Vlad III. Tepeš (Dracula)

Anotace: Patnácté století. Evropa úpí pod válečnými konflikty a její východ začíná sužovat hrozba turecké invaze. I v jednom malém knížectví povstal vladař, který se obrovské přesile postavil. Avšak dnes je znám pod úplně jiným přízviskem. Proč?

VLAD III. Tepeš
1431 – 1476

„Nebyl příliš vysoký. Ale byl podsaditý a svalnatý. Měl chladný a zlý vzhled. Velmi dlouhé řasy rámovaly velké, do široka otevřené oči, které díky huňatému černému obočí vypadaly zlostně.“ – Popis Vlada III. Tepeše papežským muciesem v Maďarsku.

O Vladu III. zvaným Dracula bylo již v historii řečeno mnohé a o jeho skutcích se vyprávějí strašidelné legendy. Avšak je velice složité dopátrat se k objektivním informacím, které by nám řekly, že Vlad III. byl skutečně takovou zrůdou, za kterou ho mnoho lidí i dnes pokládá. Nesmíme totiž zapomenout, že převážná většina jeho skutků i zobrazení vzešla z mysli, úst či výtvorů těch, jenž ho sami nenáviděli. Je pravdou, že popravoval tisíce lidí těmi nejbrutálnějšími způsoby a ve své zemi nastolil atmosféru strachu. Nesmíme však také zapomenout, že i to díky němu je dnes převážná část Evropy čistě křesťanská a jeho skutky si kolikrát nezadaly s ukrutností jiných evropských vladařů. Udělat si objektivní obrázek o tomto vladaři je tedy těžší záležitostí, než se může zdát.

Historické pozadí:
V době narození Vláda III. panuje v Evropě napjatá atmosféra. Dnes již známá stoletá válka (1337 – 1451) mezi Anglií a Francií v té době trvá dlouhých 94 let. Klid není ani v královstvím Českém, kde převážně šlechta častěji soupeří o to, kdo umí rychleji před husitským vojskem utíkat. Vše se však v této zemi obrátí za pouhé tři roky v bitvě u Lipan (30. květen 1434).

Obrovský úspěch slaví evropský vynález knihtisku, díky němuž se vzdělání a hlavně knihy můžou šířit i mezi chudší vrstvy obyvatelstva.

Ve východní Evropě stoupá strach z Osmanské říše, která si brousí zuby na úrodná Evropská pole.

Dětství Vlada Draculy

Vlad se narodil zřejmě v zimě roku 1431 ve městě Sighisoara jako prostřední ze tří bratrů. Staršího Mircea a mladšího Radu. Jeho rod neměl zrovna na růžích ustláno, neboť jeho otec Vlado II. dělal správce Transylvánie, jenž však podléhala uherskému králi. Navíc krom vládnutí měl plné ruce práce, jak s dobyvačnými Turky, tak vlastní šlechtou a boji s jednotlivými knížectvími, na které bylo současné Rumunsko tehdy rozděleno.

Je tedy zřejmé, že malý Vlado svého otce dost často nevídal. Žil s matkou a její rodinou, která mu poskytla počáteční vzdělání.

Změna přichází až roku 1436, kdy Vlad II. uzurpoval valašský trůn vraždou konkurenčního vládce. Tím vzrostla jeho moc a Vlad Dracula mohl jako ostatní synové tehdejších šlechticů cestovat a vzdělávat se v jiných evropských zemích. Jeho však úplně prvním učitelem byl starší člen jedné z nejvyšší feudální skupiny v zemi zvané Bojar.

Slovo Dracula, které vystihuje Vláda III. mnohem výstižněji, pochází z rumunského slova Dracul, které znamená v překladu drak či ďábel. Získal ho díky jeho otci, jenž byl členem Dračího rytířského řádu (Ordo equestris Draconis Hungariae), který založil roku 1408 uherský král a později římský císař Zikmund Lucemburský. Jeho hlavním úkolem bylo bojovat proti tureckým nájezdníkům z východu. Zřejmě po vstupu Vlada III. do tohoto řádu, zároveň přijímá své dnes již známější jméno, Draculea – tedy Drakův syn či Ďáblův syn.

Léta páně 1442 Draculův otec přichází o valašský trůn. Zhoršuje se situace v zemi a pád do rukou Turků je tím mnohem realističtější, než kdykoli předtím. Proto přichází na řadu politika a v roce 1444, kdy je Draculovi třináct let je dohodnut mír s Osmanskou říší za cenu, že dva mladší synové Vlada II. půjdou do tureckého zajetí.

Jak bylo dohodnuto, tak se i stalo. Radu a Vlad se ocitli v rukách Osmanské říše, která se je okamžitě snažila převychovat k obrazu svému. Oběma bratrům dala vzdělání jak v antických znalostech, tak politologii. Avšak podle nepodložených zdrojů v tomto období začíná v mladém Vladovi růst obliba a zájem k násilí, krvi a zabíjení. Tuto touhu u něj posiluje samotná kultura jeho nepřátel, kdy byl svědkem mnoha krutých poprav a způsobů mučení. Podle nepotvrzených zpráv se účastnil různých sezení, kdy se chléb namáčel do krve nepřátel a poté byl konzumován. Turkové totiž věřili, že životní síla nepřítele následně přejde do něho samého. Další zprávy hovořily o Vladovo velké zálibě v chytání myší a jiné drobné zvěře, kterou následně mučil a zabíjel.

V roce 1447 se Vlad i jeho bratr Radu dozvídají krutou novinu, že jejich otec byl zavražděn. Oba bratři byli jistě touto zprávou zdrcení, ale jen z Drákulových pozdějších činů lze vyčíst, že se svého otce snažil pomstít. Od té doby z celé své duše nenáviděl velkou část bojarů, které vinil za jeho smrt.

Turkové okamžitě vycítili příležitost, jak prosadit své zájmy. V domnění, že jim Vlad poskytne ornou půdu k invazi hlouběji do Evropy, ho i s armádou vyslali zpět do země jako nového valašského knížete. Jeho mladší bratr zůstal v Turecku, kde si zvyknul na tamější prostředí a v podstatě zde i dospěl.

Sotva se Vlad III. roku 1448 usadil ve Valašsku, vytáhla proti němu uherská armáda, které se znelíbilo, že by šlechtic vychovaný Turky měl vládnout zemi, kterou se jejich rod snaží mermomocí udržet. Vypudili ho a na místo něj dosadili panovníka z Vladova nenáviděného rodu Danesty.

Vlad se však nevzdal a během osmi let si díky úplatkům a politickým znalostem vydobyl mocné přátele z řad šlechticů, jakým byl kupříkladu sedmihradský šlechtic János Hunyadi či Maďarské království. Za jejich pomoci se opět navrátil na valašský trůn a jako hlavní město si zvolil Târgovişte.

V té době se jeho politika už dávno obrátila proti Turkům. Ti záhy poznávají jakého nepřítele proti sobě mají. A brzy to měli poznat i samotní obyvatelé Valašska a přilehlých knížectví.

Zrození Vláda III. Tepeše

Když roku 1453 padla Konstantinopol, způsobilo to v Evropě pozdvižení. Avšak vnitřní rozpory v jednotlivých královstvích a stav Francie a Anglie po stoleté válce, která právě skončila byl natolik špatný, že současné vedení války proti sílící Osmanské říši se jevilo jako nereálné.

Vlado III. tedy neměl moc prostředků, jak by mohl turecké armádě uštědřit významnou porážku, ale za to skvěle bránil své území. Když roku 1457 jednu z bitev vyhrál, poslal zajatce do transylvánských Alp, aby mu tam vlastníma rukama postavili jeho vlastní hrad (Poenara). Pracovalo se v nepředstavitelných podmínkách. Zajatcům se rozpadaly šaty a doslova nahatí museli kámen po kameni budovat sídlo nového transylvánského vladaře. Kdo odmítnul nebo nemohl (ženy a děti zajatců), byl nabodnut na kůl. Odtud Vladova přezdívka Tepéš (Narážeč). A ti, co pracovali, také dobrý konec nečekal.

Aby Vlado III. mohl vůbec tak účinně odolávat tureckým nájezdům, musel si nejprve udělat pořádek ve vlastní zemi. Aby jeho osud nešel ve šlépějích zavražděného otce, nechal zatknout každého svého odpůrce. Roku 1459, na den svatého Bartoloměje, nechal na kůl napíchnout nebo upálit přes 30 000 kupců (mužů, žen i dětí) věrných uherské části Transilvánie i bojarů najednou. O rok později se Evropou nese zpráva, že hrůzný pohled se naskýtá při průjezdu kolem města Sibiu, kde na 10 000 mužů, žen i dětí umírá pomalou smrtí na kůlech.

Jak vlastně vypadala taková smrt na kůlech? Předně se musí říct, že se technologie tohoto druhu poprav za Draculovi vlády postupně zdokonalovala. K pomalejší a bolestivější smrti. Oběti byly nejčastěji buď přes řitní otvor nebo v oblasti žaludku probodnuty kůlem, který byl kvůli pomalejší smrti ohlazen a potřen olejem. Délka kůlů byla různá a traduje se, že čím vyšší postavení odsouzený měl, tím vyšší kůl na něj čekal.

To, že kůly byly vždy ostré není pravdou. V případě průniku řitním otvorem nebo u žen vagínou se nejčastěji používaly zaoblené rovné kůly. Nebylo to kvůli tomu, že kůlům trvalo déle, než prošly celým tělem a následně vylezly nejčastěji ústy odsouzeného ven. Bylo to kvůli o to větší agónii, kterou dotyční museli v posledních chvílích života pociťovat. A také proto, že tupé kůly nezpůsobovaly tolik rozsáhlá vnitřní poranění.

Boje, které Vlado III. Tepeš proti Turkům vedl si samozřejmě vyžadovaly vysoké finance. Tedy i značně vysoké daně. I proto musela být jeho politika značně drsnější, než u jiných evropských panovníků. Dracula hledal zdroje kde se dalo a i v této sféře se traduje nejedna děsivá legenda.

Hned na počátku své vlády Vlado III. pozval všechny nemocné, staré a chudé obyvatele z okolí na marnotratnou hostinu. Když hodokvas skončil, zeptal se jich, zdali by se nechtěli navždy zbavit svých starostí a nouze. Když mu kladně odpověděli, dal je nahnat do jednoho sálu v němž je všechny zaživa upálil. Tento čin svým dvořanům vyložil tak, že ulevil společnosti od lidí, kteří byli její přítěží, a že nechce mít ve své zemi žádné žebráky.

Avšak na růžích ustláno neměli ani jiné vrstvy obyvatelstva. Vědělo se dobře, že cizoložnicím a nepočestným ženám vyřezával pohlavní orgány, zaživa je stáhl z kůže a tělo i kůži zvlášť napíchnul na dva kůly.

Aby si Dracula zajistil dostatek příjmů pro fungování své země, neváhal vtrhnout do vzkvétajících měst v okolí, kde záhy rozpoutal krvavé peklo. Tento osud kupříkladu potkal město Brašov, kde byly vyloupeny kostely, spálena celá předměstí a tisíce obyvatel nabodnuto na kůl.

Právě odsud se traduje ona historka i turecký dřevoryt, kdy Vlad III. hoduje a oslavuje dobití města mezi mrtvými a umírajícími na kůlech. Říká se, že když si jeden z jeho vlastních bojarů stěžoval na zápach smrti a exkrementů, dal ho nabodnout na kůl mnohem delší. To proto, aby si užil poslední chvíle života na čerstvějším vzduchu.

Jestli je tato pověra skutečná či ne zůstane navždy tajemstvím. Avšak o sadistických metodách Vláda III. pochybovat rozhodně nemůžeme.

Vztah mezi Vladem III. a Osmanskou říší není tak jednoduchý, jak se může zdát. Od začátku jim byl vděčný za to, že se dostal na trůn. A jako čestný šlechtic, který dodržuje dohody jim v prvních letech své vlády odváděl devítiprocentní daň. Ta obnášela i pravidelné odvody otroků. Těm se Vlad III. však snažil za každou cenu vyhnout. Naopak plánoval připojení své osoby do křižácké výpravy díky čemuž si získal přízeň uherského krále. S jeho podporou přestal platit Turkům daně, což rozzuřilo samotného sultána Mohammeda II. Ten okamžitě vyslal tři posly, kteří jej měli sesadit z trůnu. Odtud se zřejmě traduje o události, kdy před Vladem poslové odmítli sundat své turbany, načež jim je dal přibýt k hlavě. Ať to byla pravda nebo ne, poslové se vrátili s nepořízenou. Mohammed II. osobně vytáhl s velkou armádou do Valašska. Před Târgovişte se zastavil a uviděl na dvacet tisíc hlavně zajatých vojáků, nabodnutých na kůl. Tento pohled ho prý tak zděsil a znechutil, že okamžitě odjel domů – dost možná ze strachu, že by ho mohl potkat obdobný osud – a svou armádu zanechal na místě. Ta Târgovişte brzy dobila.

Traduje se, že během bitvy o Vladův hrad zešílela jeho žena, o které se ví pouze, že byla z královského rodu Matyáše Korvína a v šílenství, že jí Turci zajmou, se vrhla z cimbuří hradeb, načež po sobě zanechala dvě děti, jenž veškeré hrůzy své doby přežijí a budou pokračovat v rodové linii svého otce.

Samotný Vlad III. úspěšně ze svého sídla uprchnul a nadále proti Turkům vedl velice úspěšnou partyzánskou válku. Poté, co však byl na knížecí stolec dosazen jeho mladší bratr Radu Sličný, prchnul z Transylvánie.

Útočiště hledal u uherského krále, který ho však vzápětí nechal uvěznit. Po zjištění, že Vladův bratr Radu je pouze tureckou loutkou, se nakonec s uvězněným vladařem smířil neboť v něm stále viděl užitečného spojence. Musel však konvertovat ke katolické víře a vzít si jeho sestřenici. Vlad III. tyto podmínky do puntíku splnil. Nedlouho poté roku 1476 vpadnul do Valašska, podporován spojeneckými knížaty z Transylvánie a Moldávie. Vrátil se na trůn, avšak jeho spojenci se od něj v tu chvíli nadobro odvrátili.

Turkové už měli Vlada III. Tepeše právě dost. Shromáždili obrovskou armádu, která měla skoncovat s vládcem, který jim tak dlouho kladl odpor. Vlad ještě naposledy volal do celé Evropy o pomoc. Zde se však odpovědi nedočkal. Panoval vůči němu všeobecný odpor. Otázkou je, jestli to byla vina jeho, nebo turecké propagandy zásobící Evropu barvitými příběhy o jeho vládě. V prosinci roku 1476, kdy zřejmě dovršil pětačtyřicet let, vytáhl do své poslední bitvy, ve které zřejmě padnul.

Má se za to, že jeho hlavu oddělili, tělo nabalzamovali a poslali do Konstantinopole. Tam byl údajně nabodnut na nejvyšší kůl, který se dal sehnat. Jako panovník měl totiž na tak dlouhý kůl plné právo.

Z nejnovějších výzkumů však na svět vychází zatím nepotvrzená nová teorie. V jednom rumunském kostele, kde je údajně Vladovo tělo pochováno, byl proveden průzkum za účelem dozvědět se, kde leží poslední místo odpočinku tohoto vladaře. Pod hlavním vchodem kostela byla nalezena kostra ve šlechtických šatech s kapesníkem na obličeji. Prý se má jednat o Vlada III. Tepeše, kterého do těchto míst přesunuli řečtí mnichové, kteří chtěli, aby po jeho osobě lidé šlapali, když se půjdou pomodlit. Důvod, proč mu nechybí hlava je prostý. Turci skvěle ovládali techniku stahování z kůže a tak je možné, že Vlad III. přišel po bitvě o svůj obličej a skalp, který byl v Konstantinopoli nabodnut na kůl, zatímco jeho tělo bylo v poklidu pohřbeno a na znetvořený obličej byl položen kapesník.

Doba, ve které Vlad III. Tepeš žil, byla jakákoli jen ne jednoduchá. Jeho krutost, ač se nám zdá nevýslovná, byla kolikrát jen menším odvarem toho, jací byli jiní panovníci té doby. Nesmíme zapomenout, že i díky ní sjednal v jinak dost chaotické zemi pořádek, urovnal vnitřní spory a dokázal Evropu na potřebná léta uchránit od turecké invaze, která přišla v nadcházejícím století. Je však velkou ironií, že spíše než s vladařem, je Vlad III. spojován s postavou krvelačného vampíra vytvořeného o staletí později. Možná, že si za tuto pověst mohl z velké části sám. Je ale možné, že tuto prvotní legendu vytvořila tehdejší turecká "propaganda". Pokud ano, jde zcela jistě o jednu z nejlepších propagand v dějinách historie.

Informace jsem čerpal:
Knihy:
Nejkrutější tyrani v dějinách – Clive Foss, alpress
Nejkrutější muži a ženy v dějinách – Miranda Tisová, alpress

Internetové stránky:
wikipedia.org
uhersko.com
panovnici.cz

Filmový dokument:
Drákulův rodokmen (2003), výrobce Codi Art

A jiné zdroje…