Bůh, nebo ďábel?

Anotace: Jeden takový malý příběh židovského chlapce v době panování Přemysla Otakara II.

Utíkal jsem temnými uličkami Starého Města a stále se ohlížel za sebou. Měl jsem strach a taky důvod k němu. Pro osobu mého vyznání nebyl osud šťastného života. Byl jsem totiž Žid. Podle mnohých bezvěrec, špína a spodina. I když král Přemysl vyhlásil Statuta Judaeorum, nic moc to nezměnilo. Křesťané si o nás stále mysleli, že jsme dílem Satanovým. Prý můžem za to, že byl ukřižován Syn člověka a měli nás za vyzývače ďábla. Ne, opravdu nebylo lehké žít v této době, a to ani pod ochranou samotného panovníka. Bylo sice jednodušší procházet se pražskými ulicemi a zajít si na trh, ale po nocích kdy všude panovala tma, to bylo stejné jako před vydáním Statut.

A teď když jsem odcházel ze čtení Tóry z naší krásné gotické synagogy, musel jsem nasadit rychlé tempo, abych se v pořádku dostal domů. Ale ani to rychlé tempo mi v tuto chvíli moc nepomohlo. Naše ghetto bylo protkané mnohými uličkami a tak jsem nemohl tušit, že za rohem jednoho domu na mě čeká část mých pronásledovatelů. Jak pošetilé je myslet si, že oni se mezi nás neodváží.

"Tady je, máme ho!"
Slyšel jsem tyto výkřiky a nemohl se bránit. Obklopili mě a rovnou do mě začali bušit pěstmi, kopat nohami a vším, co zrovna měli po ruce. A to jen z důvodu, že jsem byl žid.
"Ty špinavý bastarde, myslíš si, že se mezi námi můžeš klidně pohybovat, že se ti nic nestane? O, jak se mýlíš! Jsi satanův nástroj a roznašeč nemocí. My se však nechceme nakazit a nedovolíme, aby lidi jako ty, nakazili naše potomky a zasívali nezdravé semeno dalším generacím."

Když se mnou byli hotovi, sotva jsem mohl otevřít oči. Ležel jsem v kaluži krve a cítil, že mé srdce bije pro poslední vteřiny mého tak krátkého života. Umíral jsem a bál se po jejich slovech, že bych opravdu mohl přijít do doupěte samotného Lucifera a tam se smažit na ložích pekelných. Počal jsem se tedy v těch posledních chvílích modliti. Vzpomněl jsem si na Ježíšova slova: "Uhodíli tě někdo po tváři, nevracej mu to, ale nastav i tu druhou." S posledním výdechem jsem poslal odpuštění těm, kteří mi tak ublížili. I Hospodin se nade mnou slitoval a já tak mohl vstoupit po Kristově pravici do nebe a příjít tak do božího království.