" Cikánská sukénka "

" Cikánská sukénka "

Anotace: Črta z divokého a násilného osidlování Ameriky... Historický rámec je autentický! Podobnost s dnes žijícími osobami je čistě náhodná!

V malém roztroušeném seskupení hrubě tesaných
srubů osady ROUGE, v blízkosti mělkých břehu mohutné
řeky MISSISSIPPI, plném francouzského vojska krále
Ludvíka XIV, pionýrských osadníků - kolonistů, traperů,
dobrodruhů a podvodníků, žil v první polovině 18.století
již nějaký čas muž mladšího vzhledu se začínající pleš-
kou uprostřed temene hlavy.
Zásadně odmítal nasadit si kožešinovou čapku ( které
také prodával ). I v třeskutých mrazech, jenž na nížin-
ných pláních zuřily zběsile po několik měsíců v roce.
Zabýval se prodejem největších vymožeností civilizace
a technických vynálezů, které mu z Francie dováželi
loděmi obratní obchodníci.
Ve srubu i v obchodě měl k ruce krásnou ženu Lenny,
s plavými vlasy a andělským obličejem, která též pochá-
zela z Evropy, utekla po rozluce od nerudného venkovské-
ho dlouhána Labora. S ní byl malý synek s přezdívkou
Kvakoš, asi dle toho, že si rád hrával se žabičkami
a kačenkami. Měl nádherný zpěvný hlásek, který si
přicházeli poslechnout mnozí ze široka daleka i bezvěr-
ci do místního kostelíka.
V blízkosti žila matka obchodníka, která po několik let
nevycházela kvůli bolavým nohám z malé chýše. Vše ji
donesli blízcí a ani k babce kořenářce nechtěla jít.
Jak se jmenoval tento vážený a slovutný obchodník nikdo
pořádně nevěděl. Jeho původní jméno ze Starého světa
znělo směšně a divně slovansky.
Tak si vyvěsil nad obchod štít se jménem Wolf George,
ale stejně o něm nikdo neřekl jinak než ten "Wolfdog,
vlčák. Věděli proč, často v krámě vrčel, naříkal, že
obchody jdou špatně, kdo ví, jak to skončí?
Pravda, doba byla zlá!
Poblíž měl polorozpadlou barabiznu podivínský a protivný
stařík nevábného a odpudivého vzhledu, který nic nedělá,
než že se přehrabuje v množství knih, dělá ze sebe ro-
zumbradu a představte si tu nehoráznou drzost, že se
snažil psát básně, úvahy a povídky, které byly děsně
hloupé, jak on sám; a které stejně nikdo nečetl!

Zemi zmítal krvelačný boj francouzských vojáků a kolo-
nistů s původními obyvateli, domorodými indiány, hlavně
Irokézy. I když od osady s pevnůstkou byli vytlačeni
daleko do prérie, občas podnikali divoké nájezdy ke
koloniálním osadám. Zde brali zbraně, náboje, kořalku
a ženy.
Lenny neopatrně byla zabrána sbíráním polních plodů,aby
alespoň trochu vylepšila bilanci naříkajícího druha,
který občas ňafavě skuhral, že zkrachuje, když se fintí
a strojí. Ačkoliv to dělala hlavně pro něho, jen na něm
visela! Je darmo o tom psát, musíme se v povídání
dostat dál.
Jak byla zadumána, ani si nevšimla, že ji obstoupili
čtyři indiáni na koních. a než popadla dech a začala
usilovně volat o pomoc, tak již ji odvlékali do daleké
indiánské vesnice a tam ji pohodili do vigvamu velkého
náčelníka Vykotlaného Zuba, jako dar.
Její volání nikdo neslyšel, vojáci byli v bitevním poli,
kolonisté zalezlí ve svých srubech. Druh její sečítal
s brbláním mizernou denní tržbu;jeho matka si vymýšlela
neduhy, dementní stařík, jak známo byl silně nahluchlý
a syn na kůru kostelíka svým zvonivým sopránkem zkoušel
sakrální elegii na nedělní mši.

Vše marno! Pro Lenny nastal krutý život!

V cizím prostředí, v neznámé kultuře s podivnými zvyky
musela uklízet stan náčelníka, vařit podivná, pro ni
neznámá jídla, například: bizoní oči a varlata na bru-
sinkách a ibišku. Obsluhovat ženy náčelníka, prát
u bystřiny, vydělávat kůže a kožešiny ulovených zvířat,
sušit skalpy vojáků, osadníků, nepřátelských indiánů
a zálesáků.
Vykotlaný Zub si na ni nic nedovolil, ačkoliv tam byla
již tři měsíce; jednak byl dobrák a protože mu jeho tři
hašteřivé ženy ve dne a v noci nedaly vydechnout.

Začalo to býti horší: Byl tu ukrutný a žárlivý indián
Smrdutý Kojot, který si na Lenny brousil své křivé zuby!
Zaútočil na ni! Lenny se bránila jak vlčice! Smrdutý
Kojot měl obličej i tělo pokryté bojovými barvami z vý-
měšků amerických skunků, což pro Lenny bylo hrozně de-
primující a odpudivé. Ruce i tělo měla rozdrápané hlu-
boko do krve! Zachránil ji náčelník, který se vracel
z lovu. Všichni, včetně náčelníka neměli Smrdutého
Kojota v lásce. Utkali se v boji - muž proti muži!
Náčelník přišel i o druhý zub, čímž získal větší slávu
a vážnost svého kmene, ale svého soka zabil! Usmrcený
byl poté předhozen supům, ti ho očuchali a se skřehotem
odletěli. Kojoti ho též nechtěli, až v noci ho sežraly
hyeny!

Lenny nezachránili kolonisté ani francouzští vojáci.
Ti měli dost starostí v bojích s dalšími indiánskými
kmeny Siouxů a Mavajů. Též začali bojovat s angličany
o území kolonií!
Lenny poznala kult hlavního boha irokézů Orenda, různé
a užitečné životní praktiky, léčivé byliny a souznění
člověka s přírodou.
Ovšem největší přínos pro ní byl, že se začala přátelit
s vlky, kterých se indiáni báli. Chovala vlčata v náru-
čí a vlci ji oddaně lehávali u nohou.

Jednoho mlhavého rána vzala indiánskou sukénku, vysoké
boty z buvolí kůže, jupku ozdobenou sobolí srstí a zub
náčelníka; obklopena vlčí ochrankou se po dlouhé cestě
vrátila do osady.
Snad to Lenny pomohlo porozumět vlčí povaze svého
milovaného druha.
Druh ji přivítal vřele a něžně, což jindy nedělal.
Synek usedavě plakal.
Matka z chýše opět nevylezla.
Stařík od vedle úžasem hodnotil krásu donesených věcí,
na chvíli ztratil řeč, což se u něho stávalo málokdy
a vyšinutě začal skučet, že o tom napíše črtu, nebo
povídku...
Wolfdog se hned ptal, protože Lenny donesla další
vzácné věci a dary, co za to musela zaplatit?
A poté znechuceně pravil - to mi připomíná cikánskou
sukénku, viděl jsem to na nich při pogromech v Evropě!!!
Pokazil tím Lenny trochu radost z návratu.
Ženy a dcery osadníků i důstojníků byly jejím oděvem
nadšeny a předháněly se v pochvalách.
Až později po návratu do Evropy sukénka oslnila Paříž!
V dnešní době z těchto prvků v módě čerpá Dior, Klein,
Armani, Versace a další...

Retardovaný stařík črtu napsal...

Homo hominis lupus - ale ta šelma za to nemůže!

Věnováno Lenny, statečné ženě Evropy...

2.2.2006
Autor Bíša, 05.04.2007
Přečteno 733x
Tipy 14 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: PIPSQUEAK, Jeněcovevzduchukrásného, bejbyyyy, Alasea, , danaska, Iva Borecká, Haydée
ikonka Komentáře (24)
ikonka Komentujících (20)

Komentáře

Působivá povídka, moc se mi líbí...*:)

28.08.2011 17:28:00 | PIPSQUEAKreagovat

Bíšo, ten živnostník mě fakt dostal, jako bych poslední dobou četl o sobě.Na tržbu, čučím jako vejr, vrčím jako vzteklej pes a občas si i ze zoufalství zavyju jak vlk.
Hold, krize je krize :-( :-)Pěkné ST.

11.07.2010 09:47:00 | Jeněcovevzduchukrásnéhoreagovat

Skvostná povídka, co víc k tomu dodat. Dávám ST.

08.07.2008 15:13:00 | danaskareagovat

Je to pěkné..........Mám ráda tématiku Divokého západu, ale spíš od roku 1860 a dál, ale tohle je pěkné......Hezký

21.01.2008 17:28:00 | Daliahreagovat

Nádhera ...

20.01.2008 19:19:00 | Grafomanická MIAreagovat

Nádhera....autentický a trošilinku komediální:)

09.12.2007 22:06:00 | Haydéereagovat

Teda já smekám... fakt skvělé a samozřejmně poučné... zjišťuji čím dálvíc že jsi člověk který ví o životě strašně moc

20.08.2007 10:56:00 | TerAreagovat

Přečteno jedním dechem, krása :)

08.08.2007 19:25:00 | mavireagovat

Člověče, píšeš moc hezky jako bych tam byl ;-)

20.07.2007 14:52:00 | moboreagovat

Dobře jsem si početla tento zajímavý příběh.

16.07.2007 13:48:00 | Marlenereagovat

Přečetla jsem to jedním dechem. Díky.

09.07.2007 09:42:00 | vandulereagovat

Moc krasny, skoro jsem nedychala.Dekuji

07.06.2007 10:47:00 | carodejkareagovat

Loto,vřelý dík...

23.04.2007 11:48:00 | Bíšareagovat

...četla jsem jedním dechem...to by bylo, aby Bíša do toho nevložil něco co nepoučí...Lenny, nebyla jen statečná...byla to moudrá žena...naučila se indiánských lstí...
ULULA CUM LUPIS - vyla tedy s vlky

23.04.2007 11:34:00 | Lotareagovat

To bylo z mého života...

22.04.2007 12:00:00 | Bíšareagovat

Pěkné, četl jsem toho spoustu a divokém západě, vždyť v mém věku Vinetů byl jediný hrdina. No musím přiznat, že se to čte jako dokumet. Promiň Bišo, trochu bych ty postavičky oživil, drobnou řečí, úsměvem, či povzdechem. To se mi to radí učiteli, :-) , který fakt umí. Zkus to příště oživit, přesto dík, mám Tě v "oblíbených."

22.04.2007 11:21:00 | strycreagovat

Krásně napsaná povídka.Úplně jsem se do toho vžila.A také mně zabolelo,jako Lenu to přirovnání k "cigánské" sukénce,ti nezískali,ale ztratili.A ten stařík?Díky za něj!

20.04.2007 08:00:00 | s.e.nreagovat

Juhunko, díky, věřím, že by Ti slušela, mimo Lenny, jako nikomu jinému na světě...

14.04.2007 19:15:00 | Bíšareagovat

Domnívám se, že jsem si i já vybrala z této povídky vlastní významovou roviny. Říká se, že by se člověk neměl vracet, leč někdy je to smysluplné - dočká se ocenění. Opravdovou cikánskou sukénku bych brala, velmi by se mi hodila, mám pro to předpoklady a geny! :-)))

14.04.2007 19:09:00 | Juhunkareagovat

Měl jsem to okořeněné - bylo to však moc osobní!
A ty skryté významy tam jsou také,je to z mého života.
Vsazeno do autentického a historického rámce...

13.04.2007 15:48:00 | Bíšareagovat

Líbí, moc pěkný. Supr skrytý významy ... Moc pěkné. V některých částech by¨ch to ale zkusila víc "okořenit".

13.04.2007 15:01:00 | Satisreagovat

Díky, Judito!

13.04.2007 14:24:00 | Bíšareagovat

Nejprve jsem přečetla "Vestičku" a nyní toto. Co dodat.
Jednak jest evidentní, že Tys´ Lenina uposlechl a druhak Ti dnes již podruhé DĚKUJI. Leč tentokrát Ti tedy p ě k n ě d ě k u j i! Za to, že se odebírám na kutě s rozbolavělým bříškem.

13.04.2007 04:29:00 | Juditareagovat

To je nádherné. Nevím co napsat, je to opravdu skvělá povídka, jedna z nejlepších, které jsem tady četla. Dokážu si ji živě představit ve sbírce povídek!

06.04.2007 09:48:00 | Irene Forsytereagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter