Vědma

Anotace: Nevim proč,ale napadlo mě to v noci.zdálo se mi o tom a tak jsem to napsala.Prosím o komentáře a hodnocení.Děkuji.

Stála na mostě a dívala se dolu.
Přemýšlela nad sebou a nad vším co už zažila.
Bylo toho tolik,že jí to tížilo.Stahovalo jí to na dno její prokleté duše.
Ale měla vlastně duši?Sama nevěděla.Jak taky mohla když nikdy nepocítila štěstí…lítost…utrpení…neuměla brečet,nevěděla co to jsou slzy…nikdy nepocítila pocit lásky…nikdy nikoho nemilovala a pokud někdo miloval jí tak to nedokázala přijmout…
A i přes to všechno utrpení měla dar.I když ono se nedá přesně říct dar.Nemohla to brát jako dar když si to vybralo takovou daň.
Myslela si že je to prokletí.Nikdy o něčem takovém neslyšela.Znala lidi co uměli léčit…číst myšlenky…lidi co vlastně lidmi nebyli…ale nikdy neslyšela o někom kdo nedokáže milovat.
A přitom stačilo,aby kolem ní na ulici prošel pár a ona hned věděla jak dlouho spolu budou,jak se mají rádi a všechno o nich.Ale nikdy to nemohla sama zažít na vlastní kůži.
Chtěla poznat jaké to je někoho líbat,jaké je prožít když ti někdo dá ruku a ty jí uchopíš,snad nikdy nezažije ten pocit třepání motýlků v břiše.Snažila se,ale nikdy to nevyšlo.Chodila sice s pár chlapci,ale chovala se k nim chladně.Nedokázala opětovat jejich cit.
Nikdo jí v tu chvíli nedokázal pomoct.Byl to pro ní hrozný osud.Doufala,že někde uvnitř ní,je tajné místo,místo,které nezná.Kam se zatím bojí podívat,jenže to byly pořád jen přání.
Poprvé přišla na svůj dar přibližně v patnácti letech,když se její rodiče často hádali.
Jednou se šla večer lehnout k nim a v tu chvíli věděla,že přesně za tři roky od této noci se její rodiče rozvedou.Lekla se toho a tak si myslela,že se jí jenom něco zdálo.
Jenomže roky plynuly jako voda a ona měla tyto pocity stále častěji.Nejenom u rodičů,ale všude a vždy.Přicházelo to zcela nečekaně.Měla z toho strach,ale po rozvodu rodič se to změnilo.
Později jí začalo docházet,že všichni okolo ní někoho mají a ona je stále sama.To byla pro ní hrozná představa,ale jak měla o svém daru někomu říct?Vždyť by jí nikdo nevěřil.A považovali jí za blázna.
Ne,musela být statečná a vydržet.Jenomže když se šťastně vdala i její sestra,a ona věděla že je to skvělí vztah,nedalo se s tím žít.
Také věděla,že když nyní zemře,tak se znovu narodí.Bude šťastně žít do patnácti let a pak se to bude vše opakovat,ale v tom dalším životě bude mít novou šanci.Ví to,vždy si toto říkala,ale nikdy se jí to nepovedlo.Jediné co dokázala je,že žila o rok déle než v minulém životě.Tentokrát už ale nemůže dál.Potřebuje začít znovu.
A tak,když se dostala v myšlenkách až sem,roztáhla ruce a začala se pomalu přibližovat.Chtěla si ten let pamatovat a hlavně užít.
Když už stála na zábradlí a skoro padal dolu,někdo jí zprudka,ale přitom něžně chytl za pas a stáhl zpět.
Tím pádem se uhodila do hlavy a na chvilku ztratila vědomí.
Po chvilce otevřela oči a zjistila,že se nad ní naklání docela pohledný mladík.Oči mu podivně zářili.Pohladil jí po tváři.“Neboj se,jsem tu s tebou a vždycky budu“
A v tu chvíli se k ni naklonil a udělal pro ní tu nejbláznivější věc.
Jejich rty se spojily v jeden.