Jak Jirka prospal příchod spojeneckých vojsk.

Anotace: ... --- ...

Byl večer 20. srpna roku 1968. Jirkovi bylo patnáct let a byl sám doma. Tedy doslova sám doma nebyl, odpoledne měl na návštěvě své přátele a kamarády a večer s ním zůstala jedna dívka, která mu pomáhala uklidit a pak se s ním dívala na televizi. Tehdy se mu velmi líbila a dost možná že byl do ní i zamilovaný. Zkrátka přišlo mu velmi vhod, že se nabídla, že s ním zůstane a pomůže s úklidem, když ostatní již odešli. V osm hodin měl v televizi začít film Řeka čaruje. Chtěli se na něj spolu dívat, tak pospíchali aby to všechno stihli. Také že to stihli, i pořádně vyvětrat, neboť za celé odpoledne bylo v bytě silně nakouřeno. No bylo jim patnáct, první cigaretky, první alkohol, no i první lásky.
Ale na vysvětlenou, jak to bylo s tím, že byl sám doma. Jeho rodiče byli v té době na návštěvě u rodiny v Rakousku a jeho starší sestra měla noční směnu v nemocnici. Takže byl vlastně sám doma. Zhruba v polovině srpna měli doma návštěvu příbuzných z USA. Nebylo se co divit, psal se rok 1968, také oni mohli už pár let jezdit na návštěvy příbuzných i do kapitalistické ciziny. Jejich tetička z USA se svými dětmi a svou tchýní pokračovala pak v cestě na další návštěvy, nejprve do sousedního Rakouska, posléze do Holandska. Tak Jirkovi rodiče využili té příležitosti a jejich cesty do Vídně, měli vyřízený výjezd, takže se s nimi svezli autem, které si po příletu z USA koupily v Holandsku, aby se měly po Evropě čím pohodlně přemísťovat z místa na místo, neboť těch míst co hodlaly navštívit bylo poměrně hodně. Takže 17. srpna všichni společně odcestovali a Jirkova sestra odjela autobusem onoho 20. srpna na noční směnu do nemocnice, kde byla krátce zaměstnána jako zdravotní sestra. A on měl prázdniny. Skončil povinnou školní devítiletou docházku a měl před sebou poslední zbytek prázdnin před nástupem na průmyslovku. Samozřejmě si hodlal prázdniny ještě náležitě užít.
Úklid byl proveden, do začátku filmu v televizi zbývalo pár minut, nachystali si k posezení nějaké pochoutky a pohodlně se usadili. Jirka svou náklonnost k oné dívce nikterak neskrýval a i ona pocítila zřejmě k němu určité sympatie, neboť když dal ruku kolem jejích ramen, neucukla, ba co více, dokonce se k němu docela příjemně přitulila. Bylo jim to oběma v té chvíli velmi příjemné.
Film začal. Líbil se jim, nebyl přerušován reklamou, snad jen tím, že se chvílemi více soustředili na přítomnost toho druhého po svém boku. Občas ji více k sobě přitiskl a snad i letmo políbil a ona se nebránila. Film shlédli až do konce, pak ještě jen tak spolu poseděli. Byli oba ještě hodně mladí, bylo jim patnáct a zřejmě si také byli vědomi toho, že jim ještě nic neuteče a že není určitě všem dnům konec. Aniž v tu chvíli tušili, že málem bylo.
Kolem půlnoci, po tom co ji doprovodil domů, zůstal tentokrát již opravdu sám doma se vším všudy. Erotiku v té době po půlnoci v televizi ještě nedávali, dostupný byl pouze striptýz v nočním barech a kavárnách, ty v jejich malém městě nebyly, tak se rozhodl pro variantu jít spát. Bylo beztak již dost pozdě a řekl si, že jej čeká další bezstarostný prázdninový den. V té chvíli ještě netušil, jak hluboce se mýlí.

Druhý den ráno něco Jirku rušilo ve spaní. Okno si večer zavřel, snad proto, aby ho ráno nerušilo cvrlikání různých ptáků, křik dovádějících malých dětí a celkově nějaké to ranní rušno, co občas bývalo kolem jejich domu. V té době ještě dokázal spát velmi dlouho. Ale přesto ho ve spánku něco rušilo. Otevřel nejprve jedno oko, dostal do něj zásah paprskem slunce, pomalu otevřel druhé oko, situace se opakovala, místní rozhlas za oknem vysílal nějakou relaci, hudba tam nehrála, pořád se tam jen něco povídalo, vypadalo to jakoby tam pustili nějakou rozhlasovou hru. Do toho zaslechl silné zvonění domovního zvonku. Uvědomil si, že jejich domovního zvonku. Nakoukl na hodiny. Bylo půl deváté. Protřel si tedy obě oči zasažené slunečním svitem a začal se štrachat z postele. Zvonění neustávalo, ba naopak nabývalo na intenzitě. „Už jdu, už jdu!“ křikl směrem ke dveřím i když to nemohlo být přes to zvonění samozřejmě slyšet. Podařilo se mu téměř popaměti dostal se ke dveřím, otočit klíčem a dveře otevřít. Co nespatřil! Za dveřmi stála sousedka s rukama nad hlavou a lamentovala: „Panebože co budeš dělat, jsi sám doma, vaši jsou v Rakousku…“ „No to já přece vím, že naši jsou v Rakousku, a co bych měl jako dělat, vždyť už tam jsou skoro týden“ odpověděl, „..no jo ale Rusi jsou tady, tanky jsou tady, ty neposloucháš zprávy? Panebože co jen budeš dělat, vaši jsou v Rakousku“ opakovala již podruhé, “pusť si rádio a také televizi dokud ještě vysílá, v noci sem vtrhli Rusi..“ a bez dalšího vysvětlení odešla. Byl z toho jelen. Věděl samozřejmě i ve svých patnácti letech jaká je politická situace. Pražským jarem žila celá země. Takže skoro až v devět hodin dopoledne, 21. srpna 1968, si pustil televizi a rádio zároveň a doslechl se, že Československá socialistická republika je od nočních hodin okupována sovětskými vojsky, spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy. Spojenecká vojska a jimi prováděná okupace Československé socialistické republiky, to mu jaksi nepasovalo do sebe, ale naprosto chápal tu absurdnost a realitu. Je dost pravděpodobné, že byl jedním z posledních občanů ČSSR, ne-li úplně posledním, který se o okupaci dověděl. Nažhavil tehdejší výstřelek moderní techniky, čtyřstopý kotoučový magnetofon Sonet B3 a jal se veškeré dostupné zpravodajství natáčet jako dokument pro budoucí generace. Chvíli po tom ho přišli navštívit jeho kamarádi, strašně to všechno prožívali, během pár minut Jirka složil text protest songu inspirován Petrem Ulrychem, který to stihnul ještě v noci a v rádiu jej vysílali, Jirka použil melodii písně „Masaryk nás svolává“ a hned ji s kamarády zpívali a také natočili na magnetofon. Ve vší vážnosti té chvíle a svých patnácti letech posbírali po sousedech i doma sovětské praporky, které se musely při různých komunistických výročích vyvěšovat do oken, a tyto rudé fangle se žlutými srpy a kladivy demonstrativně venku za barákem zapálili. Byl 21.srpen roku 1968.