Déj–vu

Na planině se tyčily ve své mohutnosti tři pyramidy předchozích stavitelů. Hemiun musel přecházet mezi nimi a přemýšlet, kam by umístil další pavilon ke světové výstavě Expo 2 500 (př.n.l.), kterou pořádá Egypt za dva roky. Od faraona Rachefa měl neomezený rozpočet, šlo o to porazit ostatní, ale především Mezopotámii a jejich krále Mesannepada z Uru.

Hemiun měl velké ambice. Chtěl se zapsat do dějin a stvořit něco velkolepého, něco, o čem by se psalo ještě v dalším století, možná tisíciletí. Toužil po záři světel a rozhovorech s předními médii tehdejšího světa. Chtěl vytvořit moderní stavbu, která by fascinovala návštěvníky z Egypta, Mezopotámie, Indie a možná i vzdálené Číny.

Hemiun seděl nad stolem s výkresy, rychlými tahy črtal další variantu. Stavba levitovala v jeho mysli, vznášela se v oblacích, pomáhala mu samotná bohyně Seshat.

Rovné jasné linky, velké prostory, důraz na funkci. Moderní post-monumentální styl bez dekoru jen působící na diváky strohostí a materiály. Volný půdorys – žádné uzavřené místnosti, ale tekoucí prostory oddělené lehkými stojícími stěnami, jen několik kolmých volně stojících ploch. Travertin, onyx, zelený mramor. Sklo dovezou z Mezopotámie, tam byli opravdoví mistři. Volný interiér jen se dvěma křesílky pro faraona a královnu. Kůže a kov.

„To bude pecka!“, pomyslel si Hemiun a promnul si unavené oči.

Přešla století a tisíciletí. V jiném čase, na jiném kontinentu, v jiné zemi, v jiném městě, Mies dokončoval svůj pavilon.

Rovné jasné linky, velké prostory, důraz na funkci. Moderní post-monumentální styl bez dekoru jen působící na diváky strohostí a materiály. Volný půdorys – žádné uzavřené místnosti, ale tekoucí prostory oddělené lehkými stojícími stěnami, jen několik kolmých volně stojících ploch. Travertin, onyx, zelený mramor. Sklo dovezou z Německa, tam byli opravdoví mistři. Volný interiér jen se dvěma křesílky pro španělského krále a královnu. Kůže a kov.