Horor

Seděli na od myší rozkousaných židlích v místnosti, kde se moc neuklízelo. Prach a pavučiny tvořily barvitý kolorit pochmurné atmosféry.

Auguste, Dorian, pánové Jekyll a Hyde hráli bridž a popíjeli starou brandy. Čekali v mihotavém světle svící, čekali mlčky, neb vše již bylo řečeno. A svými hříchy se nechtěli chlubit.

Dole vrzly dveře. Bylo slyšet kroky, vrzání dřevěných schodů. Do dveří vešel stín, hromotlucká postava, která se musela sklonit, zmenšit před otvorem dveří, protože měřila bezmála osm stop. Žlutá kůže, bezvodé oči, jizvy po plastické chirurgii. Z pláště kapala voda nočního deště.

Na stěně odpočítávalo čas velké kyvadlo. Čekalo s nimi, trpělivě a bez oddechu, pohybovalo se tiše vteřinu za vteřinou, rok za rokem. Bylo svědkem jejich nálad, jejich diskuzí i hádek nad literární tvorbou moderních autorů.

Přisedl. „Marie vám vzkazuje, abyste na Alana dnes nečekali.“ Usmál se a natáhl ruku po sklenici. „Dnes máme volno, tak zapaříme.“