Stín minulosti 12.část

Anotace: stále se nemohu dobrat ke konci:-))

Sbírka: Stín minulosti

Koukám se po tom, co mne táhne ke dnu, nic však nevidím. Jakoby mne neviditelná ruka táhla ke dnu. Nevidím to, ale pořád mne to posunuje níž a níž. Spatřím úzký kanál, nebo něco takového, netuším, jestli se k němu zvládnu dostat, nicméně v tom vidím svou poslední naději. Sesbírám poslední zbytky sil a urputně se snažím dostat se tam. Zvládl jsem to a vyplaval jsem v nějaké místnosti. Vyplazil jsem se na podlahu a tam chvíli těžce oddechoval.
Jsem silně prochladlý, vzduch kolem je mrazivý, chce se mi usnout a už se neprobudit. A nic jiného nehodlám dělat. Chci to vše skončit, chci mít konečně klid, chci na tomto zlověstném, chladném místě umřít. Ne, to nemůžu, musím to udělat pro Amy. Jsem její jediná šance. Značně vysílen se tedy donutím vstát. Prohlížím si velkou místnost, stěny pokryté jinovatkou, můj pohled však upoutá obrovská mužská tvář vytesaná z kamene. Jeho oči, velké jako polovina mého těla, měl vysázeny jasnými smaragdy, takže vypadaly jako žívé. Přísahám na vše, co mi je svaté, že živé byly. Sledovaly mne zkoumavým, avšak ledovým pohledem. Má otevřené ústa, dostatečně velká, aby se jimi protáhl člověk. Přistoupím blíž a ovane mne závan čerstvého vzduchu. V zatuchlém prostředí chutná sladce. Cítím čísi propalující pohled na zádech. Tuším, že se stane něco zlého. Otočím se a najednou se voda v jezeře zvedá, jediná šance je vlézt do úst velké kamenné tváře a dostat se ven. Sotva se nasoukám dovnitř, mohutná vlna se mi opře do zad a vytlačí mne ven. S gejzírem vody se dostávám na denní světlo. Poděkuji bohu za záchranu, a teprve pak se rozhédnu kolem. Ocitám se na louce, sice bez květin, ale s měkkou voňavou trávou. Absolutně šťastný, nevnímám zlověstně vyhlížející oblohu. Usínám s myšlenkou na Amy.
Probouzím se zasypán javorovým listím, nade mnou se sklání Amy.
Amy co..
Položí mi prst na ústa, je tak nádherná. Sedla si vedle mne a hladila mne ve vlasech. Její něžné prstíky mi masírují krk a záda. Najednou sebou cukne, něco ji táhne za vlasy, není to vidět, ale zřetelně pozoruji její natažené havraní vlasy a bolestný výraz ve tváři. Začíná padat dešť, chci se zvednout, ale nemohu, neviditelné provazy mne připoutaly k zemi.