehl si a okamžitě usnul.

Fujtajbl, zašklebil jsem se a lehnul si pod strom. Fyzicky se té bukvice bát nemusím, jsem minimálně dvakrát větší, ale stejně jsem se trošku o svůj zadek bál.

Spánek přišel ihned a s ním i Lada. Obvyklý palouček a vzájemné dobíjení energie, moc příjemná záležitost. Ležel jsem pod ní nahý a ona na mně rajcovala. Cítil jsem příval síly, který mě zcela naplnil. Pocit všemohoucnosti a neporazitelnosti je ohromující. Nevím, jak dlouho na mě dováděla, hodinu – dvě nebo deset? Nezáleželo na tom. Měl jsem neskutečnou výdrž a stál mi pevně, kam se hrabe Viagra.

Neslezla ze mě, ani když jsem se do ní konečně udělal.

„Proč jsi neojel Gundumara? Víš, že mi musíš sloužit a obětovat mi co nejvíce síly?“ byl první dotaz.

Ihned jsem změkl a Lada ze mě slezla se zhnuseným výrazem.

„Jsi pěkný pokrytec, jaký je v tom rozdíl? Muž, žena nebo zvíře, vždyť o nic nejde, jen o uvolnění magické síly.“

„Promiň, ale mně to s muži ani se zvířaty nejde.“

„Chceš nějak pomoct? Mohu ti poskytnout amulet na lepší erekci.“

To snad není možný, ona to vůbec nechápe. Jak se z toho vyvlíknout?

„Ne, to nebude potřeba. Mně se to prostě nelíbí.“

„To mě vůbec nezajímá. V tom případě musíš o to více obcovat se ženami!“

„Jistě, má paní.“

„Dobře, s Rarogem jste se už spřátelili?“

„Domluvili jsme se na spolupráci. Určitě se spřátelíme. Mohla bys mi prosím říci více o místních poměrech, říších, králích, náboženstvích a válkách? Nějak se v tom neorientuji a začínám se do toho zamotávat.“

„Pořád zapomínám, že jsi z budoucnosti. Máš však paměť Sigiberta a Dobra, to ti nestačí?“

„Něco málo chápu, ale ti dva se o politiku asi moc nezajímali. Nevěděli nic o vyšší politice.“

„Budiž. Dám ti rychlý popis místních reálií:

Sámova říše je zhruba oblast těch vašich Čech v budoucnosti. Dřív bylo toto území přímo pod vládou Avarů. Po neúspěšném útoku na Konstantinopol roku 626 se Sámovi Slované osamostatnili a teď jsou autonomní součástí avarské konfederace.

Detmar vládne Srbům na sever od Sáma. Srbové nejsou Avarům podřízeni, ale jen proto, že jsou moc daleko od středu říše. Dál na sever jsou Veleti, ti nemají jednoho vládce. Slované spolu většinou nebojují.

Na západě máš Franckou říši s králem Dagobertem. Ten by rád rozšířil svůj vliv dál na východ, protože si myslí, že Avaři jsou slabí. Ale to se plete. V případě potřeby přijdou Avaři Sámovi na pomoc.

Avaři ovládají vaše budoucí Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Jejich centrum je okolo Balatonu. Dost mezi sebou bojují, ale jejich síla je pořád veliká.

Co se týče nás bohů, tak slovanský panteon je velký a nehodlám ti tu všechny vyjmenovávat. Snažíme se chránit Slovany, ale spolupráci s jinými panteony se nevyhýbáme.

Snad kromě křesťanů, to jsou strašný fanatici. Frankové jsou horší než Byzantinci, ale to je spíš záležitost lidí, ne jejich panteonu. Ten jejich bůh je jen jeden. Mají samozřejmě množství andělů, který to na nás občas zkouší. Andělé jsou méně než bohové, spíš takoví démoni, ale obvykle víc než polobohové.

Trochu zábavy je s Luciferem a jeho démony. Ti s námi občas spolupracují, když jdeme proti křesťanům.

Germánští bohové jsou nám dost podobní. Oni si hledí hlavně svých Germánů.

Avaři mají svého Tengriho a spoustu dalších menších bohů. S nimi se dá mluvit.“

„To by pro dnešek stačilo, pojď mě uctít svým jazykem,“ ukončila Lada své vyprávění. Lehla si na záda, roztáhla nohy do praku a kývla na mě.

Hop na to, musím se z toho vylízat. Být božím bojovníkem není zadarmo, to se zase nadřu.