Povídka o Plankenberku

Anotace: Třeba to opravdu bylo takhle..

„Podívej kolik je hodin! Šupky do postele. Víš , že maminka nemá ráda, když jsi dlouho vzhůru..“
„Babi, prosím, vyprávěj mi ještě o Plankenberku..“
„Kačenko, vyprávěla jsem ti o něm už asi stokrát.“
„Babičko..prosím…babi..“
„Tak dobře,“ svolila babička.
„V roce 1361 si nechal urozený markrabě Jan Jindřich postavit hrad Plankenberk. Byl postaven asi 1,5 kilometru od vsi Nectavy na vysokém kopci.“
„To je tam, kde bydlela tvoje babička, že?“
„Ano, přesně tam a teď poslouchej.“
„Jan Jindřich nebyl moc pěkný, ale zato byl moc hodný člověk. Když byl malý, děti se mu posmívaly, kvůli jeho velkému nosu a malé postavě. S postupem času se z něho stával samotář a jediné místo, které měl rád byla vesnice Biskupice, kam jezdil za svou starou tetou. Nebyla bohatá, jako dospívající slečna utekla z domu. Byla zamilovaná do Kristiána, syna kováře. Její maminka a tatínek ji nutili, aby si vzala starého hraběte. A tak si vzala do uzlíčku své nejnutnější věci, trochu peněz z pokladnice a spolu s Kristiánem odjeli na koni do dalekých Biskupice. Jediný Jan Jindřich věděl, kam odjela. Však ji také potajmu několikrát navštívil. Peněz moc nazbyt neměla, ale byla šťastná.Po několika letech Kristián zemřel a od té doby tam Janova teta žila sama.
Když Jan Jindřich dospěl, tak se oženil s Marií Zuzanou ze Zvíkova. Tak se tedy rozhodli, že si nechají vystavět Plankenberk. Marie a Jan se nemilovali. Tenkrát se lidé z lásky nebrali. Za rok Marie Zuzana porodila syna Prokopa a za dva roky dceru Anežku. Prokop byl vždycky hezčí a šikovnější než Anežka. Anežka byla mrzák. Pravou nohu měla kratší a kulhala, proto měla přízvisko kulhavá. S rostoucím věkem se ukazovala povaha Prokopa i Anežky. Prokop, vědom své krásy, se nad Anežku velice povyšoval. Pořád se jí posmíval, že on dostane všechny peníze. Anežku to hodně rmoutilo. Ona sama byla povahově podobná svému otci, Janu Jindřichovi. Marie Zuzana měla svého syna asi tisíckrát raději než Anežku, protože se za ni styděla. Zato Jan Jindřich měl Anežku velmi rád. Často litoval, že se Anežka nenarodila jako první a jako muž. Věděl, že když zemře,Marie Zuzana a Prokop se budou k Anežce chovat zle. Jana napadlo, že nechá vykopat dvě tajné chodby. Jedna bude vést do Biskupic, do chléva jeho tety a druhá k jezeru, které je asi 1 kilometr od Nectavy. Vše se muselo konat tajně, aby o tom Marie Zuzana ani Prokop nevěděli. Do chodby se vcházelo otvorem v zemi, který byl ve sklepě přikryt víkem. Na víku byla tenká vrstva hlíny a sláma.
Když se Jan Jindřich už delší dobu necítil ve své kůži, odnesl z pokladnice větší část pokladu a schoval ho v Nectavě do skály, která se otvírá jen jedinkrát za rok. Před svou smrtí odkázal hrad i okolní vesnice (Biskupice, Březinky a Hartinkov) Prokopovi. Týden po Janově smrti sebrala Marie Zuzana Anežce všechny její šlechtické, zdobené šaty. Marie a Prokop oslavovali smrt Jana, zatímco Anežka neustále plakala ve své chladné komůrce, kterou jí přidělila Marie místo jejího honosného pokoje. Anežka musela Marii a Prokopa obsluhovat a po nich uklízet.
Matka se k Anežce chovala stále hůř a hůř. Jednou, když Anežka omylem připálila oběd, jí Marie ostříhala dlouhé světlé vlasy úplně nakrátko. Tak Anežka s pláčem utekla do své komůrky a otevřela dopis, který jí dal Jan Jindřich s tím, že jej má otevřít, když jí bude nejhůře. V dopise byl plánek s tajnými chodbami, skálou s pokladem a přáním hodně štěstí. Anežka dlouho neváhala a v noci se vydala tajnou chodbou ke skále. Uplynul totiž rok a skála se měla zase otevřít. Anežka šla velmi dlouho, ale přece jen se už viděla na konci chodby světlo. Vyšla ven a uviděla otevřenou skálu. Šla tak rychle, jak jen jí to nemocná noha dovolila. Do kapsy u zástěrky si dala jen pár zlaťáků z celého pokladu a vydala se chodbou do Biskupic. Vtom si ale vzpomněla, že nechala v komůrce plánek pokladu. Tak zase pospíchala k Plankenberku. Když brala z komory dopis, vypadl jí jeden zlaťák na kobereček. Anežka si toho bohužel nevšimla a rychle šla zpět do sklepa. Vešla do chodby, ušla pár metrů, když vtom ji začala ukrutně bolet kratší noha. Anežka se musela posadit a za chvíli usnula.Probudila se až za dlouho.
Mezitím se již v hradě probudila Marie Zuzana a Prokop. Po chvíli objevili, že Anežka zmizela. Prokop našel na koberci zlaťák a hned ho šel ukázat Marii Zuzaně. Ta okamžitě poznala, že je to jejich zlaťák a šla k pokladně. Přímo se zhrozila, když viděla, že je pokladna z poloviny prázdná. Myslela si, že poklad ukradla Anežka. Vydala se ji hledat. Když přišla do sklepa, uviděla víko, kterým byl přiklopen otvor do tajné chodby. Přikázala strážným, ať jdou do chodby a Anežku jí přivedou. Protože strážní byli rychlejší než kulhající Anežka, brzy ji dostihli a odevzdali Marii Zuzaně. Marie vzala Anežce dopis od otce a otevřela ho. Na plánku ale byla nakreslená jen chodba k tetě do Biskupic. O pokladu v něm nebyla ani zmínka. Marie Zuzana dala Anežku upálit, protože jí odmítla prozradit, kde je poklad. Marie si myslela, že ho Anežka někde zakopala. Ale nikde nenašla ani stopu po tom, že by někdo někde kopal. Po nějakém čase Marie Zuzana zemřela a Prokop, který měl výčitky svědomí, hrad prodal. Později hrad zpustl a nezůstalo z něj víc, než pár kamenných zídek.