Plamen života-Gechorusův příchod díl osmý

Plamen života-Gechorusův příchod díl osmý

Anotace: Tušíte proč asi zanikla dávná civilizace. Hledejte odpověď právě zde.

Gechorusův příchod

Tato zmínka o čase mě vrátila do reality.
Byl už večer a celý den uběhl při poslouchání tohoto neuvěřitelného příběhu.
Následující den už probíhal standardně i s pracovní terapií a doktorka Věra začala hned ráno vyprávět.
Její líčení popisovalo její další bádání v templu:,,Po té co mne Theodor vrátil do časové reality pokračoval ve výkladu.“
Klidným hlasem řekl:,, Z toho co jste zatím slyšela se Vám asi zdá, že tato doba mohla trvat na věky, ale tak to prostě nemohlo být. Kdyby Onrix mohl vládnout pouze ideálním lidem, trvala by jeho vláda věčně , ale lidé nejsou ani zdaleka ideální. Do časů vlády slunečního chrámu si přinesli svojí vrozenou zlobu a závist. Ze začátku byly tyto vlastnosti potlačeny tím dobrým co přišlo na svět, ale tento stav nemohl být trvalý.“
Po krátkém až filozofickém úvodu přešel opět k faktům:,, Teď budu citovat útržky z různých dokumentů. Z tohoto období se zachovalo podstatně více listinných dokladů i když bylo v porovnání se šesti sty lety zlatého věku velmi kusé. Nástup temnoty trval pouhých sedm let.“ Poposedl a ukázal na na několik dokumentů se slovy.,, Z té doby je celá tato hromada rukopisů, Tady je asi první doklad o nástupu temnoty. Je to jmenovací listina nového velekněze. Nejvyšší rada ho jmenovala prvního dne roku 601 dle Solionského času. Archiválie je nádherně vyvedena , písmo vznosné, text je prošpikován oslavnými tirádami na nového velekněze, ale chybí tam podstatná věc a to Onrixův podpis. Je zřejmé, že v době uvedení velekněze do úřadu nebyl přítomen.. Jeho jméno bylo Balibur.“
Hlavou mi proběhly vzpomínky a a rychle jsem dodala: ,,To je přece Gechorusův první pomocník z keltských legend.“
Trochu se rozzlobil, ale neměnným hlasem odvětil:,, Máte pravdu, ale teď to byl nový velekněz. Zde pak navazují nejméně tři dokumenty popisující počátek působení Balibura v novém úřadě. Všechny se shodují v tom, že byl neobyčejně schopný, ale i vypočítavá a lstivý. Nepřítomnost Onrixe musela být delší a Arkana, která ho měla zastupovat neuměla odolat tlaku Balibura a jeho spojenců v nejvyšší radě. Síly temnoty sílily , vládce nebyl přítomen a jeho zástupkyně nebyla na boj připravena. Zrádný velekněz chtěl na sebe strhnout veškerou moc v zemi a proto se spojil se s bojovými kmeny daleko na severu. Tito lidé dosud žili ve stylu zabij nebo budeš sám zabit. Ve své veliké bídě se závistí v srdci sledovali svého bohatého souseda daleko na jihu. Další listina pak popisuje první vpád na území říše světla ze severu. Je tady popsáno obležení a dobití slunečního chrámu na severní hranici. V čele útočníků stál Arisurus Lox, který vynikal obrovskou silou fyzickou, ale i značnou lstivostí. I když Arisurus byl velký voják bylo prakticky nemožné, aby severní chrám dobil jen s použitím svých znalostí a síly. Tato stavba byla chráněna obrovitými hradbami v kombinaci s vodními příkopy. Jediným, ale podstatným slabým místem byli obránci. Obyvatelé Atlantidy nebyli na boj , hlavně morálně, připraveni. Byli velice zdatní zemědělci nebo řemeslníci, měli dokonalé zbraně a opevnění, ale scházela jim vůle bojovat. Ale i bez vůle by odolaly nebýt zrady Balibura, který útočníkům poskytl bojové stroje. Arisurus s jejich pomocí dokázal zdolat hradby citadely a ukončit šest století iluzí o ideálním světě.“
Hlas mého průvodce dějinami se zachvěl, ale přesto pokračoval:,, Potom přišlo to co si sluneční lidé neuměli ani představit. Město bylo vydrancováno, obyvatelstvo pobito a horda neuvěřitelných barbarů vstoupila do říše světla. Zrádný Balidur ve své lstivosti neváhal využít jím zinscenované porážky k odstranění Arkany. Byl jí vystaven zákaz účastnit se zasedání rady a on sám se jmenoval nejvyšším. Zatímco velekněz úřadoval v sídelním městě postupoval barbar ze severu.
Při své cestě drancoval, vypaloval a vraždil. Zdálo se že není síla, která by dokázala zastavit.
Když už mu zbývaly pouze tři denní pochody k Solioniusu pozvedla Arkana prapor boje. Vyzvala obyvatele k boji a sama se postavila do čela vojsk. Arisurus Lox měl pod svými prapory nejméně šedesát tisíc mužů. Arkana dokázala posbírat jen tři tisíce statečných dobře vyzbrojených, ale nezkušených vojáků. Vojsko bojovníků světla vyrazilo v ústrety nepříteli. Plán boje neexistoval a bitva se vyvinula sama od sebe.“
Theodorův hlas se zvýšil:,, Sluneční bojovníci vyrazily nejvyšší rychlostí proti středu barbarského vojska. Ti s tímto útokem vůbec nepočítali a jejich linie byla prolomena. Arisurus, když viděl situaci vrhl se do průlomu ve snaze pozdvihnout morálku svých mužů. A tam se cesta útočníka trotnula s cestou ochránkyně světla. Arisurus nebo Arkana, Temnota nebo světlo, nenávist nebo láska, smrt nebo život, zlo nebo dobro. To tu stálo na poli válečném proti sobě. Ochránkyně světla nebyla cvičena na boj. Až do tohoto okamžiku nikdy nemusela bojovat. Meč temnoty byl cvičen v boji a jeho zbroj byla pokryta krví nespočetné řady nepřátel. Na okamžik se zdálo, že i bohyně matka země zatajila dech. Tak málo stálo temnotě v cestě. Jen poslední žena. To ona byla poslední baštou lidské civilizace. A už nastala ta chvíle. Třesk zbraní bitvy tisíců byl přehlušen úderem meče Barbara do slunečního meče. Muži z obou stran přestali bojovat a sledují souboj, který vše rozhodne. Sluneční zbroj je lepší, ale fyzická síla barbarů vyrovnává tuto výhodu. Boj trvá velmi dlouho, zdá se že síla obou je nevyčerpatelná, ale přesto síly ubývají rychleji Arisurovi.
Boj pokročuje a tu paprsek slunce osvítí pole slávy. Oslněný unavený barbar neodolá útoku a na tomto krvavém poli padá k zemi. Je posledním mrtvým toho dne. Arisurovo vojsko teď už bez něho strne a po chvíli zahájí rychlý ústup. Nemohou bojovat bez svého pána. Unavená kněžna světla se vrátila do sídelního města, kde jí slaví davy. Nyní udělala osudovou chybu. V návalu radosti zapomněla na velekněze a ten dál osnoval své pikle. Teď viděl, že síla byť sebe mocnějšího barbara nestačí. Věděl, že potřebuje mnohem mocnější zbraň, než kterou najde kdekoliv na zemi. Rozhodl se s pomocí magie vytvořit nového bojovníka,. Kdyby tušil, že místo sluhy si vyvolá z temnoty svého pána, asi by to nedělal.“
Hlas se vrátil k normálu a příběh se dál odvíjel:,, Aby Balibur mohl stvořit bojovníka temnoty potřeboval bezduché tělo. Toto tělo mu poskytl osud. Po vítězné bitvě byla mrtvola Arisura Loxe převezena do sídelního města a při této příležitosti se jí velekněz zmocnil. Krev tomuto tělu měl dodat pradávný náčelník barbarů z času příchodu Onrixe Argorus, který byl silami světla poražen a zabit. Zbytky jeho věrných ukryly krev kterou prolil v boji. Této krve se zrádce zmocnil a nyní nastala doba pro její využití. Jedna věc ale chyběla. Aby dal bojovníkovi temnoty do vínku nesmrtelnost, potřeboval Balibur krev Onrixovu. A ten ve sluneční říši v tuto dobu nebyl. Kola osudu, ale nebyly nakloněny silám světla a v době velmi blízké se vládce světla vrátil ke svým dětem. Zrádný velekněz patřil mezi ty, kteří svého pána nadšeně vítali. Arkaně bylo cizí pomlouvat a hanit Balibura před jeho pánem a proto pomlčela o jeho intrikách v době Onrixovi nepřítomnosti. A tak silám temnoty nic nestálo v cestě a vláda zla se přiblížila. V čase druhé sklizně roku 605 byla Arkana povolána do severní citadely na barbarskou hranici. Velké síly nájezdníků se pod vedením Arisurova syna začaly chystat k novému vpádu. Po jejím odjezdu požádal Balibur svého pána o radu v důležité záležitosti. Onrix, který netušil zradu , rád vyhověl. Velezrádce se změnil ve vraha.“ Hlas mého druha zachvátilo špattně skrývané zoufalství:,,Cesta ke krvi byla možná jen cestou vraždy. Krev získanou zločinem spojil Balibur s tělem barbarského válečníka a krví prastarého náčelníka, který se stal legendou díky své krutosti. Myslel si, že vytvořil ochotný nástroj zla. Ale v tom se spletl. Krev Onrixova vytvořila něco víc. Byl to ne nástroj temnoty, ale pramen nenávisti a temnoty. A přesně tady byl vytvořen Gechorus , kníže smrti. Jeho prvním činem bylo zabití Balibura. On nepotřeboval pána, ale otroka. Poté vyrazil do chrámu slunce a zmocnil se Onxrixova slunečního kopí. Síla chrámu pohasla a ve městě vypukla panika. Gechorus nečekal a vyrazil směrem na sever. Po překročení hranice uviděl vojska vedená jeho synem. Barbaři byli uneseni návratem velkého náčelníka, ale on se již necítil Arisurem a nehledal ani vojáky ani spojence.
I tady hledal pouze otroky. Obráncům říše světla v čele s Arkanou se otevřel neuvěřitelný obraz. Viděli jediného muže se slunečním kopím a proti němu celou armádu o síle šedesáti tisíc mužů. Celá obloha byla temná a země tajila dech. Dokonce i vítr utichl a ptáci přestali zpívat. Celý svět se zastavil v očekávání věcí příštích. Gechorus z počátku pozdravován vojsky svého syna dojel do středu ležení, kde mu vyšel v ústrety vlastní syn. Jediným úderem kopí ho srazil k zemi a zabil. Šokovaní vojáci čekali vysvětlení, ale to nepřicházelo. Ti z nejstatečnějších se chopili zbraní s touhou po pomstě, ale i oni padali jak obilí pod kosou pod jeho údery. Armády se zmocnila panika . Ti zbabělí se dali na útěk, ti stateční se formovali k boji a ti největší pokrytci neváhali Gechorusovi nabídnout své služby. Právě tito pokrytci zemřeli první. Po nich následovali stateční a poslední na řadě byli zbabělci. Celé pole bylo pokryto mrtvolami, kam až oko dohlédlo. Tady na severní hranici svedl kníže temnoty první vítěznou bitvu. Mezi obránci severní citadely se našli i takový, kterým Gechorusovo dílo přinášelo radost. Naivně si mysleli, že hrozba pominula se zničením barbarského vojska. Jejich nadšení mělo krátké trvání. Po té co ztělesněné zlo utřelo zkrvavené sluneční kopí do svého pláště, vyrazilo směrem k pevnosti slunečních vojáků. Srdce obránců světla sevřel strach, ale Arkana zavelela mocným hlasem. „Zavřete bránu, zaplavte příkop, obsaďte věže a hradby. Nikdo nesmí ustoupit ani o píď“!
Obránci světla si pamatovali vítěznou bitvu Arkany s Arisurem a tato vzpomínka jim dodala odvahu. Útočící zlo se vrhlo proti bráně citadely, ale ani jeho nadpozemská síla nedokázala prorazit hradbu z kamene a lidské odvahy. Jakoby neúnavné zlo útočilo po tři dny a noci, ale obránci neumdlévali, kdo zeslábl byl do dalšího odporu povzbuzen svými druhy. V čele obránců stála sama kněžna světla a svojí neutuchající odvahou je strhávala k boji. Kníže zla viděl, že jeho snaha není korunována úspěchem a ustoupil na pole, kde před třemi dny zmasakroval barbarské vojska. Zde zabodl do země zkrvavené sluneční kopí, z kterého vyšlehl obrovský rudý plamen. Po té, co dosáhl až do nebes zadul do té doby nevídaný vítr a celá obloha zkrvavěla. Šokovaná Arkana viděla jak pobití a mrtví barbaři vstávají a šikují se do bojovného tvaru. To byla chvíle, kdy Gechorus vytvořil armádu otroků. Tvořili ji jeho oběti, kterým nyní absolutně vládl. Když už tady byla armáda, byl třeba i generál. Moc zla byla tak velká, že vítr z jihu přinesl i jeho. Vítr smrti přivál tělo Balibura a ten se jako první oběť stal i prvním otrokem.“
Musím se přiznat, že mě ani nenapadlo přerušit Theodorův výklad. To, co vyprávěl klidným a vyrovnaným hlasem bylo tak závažné, že můj jakýkoliv zásah byl absolutně nemožný.
Nyní se odmlčel a tím mi umožnil položit otázku. „Co se zatím dělo v sídelním městě?“
Rychle odpověděl: ,,Po vyhasnutí chrámu slunce se obyvatelé vydali do poradního sálu a našli tělo Onrixe. Položili ho na tento stůl a vyslali posli za Arkanou s výzvou k okamžitému návratu. Problém byl v tom, že cesta na sever trvala asi týden a je pochopitelné, že její návrat byl možný až za dvojnásobný čas. Ti, co žili v Solisionu nebylo po celé věky zvyklí na potíže. Chrám jim dával teplo a světlo. Onrix a Arkana je řídili a teď najednou bylo všechno jinak. Životní jistoty byly pryč, vůdcové taky. Onrix jejich bůh ležel mrtví na poradním stole.“
,,Co se asi tak mohlo stát? Co myslíte?“ Zeptal se mě Theodor.
Zamyslela jsem se a odpověděla.: ,,Po panice ve městě asi přišlo drancování . Že je to tak?“
,,Ano!“ Přitakal můj společník a pokračoval:,,Vzhledem k tomu, že byl pryč i velekněz neměl kdo vládnout . Devět zbylých členů rady začalo bojovat mezi sebou o moc. Obyvatelé neváhali a připojili se. Ty nejnižší pudy byly vypuštěny ven. Bylo jasné, že nastal soumrak této civilizace. Rozvrat v metropoli byl provázen chaosem i v přilehlých zemědělských oblastech.“
Autor Tanula, 15.05.2008
Přečteno 328x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí