Život po životě

Anotace: Starší povídka, nevím, jestli má cenu jí vůbec číst... A taky si nejsem jistý tím, že je to fantasy...

Po opuštěné silnici kráčí dívka, má rozpušťěné černé vlasy, s kterýmy si pohrává vítr. Je sama uprostřed krajiny, uprostřed polí...
Je tam sama a domnívá se že je sama i jinak, rodiče jí zemřeli při autonehodě, teď se o ní stará babička, moc si s ní nerozumí... Nemá žádné kamarády, nemá přítele, nemá nic...
Její babička je vcelku zámožná a má dost peněz, ale k čemu ten luxus, když ho není do čeho investovat, jen do sebe...
Jede kamion, po té malinké cestě jede kamion a dívka přemýšlí, jestli nemá skončit ten nešťastný život...

Poslední co si pamatuje je to, jak se vrhá pod kola rozjetého tiráku, vyděšený pohled řidiče a pak tma...
Vidí světlo na konci tunelu, ohlédne se a vidí nějaké kameny které se za ní letí, letí tím tunelem těsně za ní, jsou čím dá tím blíž. Dívka běží, co jí nohy stačí, už nepopadá dech, i přes zoufalou snahu běžet dál nestíhá a zpomaluje, světlo se k ní ani nepřiblížilo...

Ucítila v zádech ostrou bloest, ale kupodivu zůstala při vědomí, dokonce necítila bolest, hnala se obrovskou rychlostí tam k tomu světlu, co se čím dál tím rychleji přibližovalo. Kameny se najednou zastavili a ona silou setrvačnosti vyletěla do toho bílého světla, co jí tak oslepovalo.

.......to je pocit osvícení??..............jsem mrtvá.............

Ležela na bílé pláni, krčila oči, brečela. Skončla život, ale stále je "živá"...

Ležela tam snad hodiny, než se vyplakala, pak se ukidnila a začala se rozhlížet, nikde nic, všude bílo...

Promluvil k ní hlas z hůry "Věř a uvidíš" ona se samozřejmě polekala a hned si uvědomila, že je nahá, zastyděla se a zakryla své pohlaví rukama.
"Mě se bát nemusíš, já jsem tě ztvořil"
"Vy- vy-vy jste bůh?"
"když to bereš takhle tak ano" a mužský hlas se začal smát
Za okamžik se něco dotklo jejího ramene, byl to pocit, jako by se jí dotknulo něco velmi mrtvolně studeného a když se otočila uviděla mladíka, který měl úsměv na tváři a na sobě oblek z bílé kůže, nebo čeho, nemohla to rozeznat. Panenky měl bílé a vlasy také, a měl i plnovous, který na jeho mladické tváři vyvolával groteskní výraz.
Nebyla vystrašená, věděla, že ho zná od narození, cítila se příjemně.
"Jsem tvůj stvořitel, znám tě a provedu tě tímto světem, ale teď musíš projít očistou..."
Pak něco zamulal a ona usnula, spala dlouho a klidným spánkem, nic jí nebudilo..