Mňau-kapitola 2.-První velká bitva!!!!!

Anotace: Některé věci se nemění...Přijde nová zajímavá postava,Monika vytáhne své ostré drápky!!!

,,Jste v pořádku??“Optala se Monika pana vědce a Misty.,,Jo,jsem v cajku,neboj.“Odpověděla Misty zvedající se ze země.Vědec neodpovídal.Jen se koukal do stropu.,,Ten je úplně tumpachovej!“Odfrkla si Misty.,,Necháme ho být.Ale tu lahvičku mu raději vezmu.“Misty se opatrně přiblížila k vědci a vytrhla mu lavhičku z ruky.,,Měli bysme si pospíšit.“Poznamenala Monika,chytla Misty za ruku a táhla ji na místo,kde viděla Flayer spadnout.

Na onom místě už byl pořádný hlouček lidí.Ono spadnout jen tak z oblohy to není jen tak…Nakonec se ale Misty a Monice podařilo dostat se skrze dav až k Flayer.,,Ty brďo,je po ní…“Oznámila Místy,ale nechtěla na to pomyslet.

,,Ustupte!Ustupte!Pusťte mě k ní-jsem doktorka!“Davem se prodírala další postava.A její vzezření bylo-no,poněkud ve stylu Flayer.,,Je to možné?“Pošeptala Monika Misty do ucha,když onu „doktorku“ uviděla.,,Tak,lidi,není tu nic k vidění!Běž čéče,a ty taky-šup!“Snažila se rozptýlit dav Misty a brzy se jí to skutečně podařilo.Dokonce zaslechla i nějaké řeči o prokletí.Zdálo se,že se lidé Flayer a té doktorky báli-byly prostě jiné a lidé se občas bojí neznámého…

Misty ale na rozdíl od nich takové zvláštní věci zajímaly.Prohlížela si doktorku podrobněji-měla dlouhé,lesklé,zrzavé vlasy a oči do fialova.Z vlasů jí trčely zrzavé kočičí uši a na sobě měla volnou,černo červenou róbu.Doktorka přiložila na Flayeřinu ruku svou ruku a pevně se soustředila.V tom vyrazil z její ruky jasný,červený paprsek a zamířil do Flayeřiny ruky.Ta sebou cukla a po chvíli otevřela oči.

Jen matně nad sebou viděla tři další postavy.Poznávala svědky jejího duelu s tátou.Třetí postava měla dokonce kočičí uši a ocásek jako ona.

,,To se mi určitě jen zdá.“Řekla nahlas Flayer,zavřela oči a promnula si je.Teď už viděla dobře-skutečně tam byla.Kočko-dívka.,,Páni!!Ona je naživu!!“Radovala se Monika.,,To je jako v tom románu-Jestli skočíš ze skály,skočím s tebou,prima!!!“,,Uklidni se,Moniko.“Spražila ji pohotově Misty.,,Ani nám ještě neřekla,jak se jmenuje.“,,Ach tak,já jsem Marie.“Usmála se starší zrzka a podala Misty ruku.,,A dál?“Zeptala se chladně Misty.,,Jak….dál?Nad tím jsem ještě nepřemýšlela,že bych měla druhé jméno…“,,Ona tím chtěla říct pří…“Monika se v půlce slova zarazila.Až teprve teď si všimla toho ocásku a těch kočičích oušek.,,To je nádherné!“Smála se a hladila Marii její hebká ouška.,,Ehm!Ehm!“Odkašlala si Flayer,aby na sebe upozornila.

,,Ach tak!Jsi v poho?“Culila se Misty na Flayer.,,Jo.“Odsekla Flayer.,,Vy jste jako já!Jakto?“Otočila se na Marii.,,Nevím.Prý jsem se tak narodila.Můj otec byl taky takový,ale záhy po mém narození zmizel.Já ale cítila,že se mnou stále je a ochraňuje mě…od té doby mám taky schopnost uzdravovat.“Vysvětlila Marie.,,Žila jsem s matkou v lesích.Tam moc lidí nebylo…“

Marie chtěla ještě něco říct,ale úplně ztuhla.Její ostré smysly cosi zachytily.Nějaké nebezpečí…Ostatní to cítily taky.,,Marie!Flayer!Utíkejte!Někdo zlý se sem blíží!Honem!!!“Vykřikla najednou Monika.Dívky na nic nečekaly a daly se rychle do běhu.Přesto už bylo pozdě.Hnalo se na ně několik mužů s puškami a se psy.,,Jsou to prokletá monstra!!Musíme je zastřelit!!!“Křičel jeden z nich.

Štěkot psů byl slyšet široko daleko.Ačkoliv měly dívky delší nohy a mohly psům snadno utéct,Flayer se stále ještě dostatečně nevzpamatovala z pádu z několika desítek metrů nad zemí a tak pořád zpomalovala,až si nakonec musela sednout.,,Flayer!Co to sakra vyvádíš??!!“Ječela na ni Misty.,,Já to nezvládnu.“Udýchaně zašeptala Flayer.,,Hrozně mě bolí nohy.“,,Co teď?!“Zoufale vykřikla Monika při pohledu na blížící se psy.,,Ty a Marie podepřete Flayer a utečete jim.Já je zatím zabavím.“Zavelela Misty.,,Ale jak?“,,To je rozkaz!!“,,Jo…jasně Misty…“Marie a Monika podepřely Flayer a utekly do lesa,zatímco Místy stála uprostřed louky naprosto nehnutě a soustředěně.Psi už byli na dohled.Věděla,že je sama nezastaví,protože nejdou po ní.

,,Jestli chcete mé kamarádky,nejdřív musíte projít přese mě!!“Zakřičela zhluboka vydechla.Z jejího krku opět vystoupila zářivá růžová koule.Tentokrát se ale rozpadla na několik malých koulí,které na sebe vzaly podobu koček.Psi v tu ránu zapomněli na svůj úkol a hnaly se za kočkami po celé louce,zatímco Misty klesly na kolena a snažila se nabrat síly.Její odpočinek ale dlouho netrval-za chvíli už tu byli muži s puškami.Nejdřív chvíli nechápavě hleděli na psi,kteří jen tak pobíhali po louce kolem dokola.Přízraky totiž může vidět jen ten,pro kterého byly vyčarovány.Ale pak se vzpamatovali a jeden z nich zakřičel na Misty ,která stále klečela na zemi:,,To´s byla ty!!Zaklela jsi nám psy!!Za to tě zastřelíme taky!!!“

Několik kulek prosvištělo Místy kolem uší,než se vzpamatovala a začala před muži utíkat.Byla příliš slabá na vyvolání dalších přízraků a tak zaběhla do lesa.Zanedlouho před sebou uviděla holky.,,Musíme je nějak setřást!!“Zakřičela na ně.,,Já jsem se postarala o psy,ale teď už nemám žádnou energii!“,,Nech to na mě!“Řekla sebevědomě Monika.,,Jen neber vážně to,co teď řeknu,jo?“

Monika vyběhla z lesa a křikla za sebe:,,Holkyyy!Vzduch je čistej!Pojďte!“Za chvilku už se před ní zjevilo několik mužů s puškami a Monika předstírala,že je překvapená.,,Tak tamhle jsou,že??Obklíčit les!!“Zvolal jejich vedoucí.,,Ne tak rychle!!Jestli chcete mé kamarádky,musíte si nejdřív přejít přese mě!!!“Muži po sobě chvilku pokukovali,ale pak se začali smát.,,Přes tebe??!!To má být vtip!!Uhni-ty jedna knihovnice!!!“Pokřikovali na ni.,,Tak dobře tedy…když to tak chcete…Tudyto máte!!Román pro volné chvíle!!!Nabitý emocemi,láskou….“Monika hodila po mužích svojí oblíbenou knihu.,,Bojovat s námi knihou-chacha!!“Smál se vedoucí a zvedl knihu ze země.Ta se pak ale sama od sebe otevřela a z jejích stránek vycházela jasná záře.,,Co to…“Velitel to už ani nestačil doříct a oslepující záře se rozlila po krajině.,,Nic-nevidííííím!“,,Tak to máš blbý..“Usmála se Monika a praštila velitele všech těch mužů přímo do nosu.Pak uštědřila několik dobře mířených ran ještě ostatním oslepeným mužům než se rozhodli ustoupit.,,Utíkejte!!Jsou to příliš mocné čarodějnice!!!“Zavelel jim vedoucí a přitom se snažil něco uvidět.

,,Prej knihovnice….“Usmála se Monika a zvedla svou knížku ze země.,,Aha!Já to věděla!!Vybral si Isabellu!“Za chvíli už byla zase do své knížky začtená…ano,některé věci se nemění….