Bez názvu 1.kapitola

Anotace: Název ještě nemám pomůžete mi ho vymyslet???Navazuje to na mou povídku Setkání

Stála ve stínu stromů aby ji neviděli , lidé z vesnice nevyhledávala jejich společnost .Všimla si že si opodál hraje děvče. Mělo bílou plet a vlasy barvy havraního peří.
Seděla a hrála si s vyřezaným koníkem …Najednou se podívala jejím směrem lekla se že by ji to lidské mládě mohlo vidět …Bála se že ji prozradí kručení břicha už skoro týden nic nejedla,smála se sama sobě při každém zakručení.Děvče se pořád dívalo jejím směrem …V tom k ní přiběhl asi tak 14 let starý chlapec a začal jí brát koníka a posmívat se jí..vzpomněla si na své dětství..nikdo jí neměl rád jen vlčata co měla noru v lese za vesnicí ..chodila je každý den krmit..až jsem se stala jednou z nich…
Každý den se vracela s šaty od bláta a měla ruce rozdrápané do krve od zubů malých přátel a od lesního porostu..Každý večer dostávala od matky vynadáno..Z jejího rozjímání jí vytrhl pláč toho mláděte..vyskočila z úkrytu a chytla toho kluka za krk.:“Vrat jí toho koně“,zavrčela ..Vystrašeně se na ni podívala utekl….Podala mláděti hračku…utřela jí slzy,a vzala ji za ruku a řekla jí „Pojd půjdeme za tatínkem“. Dívala se na ni jako na svátost..Vedla mě až za vesnici k malé chýši ,byla porostlá mechem ,ale vypadala udržovaně na to ,že v domě chybí ženská ruka .Zakručelo mi v břiše..“Máš hlad?“ zeptalo se lidské mládě.“Ano.Již týden jsem nic nejedla“,Pohladila si břicho
„Pojd´ něco ti dám k jídlu,u nás se vždy něco najde“.Usmála se na ni a vstoupila do chýše.vonělo to tu po bylinkách a ovoci.Dala před ní talíř a nandala jí na talíř krásně vonící kaši a ořechy a medem . Na to že děvčeti nebylo více jak 12ct let tak byla velmi šikovná .Začala hltat kaši a devče se jí mezi řečí ptalo :
„Posad se ….Jak Ti říkají …A odkud jsi?“
„Jsem Glomen a pocházím ze severního Erinu…A jak se jmenuješ ty?“,ukázala na ní lžící .
„Já jsme Dierdre jsem dcera Groma…můj tatínek je veliký válečník.“,řeklo děvče s patřičnou hrdostí .
Když se Glomen najedla děvče jí Uložilo na lůžko s ovčích kožešin :“Prospi se,až se vyspíš budeš mi ještě o sobě vyprávět?“,podívala se na ní s prosíkem .
Usnula v mžiku byla vysílená ..Probudila se ulepená od ledového potu . Okolo už byla tma asi spala dlouho .Malá lidská přítelkyně nikde nebyla..lehla si zpět na lůžko a otočila se směrem ke zdi .zavřela oči .v tom uslyšela před chýší hluk..Jelikož je žena a žena je od přírody zvídavý tvor .Zajímalo ji co se tam děje .Nikdo tam nebylo možná to byl jen ježek nebo zatoulaná srnka vrátila se do chatrče .Vzala si svou brašnu a potichu se vytratila obydlí lidské přítelkyně .
Došla až k nedalekému jezeru procházela krásným lesem a občas se sehnula pro nějakou tu bylinu , která by se mohla později hodit . U jezera ze sebe svlékla propocené a špinavé šaty . Nahá skočila do jezera a vnímala chlad vody .
Miluji vodu dobíjí mne energii,pomyslela si .Plavala na až na druhý břeh nevelkého jezera . vylezla na břeh a položila se na krásně vonící trávu a pozorovala jsem čilí lesní ruch tu a tam proběhla srnka nebo zajíc.Nad lesem zapadalo slunce .Opět skočila do vody a doplavala zpět do zátoky mezi stromy.
Stáhla jsem šaty ze břehu a vyprala si je . „Jsou to jediné pořádné šaty které mi po vypálení mé vesnice zbyli . A ještě nákrčník který jsem měla přikovaný na krku.“,zamyslela se .
Vystoupila z vody na břeh a dívala se do vyššího porostu křoví zdálo se jí že se pohnulo .. ani si neuvědomila že je nahá sáhla jsem po dýce . Přikrčila se jako kočka a čekala co se bude dít .Z mlází vyběhl zajíc hodila po něm dýku která neomylně zasáhla svůj cíl .A pomyslela si ,“ alespoň budu mít něco k večeři“.Žaludek už si žádal své.
Vydala se na nasbírat dřevo na oheň…“myslím že kdyby byl nedaleko nepřítel kručení mého žaludku ho zastraší protože to bylo jak řev medvěda“, usmála se sama nad sebou a svým osudem.
Natáhla si na sebe ještě vlhké šaty a spořádala uloveného zajíce .Uložila se k teplému ohni a přikryla se pláštěm vysílená po namáhavém dni usnula.

Probudil jí čilí ruch a zpěv ptáků.Posadila se a podívala se do korun stromů .Zahladila za sebou stopy od jejího nocování .Zbyla jen uválená tráva od jejího těla. Odcházela směrem k vesnici , ze které odešla bez rozloučení . Chtěla najít svou malou přítelkyni . Nenašla nic jen prázdnou vesnici , kterou její obyvatelé asi opouštěli ve spěchu. Najednou uslyšela jak po prašné cestě jede nějaký jezdec na koni ukryla do kovárny , kde nestačila ještě výheň vyhasnout. Čekala jestli se někdo objeví . Po chvíli přijel jezdec před kovárnu . Nepoznala v něm nepřítele v podobě římské stráže nebo sasů , kteří se s nimi spojili ve snaze vládnout spolu s Římany nad Erinem .Pomalu vystoupila ze své skrýše a v jezdci vlastně poznala jezdkyni.“Kdo jsi a co pohledáváš,“ pronesla Glomen směrem k ženě. Žena se na ni otočila .“Jsem Aviendha přišla jsem do vesnice pro své bylinky abych ošetřila zraněné napadli je v noci Sasové. A kdo jsi ty?“, zeptala se a seskočila z koně. Připomínala jí starou přítelkyni se kterou se rozloučila před několika měsíci ani nepočítala jak dlouho to je. Ztratila všechny. Zůstala úplně sama .
„Já jsem Glomen ,mohu ti pomoci vyznám se v bylinkách“,pověděla a podívala se směrem na ženu .“Jdu s tebou“, připojila se k ženě a mlčky jí následovala k provizornímu tábořišti kde slyšela vzdychání a chrapot .“Kde byli vaši válečníci , když vás Sasové napadli“,podívala se kolem sebe a snažila se nevnímat sténání .Připomínalo jí to její vlastní rodinu o kterou přišla jedné Beltainové noci, svou matku udržela při životě jen pár dní díky bylinkám a modlení se k bohům.Pomáhala jí její věrná přítelkyně Sorgr se kterou poté vybila spousty Saských osad .Sorgr nežila také dlouho.Jedné letní noci vyjela lovit jeleny a možná zrádné světýlko z vřesovišť jí zavedlo do bažin,kde ji potkala jistá smrt.Jen její kůň s e po několika dnech vrátil domů, vyhublí, se zacuchanou hřívou a poraněnou nohou .