Ostrov Zatracených II

Anotace: Tady je pokračování mého příběhu. Snad se vám bude líbit.

Kapitola 3. – Něco se děje …
Už uplynul celý mrazivý týden na této smradlavé kocábce. Je tu dost alkoholu, takže polovina námořníků, co nemá nic na práci, pijí na co přijdou a někteří z nich to za chvíli vyzvrací zpátky do flašky. Ještě že nemám taky tu hloupou mořskou nemoc. Už ani Dórinovi se nechce pít, když poznal mořskou nemoc, jen tak sedí u stolu s kýblem u huby a pořád hraje karty s Břitvou.
Nastává noc, noc po dlouhém nudném dni na vlnách. Ani piráti ani žádná jiná loď nás nezastavila v našem putování, jen takový malý uragán nás trochu vychýlil z kurzu, ale kapitán říkal, že je to v pořádku. „Rychle všichni vstávat!! Poplach!!“ Elf se v mžiku vyřítil na palubu spolu se zbytkem družiny. „Co se děje?!“ „Námořník v koši vypil moc vína a usnul! Řítíme se na skálu!!“ „A sakra. Honem, všichni do člunů!“ Náraz, který vymrští Tylanira, Dórina, Freyu a Břitvu spolu s většinou námořníků na palubě vpřed. Úder do hlavy a pak tma.
Slunce svítí do očí, písek mě pálí na zádech a hlavu mi omývá chladná voda. Kde to jsem? V nebi? Blbost, jsem na pláži a ležím na zádech. „Hele, už se probouzí“, říká čísi ženský hlas. Je to Freya! „Au! bolí mě hlava, kde to jsme?“ „Na nějakém ostrově, Dórin a Břitva jsou už vzhůru a Břitva ošetřuje Dórina, protože si myslí, že má zlomenou ruku, ale myslím že jen přehání. Tylanir se rozhlíží kolem sebe. Směrem vpravo, na sever se pláž táhne kamsi do nedohledna a na jihu také. Je po celé délce lemována lesem a v lese jsou úpatí hor, které zamezují lepší výhled. Jediný rozdíl je, že na sever je pláž zarostlejší a na jih les a hory jakoby ustupují a otvírají větší výhled a prostor.
„A pak, že máš zlomenou ruku.“ Povídá Břitva Dórinovi. „Vážně to bolelo jako zlomenina“ „Jó určitě, hele podívej máš pryč hlavu! Hahaha!“ „Móc vtipný!“ „Hele truhlice!“ „Nech už toho Břitvo!“ „Ne! Vážně, podívej se támhle.“ Směrem kam ukazuje Břitva leží ,napůl zahrabaná v písku, truhla zhruba pár desítek sáhů daleko. Navzdory očekávání, jsou v truhlici jen nějaké běžné, navíc některé i poškozené, věci. „Tak co máme: Tesák, krátký meč v trochu horším stavu, 3 měchy na vodu, z toho dva děravé, tři sáhy lana a pár zlatých a ještě dýku a tři poškozené štíty.“ „To není moc“, posuzuje Břitvův výpis věcí Dórin. Po chvíli Tylanir vstává ze země a povídá: „Půjdu se trochu porozhlédnout.“ Hmm tady u stromů je jakási pěšinka, ale hodně stará, dlouho tu nikdo nechodil, je tu hodně stop a jsou pravidelné, nejspíš patří nějakým psům, koním a .. humanoidům? A počkat, víc stop vede k severu a méně zpět na jich a navíc to vypadá jakoby na jih běželi.. zvláštní, ale to je jedno, když jsou tu stopy lidí, tak to znamená, že tu musí být nějaká vesnice, nebo město, zkrátka civilizace! „Tylanire, mám nové zprávy“, volá na elfa Freya a běží směrem k němu. „Já taky, ale nejdřív ty.“ „Takže ty budeš mít dýku a štít, Dórin tesák a štít, Břitva meč a štít a já ponesu zbytek.“ „Já jsem našel stopy lidí, musí tu být civilizace.“ „To je skvělá zpráva!“ Za chvíli je naše družina už připravena k odchodu, je potřeba jenom vybrat kudy se vydáme. Tylanir: „Navrhuji jít na jih!“ Břitva: „Ne, stopy vedou na sever, tak jdeme na sever!“ „Myslím že má pravdu.“povídá Dórin. „Já nevím, já bych se ráda zdržela hlasování.“ „Dobře Freyo, tak je to jedna ku dvěma, tak jdeme na sever.“ Blbec, lidi jsou směrem na jih, nebo má pravdu? Nejsem si jistý.

Kapitola 4. - Cesta na sever
Čím dál na sever jdeme, tím je tu víc kamenů a les houstne. Podle tvarů ostrova si myslí Freya, že tímto směrem moře zanáší všechny nejrůznější naplaveniny. V tom případě by tu mohli být trosky lodi a nějaké naše věci. Po nějaké době chůze jsme našli můj luk, a kožené brnění. Najednou jsme zahlédli truhlu. „Ale ne! Škoda. Je prázdná.“ „A já doufal že v tom bude něco k jídlu.“ Zanaříkal Dórin. „I tak by to bylo vlhké a nedalo by se to jíst.“ „Břitva má pravdu Dórine, ale opravdu by jsme potřebovali něco k jídlu.“ Cosi zašustělo. „Co to je? Podívejte, támhle!“ Z křoví u lesa se vynořila zvláštní postava humanoida s otrhanou uniformou na sobě a blíží se k družině pomalými trhanými pohyby. „Kdo to je?“ zeptal se Břitva a podíval se na Tylanira. „Vypadá to jako.. To snad ne! Je to náš kapitán!“ Dórin se rozběhl směrem k postavě s křikem: „Kapitáne, co se vám stalo?“ Zbytek družiny za ním. Když Dórin doběhl ke kapitánovi, zeptal se ho ještě jednou, ale on nic, jenom se pomalu blížil k Dórinovi. Tylanir: „Dórine, zabij ho, má zakalené oči a chová se divně, určitě je to nemrtvý!“ Než stihl Dórin zareagovat, zaútočil nemrtvý na něj svými pařáty, avšak díky podvědomé reakci nastavil Dórin úderu štít a i přes to, že se štít hned rozpadl, zabránil tomu, aby nemrtvý chytil Dórina a zakousl se do něj. Dórin už jen se slovy: „Promiňte kapitáne.“ Zabodl tesák do čela nemrtvého. Ten však jen zavrávoral, sunul se dál ke své oběti a chytil Dórina ocelovým stiskem za ramena. Naštěstí ho Freya spálila několika magickými blesky. „Co to bylo?“ ptá se udiveně Dórin. „Asi nějaký druh zombie.“ „Jak to, že toho o nemrtvých tolik víš, Tylanire?“ „Nějaký čas jsem je lovil a musel jsem umět rozeznat nemrtvého od normálního člověka. Poznat kostlivce umí každý, více rozpadlého zombíka také, ale poznat upíra, to je už něco jiného.“ Kapitán měl u sebe tři váčky s hrstkou zlatých a stříbrný prsten. Zkrátka nic moc, ale aspoň něco. Teď už je mi jasné, proč ty lidé utíkali, pomyslel jsi Tylanir. Po delší době jsme dorazili k velkému skalnímu masivu, bylo jasné, že na sever to už nepůjde a jediná cesta vede na jih.