Nečlověk

Nečlověk

Anotace: ...

Zbývaly dvě hodiny do polední pauzy, když se objevil asi třicetiletý muž a přistavil se k okénku s nápisem Evidence obyvatel. Úřednice řekla své obvyklé: „Prosím,“ a muž si odkašlal. Potom přednesl svou občanskou žádost, která úřednici s třicetiletou praxí postupně vykolejila.

„Chtěl bych požádat o vyškrtnutí z evidence.“

„Jak myslíte vyškrtnutí, myslíte změnu bydliště?“

„Ne změnu bydliště, nebo vlastně taky, ale hlavně já nechci být evidovaný.“

„Počkejte, nechcete…evidovaný být musíte tak jako tak, i když se odstěhujete.“

„Ale já jsem se rozhodl, že nechci být v evidenci obyvatel.“

„No když nebudete evidovaný tady, tak v každém případě budete evidovaný někde jinde.“

„Ale to právě nechci, já chci, aby mě už nepočítali mezi lidi.“

„Teď vám nerozumím, cože nechcete?“

„Já jsem se ze své vůle rozhodl, že nechci být evidovaný jako člověk.“

Úřednice udělala přesně to, na co byla ze života navyklá: „Jéžiš, tak v tomhle vám nepomůžu. To leda že bych zavolala na matriku…vydržte…! Heluš? No, Heluš, prosím tě, mám tady pána a chce vyškrtnout z evidence. Já nevím… No, no, no tak přijď jo? No, přijď ale hned, jo?“

Heluš nepřišla sama, dorazila spolu s Liduš a Maruš, všechny čtyři, navzájem se podporujíce proti podivínovi zahájily slyšení.

„Tak co si přejete, pane?“

„Jak jsem už říkal, chci požádat o vyškrtnutí z evidence. A abych předešel otázkám, které mi již byly položeny, říkám, že nechci být nikde veden jako člověk.“

„Aha,“ řekla Heluš konejšivě a její hlas měl vypolstrované stěny, „a co vás k tomu vede, pane?“

„To je jednoduché, stydím se za to, že patřím k lidem. Já vím, neměl bych uznávat kolektivní vinu, ale nejsem schopen setřást ze sebe pocit spoluzodpovědnosti za postupnou devastaci hmatatelného i nehmatatelného světa. Je mi z lidí zle, abych tak stručně řekl. Tudíž jsem dospěl k přesvědčení, že jediná možnost je vědomě se vyřadit z příslušnosti k lidskému rodu.“

„Počkejte, tohle přeci nemůžete, pane!“ vpadla muži do řeči Liduš.

„A kdo mne k tomu donutí, když nechci? Kdo mne může nutit, abych proti své vůli zůstal člověkem? Já zde prohlašuji při zdravém rozumu a plném vědomí, že si nepřeji být považován za člověka! Na vás je, abyste odstranili veškerá data, která by mne mohla i jen nepřímo spojovat s lidmi. Je to mé rozhodnutí, žádám, aby bylo respektováno. Jakým právem mi může kdokoliv nařídit, abych setrval v příslušenství k rodu, ke kterému mám hluboký a trvalý odpor? Existuje vůbec takové právo? Naopak, jsem přesvědčen, že jako člověk může změnit podle svého rozhodnutí jméno, státní příslušnost, pohlaví, jako je mu přisouzeno právo vzít si život, tak musí mít i právo vzdát se lidství a zvolit si libovolný jiný živočišný druh, se kterým se ztotožňuje. Homo sapiens zklamal, dámy, jeho roztahovačnost je pro mne neúnosná, je mi za něj hanba, je poživačný a hlučný, domýšlivý a směšně nadutý, a navíc za sebou nechává mimořádný bordel. Odmítám být příslušníkem takového rodu!“

Úřednice se po sobě bezradně podívaly. Věc to byla vskutku neslýchaná, formulář k jejímu vyřízení bezpochyby k nenalezení. Maruš nenápadně zmizela. Heluš se nehodlala smířit s požadavkem, který odporuje normám.

„Já nevím, to prostě nejde! Tohle vám nikdo nepovolí, pane! To by si mohl každý vymyslet něco a přijít s tím sem a chtít po nás kdovíco a já nevím… Jak si to vlastně představujete? To si myslíte, že nemáme nic jiného na práci, než vás? A co byste vlastně chtěl být, když tedy ne člověk, můžete mi říct?“

„Můžete mě počítat mezi vysokou, berte mě jako srnce, žít budu v lese, budu se pást, ohryzávat stromky, v zimě se chodit přikrmovat ke krmelcům. Chci, aby se mnou bylo nakládáno jako se spárkatou zvěří, členům mysliveckého spolku dávám univerzální svolení ke svému odstřelu. Vzdávám se všech práv, která si člověk automaticky nafasuje ještě před narozením, mé zabití střelnou zbraní nesmí být hodnoceno jako vražda, pouze nechť je zkoumán soulad se zákonem o myslivosti. Nepřeji si být odlišován od srnčí zvěře! V případě úhynu žádám ohledání veterinářem a odvoz do kafilérie, případně zužitkování ve prospěch dravé lesní zvěře. Nepřeji si, aby mne kdokoliv označoval jako člověka, zakazuji si, aby mne kdokoliv zahrnoval do lidského společenství a přisuzoval mi jeho charakteristiky! Je vám to teď již jasné?“

Ale to už přicházela Maruš a s ní dva strážníci Městské policie. „Tady ten,“ řekla Maruš a zbylé tři úřednice se rozestoupily.

„Občanský průkaz, pane,“ pravil mohutný strážník. Muž se zatvářil nešťastně, jako když učitel po dlouhém výkladu zjistí u svých žáků absolutní neznalost. Potom přeci sáhl do kapsy.

„Tak ale už naposledy,“ řekl strážníkovi a podával mu kartičku. Strážník pročítal data. Poté vrátil průkaz a pokynul muži: „Půjdete s námi.“

„Proč ne, půjdu,“ přisvědčil muž a trojice se vydala chodbou k východu. Úřednice slyšely vzdalující se hlas podivína: „Pane strážníku, dovolíte otázku? Tak mě napadlo, co dělá Městská policie, když najde ve městě řekněme zatoulaného srnce…?“
Autor JaJarda, 31.01.2013
Přečteno 993x
Tipy 26
Poslední tipující: eLs, střelkyně1, seh, mosquito, Anjesis, Radhuza, lipo, Inna M., Joe Vai, Miriska
ikonkaKomentáře (27)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ne, že bych z toho padal kolena, ale je to krásně čtivé do posledních řádků. Povedené!

27.12.2017 12:16:45 |

Úžasné :))

20.12.2016 21:31:42 | shanti

To ano, po třech letech se pod výtvorem objeví živý člověk :)

20.12.2016 21:38:26 | JaJarda

To je dokonalé! :-D

09.02.2013 21:34:54 | mosquito

To mě vrhá do rozpaků, fakt... :)

09.02.2013 21:42:55 | JaJarda

To je dokonalé! :-D

09.02.2013 21:34:54 | mosquito

dost dobrý, taky bych brala

01.02.2013 20:20:00 | Anjesis

Zkus se pozeptat u přepážky :)

01.02.2013 20:38:16 | JaJarda

možná to tak jednou udělám ;-)

01.02.2013 22:05:59 | Anjesis

Stvořiteli:-)

31.01.2013 22:21:07 | Kyška

Amen

31.01.2013 22:22:03 | JaJarda

Boží!!

31.01.2013 22:16:39 | Jan Voralberg

Srnčí :)

31.01.2013 22:17:35 | JaJarda

Dlouho jsem se takhle nezasmála :D

31.01.2013 22:15:58 | Sarah

Ukaž jak :)

31.01.2013 22:18:29 | JaJarda

:D tak zajdi na kávu a já ukážu :)

31.01.2013 22:20:36 | Sarah

Vysokou do kavárny nepustí, leda do seníku...

31.01.2013 22:24:33 | JaJarda

postavím ti na zahrádce vlastní krmelec ;)

31.01.2013 22:26:54 | Sarah

Já vím, a kus dál posed...

31.01.2013 22:32:45 | JaJarda

v centru posedy nemáme

31.01.2013 22:33:31 | Sarah

Nádhera, Pane :0)

31.01.2013 22:11:31 | poetka

Pardon, právě přivezli seno...

31.01.2013 22:12:28 | JaJarda

Za to oslovení se omlouvám.. Pěknou krmi, popřípadě pastvu :0)

31.01.2013 22:14:00 | poetka

A sůl, hlavně hodně soli! :)

31.01.2013 22:14:52 | JaJarda

Rychle pryč!!!, táta láduje kulovnici
sůl počká .

31.01.2013 22:16:42 | poetka

Ať mě veme na komoru, řekni mu to!

31.01.2013 22:18:53 | JaJarda

Ti nevím, půl myslivecké do něj padlo. Spíš Tě veme hodně varovně do koruny osamělé jabloně.

31.01.2013 22:23:12 | poetka

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter