Doktor Forst a Marta -5.

Doktor Forst a Marta -5.

5.
Konečně je ta chvíle, o které jsem snil, řekl si Forst, když dosedli k zadnímu stolku v Sedmém nebi, přesně tam, co se upsal Mefistovi. Stylové, řekl si v duchu. Zaznamenala jeho pobavený úsměv a usmála se také.
„Jakou kávu si dáš?“, zeptal se jí, když dorazila servírka.
„Vídeň se šlehačkou“, řekla bez váhání.
„Šlehačku nemáme“, řekla servírka nepříjemným hlasem.
Zkoumavě si dvojici prohlížela. Toho chlapa už někde viděla, ale kde? Ta ženská sem chodívá často. A snad pokaždé s někým jiným. S takovou postavou se jí to snadno loví, pomyslela si, to bych uměla taky.
„Dám si latte“, řekla Marta a usmála se zářivě na servírku, která se otočila na podpatku a zmizela.
„Je vždycky tak protivná?“, zeptal se Forst.
„Jo“ řekla vesele Marta.
„Je to takový typ“, pokrčila rameny. „Potřebovala by chlapa. Žije sama. Přítel jí opustil. A než práskl do bot, řekl jí, že o sebe nedbá a je ošklivá. Prý, kdo by chtěl takové strašidlo. Říkaly to holky ze spisovny“, dodala na vysvětlenou Marta. „Jednou se tady s nimi hrozně opila. Bylo to prý dost trapné.“
Forst se podíval na siluetu servírky. Zdála se mu normální. Sice ne úplně jeho typ, ale kdyby se netvářila tak arogantně, byla by docela hezká. Možná by s tím Mefisto něco udělal, napadlo ho. Ne, teď se prosím neukazuj, lekl se.
„Dík za kávu“, řekla a vstala.
Podíval se na ni. Měl by něco říct, ale co. Uteklo to tak rychle. Povídali si o všem možném. Zajímal se o spoustu věcí a ona také. Na bratrance ani nepřišla řeč. Ani na jeho životní situaci. Ani na její. Bavili se jako přátelé, nic osobního. Vyhovovalo mu to. Ale zároveň se jí nepřiblížil. Klid hochu, nespěchej, říkal mu vnitřní hlas. Když odcházeli, podržel jí dveře. Když procházela, podívala se mu zblízka do očí.
„Máš rád divadlo?“, řekla.
Byl zaskočen.
„Ano“, řekl nejistě.
„Mám dva lístky do divadla. Dostala jsem je od mámy.“
Pro koho byl asi ten druhý, pomyslel si.
„Sestra nemůže“, řekla, jako by mu četla myšlenky.
Nemusím mu říkat všechno, řekla si v duchu. Stejně se ho to netýká. Něco podobného si pomyslel i on.
„Co dávají?“, zeptal se.
„Fausta“
Všimla si pak, jak je zaskočen.
„Ty už jsi na tom byl?“.
„Četl jsem to. Ale vlastně si to rád připomenu“, dodal.
„Já ho taky četla. Je to skvělá kniha. A Faust a Markétka, četl jsi to?“
„Dvakrát“, řekl.
Pozorně se na něj podívala.
„Ty máš romantickou duši, viď? Já taky.“
„Máš pravdu. Vlastně jsem o tom nikdy takto nepřemýšlel. Nejraději čtu literaturu faktu a dívám se v televizi na dokumenty. Ale romantická dílka, která se dotýkají citů, duše, to je opravdová krása“, dodal.
Usmáli se na sebe, dali si pusu na rozloučenou a byla pryč. Chvilku se za ní díval, jak spěchá na tramvaj. Pomalu se otočil a vyrazil opačným směrem k domovu.
Pomalu upíjel večerní čaj a myslel na ni. Myslel na její úsměv, výraz očí a najednou si ji představil ve svém náručí. Pěkně se ta představa rozvíjela, když v tom mu v kapse zazvonil mobil. Kdo volá?, pomyslel si. Žádný hovor nečekal. Vytáhl mobil z kapsy a na displeji zářilo jméno Adam. Zasmál se.
„Ahoj“, řekl, když přijal hovor.
„Můžu se stavit?“, ozval se v mobilu známý hlas.
„Samozřejmě“, řekl Forst pobaveně.
A jak zavěsil, seděl u stolu vedle něj Mefisto.
„Rád si hraju“, řekl na vysvětlenou. „Ty jsi mě volal. Kvůli té servírce, že“, dodal. „Nechceš, aby mi upsala duši, že?“, řekl vážně a pokračoval. „Lidé se tak často pletou do toho, do čeho jim nic není. Kdyby jen mě, ale i Bohu. On si z toho nic nedělá, ale já to pak musím řešit. Peklo je plné těch bohorovných. Ti mě vůbec nebaví. Není s nimi žádná legrace. Nejdřív jsou nafoukaní a důležití, a když je odnáším, jsou takhle mrňaví, ufňukaní a podělaní strachy. Ale stejně nic nechápou.“
Forst se chtěl na něco zeptat, ale Mefisto ho zarazil.
„Nemohu ti to říct, jsem vázán mlčením. Na peklo se mě nikdy neptej. Ani na nebe.“
Forstovi se zdálo, že Mefisto najednou vypadá staře a trochu unaveně. Nebo snad i smutně.
„Jsi člověk, Marku“, pokračoval po chvíli Mefisto, „a nemůžeš poznat vše. Lidské poznání je jako světlo v temnotě. Není světla bez temnoty, která jej obepíná, v níž září. A ta tma, to je tajemství. Znám vás, lidi, vidím to, jak krásné, vzrušující je poznávat. Sebe, druhé, věc, svět.“
„Ty znáš vše, že“, řekl Forst.
„Ano, je to hrozné“, povzdychl si Mefisto. „Ale, naštěstí, jednu věc stále poznávám, stejně jako vy, lidé. Lidskou duši. Ne mysl, tu vidím, ten labyrint vašich myšlenek, v němž bloudíte. Ale ta duše, to za tím, pod tím a nad tím, to neviditelné a proměnlivé, co hýbe neviditelným i viditelným světem. Ta mě přitahuje jak můra světlo. Jako myš kočku. Hraji si s ní, hrajeme si spolu.“
„Tak co s tou servírkou, máš nějaký nápad?“, řekl po chvíli Mefisto.
„Nevím“, řekl Forst. „Napadlo mě, že bys jí nějak mohl pomoct. Na můj účet“, dodal a zakřenil se. „Myslím, že na něco přijdeš sám“, dodal.
Mefisto se zářivě usmál.
„A ty se chystáš do divadla, co“, spiklenecky mrknul na Forsta.
„Proboha, doufám, že tam nebudeš provádět to, co ve Faustovi a Markétce. Prosím žádné horory, chci si to užít.“
„No dovol“, zamračil se Mefisto. „Já nejsem člověk, já nehraji žádnou hru dvakrát. Mám svůj styl.“
„No to jsem zvědav“, řekl Forst s jistými obavami v hlase.
„Nech se překvapit, bude legrace“, zakončil debatu Mefistofeles, mrknul na Forsta a tiše zmizel.
Večer našla servírka ve schránce dopis. Byla překvapena, že jí píše její bývalý přítel. Věděla, že vystřídal několik partnerek a nakonec se odstěhoval někam na druhý konec republiky. Dopis byl krátký. Psal v něm toto. Milá Jano, dávno jsme se neviděli, ale stále na tebe myslím. Několik žen jsem vystřídal, ale na tebe nikdy nezapomenu. Vím, že jsem ti tehdy ublížil. Pohádali jsme se a řekl jsem zlá slova, která už nemohu vzít zpět. Ani ten čas už nevrátím, vše už je jinak. Ani se nechci omlouvat. Co se stalo, stalo se. Jen ti chci říct toto – ty nejsi ošklivá, ty nejsi strašidlo. Jsi krásná. Velmi krásná. Měj se hezky a buď šťastná. Daniel. Jana ten dopis četla třikrát. Poznala jeho pěkné, protáhlé písmo. A ta slova se jí rozlila po duši. Stála pak dlouho u okna a pozorovala mraky plující přes měsíc. Chvílemi si utírala tvář od slz.

Autor kozorožka, 17.03.2023
Přečteno 110x
Tipy 7
Poslední tipující: Helen Mum, Fialový metal, Frr
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Dnes se hlásím na Liter jen pro tyto Tvé povídky, Kozorožko, píšeš je výtečně! Jsem nadšená, moc se mi líbí je číst, a tak Ti děkuji :-)

Pěkné nedělní odpoledne :-)

19.03.2023 14:40:46 | Helen Mum

Děkuji moc za pochvalu. Jsem na cestě a jak budu doma, vložím další díl :-)

19.03.2023 15:28:32 | kozorožka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí