Déšť

Sucho. Ve městě, kde Abraham bydlel bylo neuvěřitelné sucho. Už dva měsíce nespadla z nebe ani kapka. Voda byla vzácná, a
kdybyste se zeptali všech obyvatel města na to, co by chtěli ze všeho nejvíce, mnozí by odpověděli jednoduše: déšť. Bylo takové
sucho, že dříve nádherně udržované trávníky na zahradách či před domem získávaly žlutavou barvu. Dusno bylo i mezi obyvateli
města.
Abraham patřil k samotářským lidem. Vyhlédl z oken svého domu do dusného a parného dne. V domě naproti bydlela před dvěma
měsíci Meredith než začalo to příšerné sucho.
Ne. Nebyl zvědavý . Jen si dělal starosti, co se s tou milou paní, která vypadala trošičku jako z pohádky, stalo. Vyšel tedy do práce.
Jo jo, jíst se musí! Procházel kolem pekařství a jako každý den si koupil dvě housky. Měl je rád ke kávě. Ve frontě stála paní Wilsonová. Jako obvykle vyprávěla nejrůznější ´zaručené ´zprávy od svateb, pohřbů, rozvodů.. no vybere si každý . Tentokrát se zmiňu
je o tom zmizení. Zaslechl jen několik slov. Už to není aktuální téma. Přece jen zmizela již před dvěma měsíci ale stejně. . .
Slyšeli jste? policie prý nemá vůbec žádné stopy kde by mohla být. Ale jeden můj známý povídal, že už hledají jen mrtvolu.
nepovídej. . . ale joo když se celou dobu nikdo neozval. . . to bylo hned divny , ale proč takovou škatuli? ani prachy neměla. . . tak na co
že?
Abraham již nechtě poslouchat řeči pavlačových drben a pokračoval směrem do práce.
Nebylo to daleko, takže neměl moc čas přemýšlet o Meredith, ani o ničem jiném. Dělník u pásu si myšlenky nemůže dovolit.
Cestou z práce šel opět tou svou stereotypní cestou. Pokračoval bezmyšlenkovitě až do chvíle , kdy uviděl nad starým hračkář
stvím otevřenou stodolu, plnou blikajících majáčků policejních aut. Šel se tedy podívat blíže. . Přes pásku neviděl příliš, ale stačilo to.
Ubohá Meredith. Takhle skončit! Podle policejního důstojníka ji nejdříve znásilnil ale potom ubil k smrti.
Naštěstí bylo sucho, takže všechny důkazy zůstaly zachovány.
A Policie odjela. Abraham však zůstal na místě, kde stál celou dobu. Jen stál a díval se. Ten jednoduchý, starostlivý Abraham kou
kal na místo, kde ještě před chvílí ležela Meredith. Představil si její plavé vlasy slepené krví a prachem. její šaty rozprostřené kolem ste
hen.
A opět z toho dostal erekci. Otočil se a odcházel k domu. Nepozorován, nepodezírán.
A začalo pršet. Pršelo. Obloha ztemněla jako by očekávala armagedon. Blesky svou děsivou září protkávaly oblohu, jako hejno
dravých pavouků. Hromy bušily o uší jako kopyta tisíce koní. Konečně pršelo.
. . . . . . . Abrahame Wilsone. Povstaňte. Tímto jste byl odsouzen k v konu doživotně nepodmíněného trestu, za úmyslnou a plánovanou
vraždu a znásilnění.
Jménem republiky. . . .
v tom městě už pak nikdy nebylo takové sucho.