96 - Stálost

Anotace: Při prvním dechu jednoho rána svobodný blues. Kráso ty kráso ty kráso. Verš a další den. Pár básní a smítka povídek raných tvůrce, jež zná noc ba zná i den.

...Radosti 

povídek jež 

náleží budoucímu...

Zlaté štávy ambrozie iluminovaly soumrak kosmických dálav,

membrány tvých hlav mne snesli ke křídlům halucinací,

fasády lunárního cvrčka dechu stavěli celý majestát,

pohybu aluminií procítěné na kost vlákna peozie bytí,

celá ta emanace archaické reminiscence na slávu tanečníka,

zahajujícího čestnou duhu před finálním bojem prince,

malého duhového prince, dechového válečníka světla.

------------------------ - --- ----------------------

Celá ta enkláva energií a sil slitýh na mé srdce mou hlavu,

výboje tvůrčích emanací trasponované do hlubinné milosti paměti,

životní cykly v jediném obratu tanečního kroku,

pumpující dráhy viskonzních obratů ve slevách údů

a kavaleriích jejich přilivu duhového prince,

Duhový princ je éther, kreativní forma emanace,

světlá stránka hřiště, offsidu vědomí, válečník doby,

cíl pro propuštěných žitých energií,

přetavených a sublimovaných do příběhu umění,

umění, které je nesmazatelné a nevypředitelné,

jinak jingovsky než Hanačíkovsky.

------------ -----------------------

Tělo duhového prince jak myriáda poutních souřadnic,

perla svící vítězných na tváři ultimátního hmatu úsměvu,

klouby stáčející se v osách na hruď pryštící vyvěvy energií,

celooslá polarita vyvěvy při soubřiu mrknutí,

onoho posledního věčného božího zívnití,

jak polárka nad zahradou, kouře destilovaného v hruď,

a pro všechny rána tvořivé, kdy ještě orby zbývá chuť.

------------------------------     ---------

Formy vesmírných žihadel - baterie pláství a souřadnice bodnutí,

elektrizující jatka rendlíků a fosforeskujících hrotů forem,

drastické a chaotické křiklavosti, 

milion cinknutí v jednom sekáčku na ocelové slitiny virtuózní ozvěny

pro tancující nehybné postavy plné budoucnosti radiačních poloměrů,

eliminujících robotických inteligencí a atomových křidélek sonického deště,

a voláš, voláš, že nemáš dost ještě ?

(Cosmic stabs and perpetual chop - choping of diamonts rits and splits)

---------- --------------        ----------------

Z beden monstrózních slitin, které miluji se řinuli,

tekuté sršně privilegií molekul vesmírných,

drcené krabí klepeta v salátu mimozemských samurajských anarchistů,

kvílivostí jdoucích kvetoucích artistů,

parních lokomotiv v lisu plačícího chtíče obrazného století.

.------------ ----------        --------------- 

Bouřná amygdalo jak angeloidní duha na konci dějin pozemských,

na takové extrapolatia sotva slyším vy maskované běhy bubnem 

pro který žijí dívky zborcené pro rave,

kdyby alespoň říkal co píše

a žil co prostředí slýchá

ne jede ješitnost se nese na podstavci

a panenská pýcha píchá...

------ -----------------------------