Mnichové čekající s nadějí

Anotace: Temné sklepení s pár malými okny, silné kamenné a chladné zdi, tma. Kdo zde asi u oken stojí a doufá??

Mnich stojící ve sklepení u okna, zklamán počasím venku žmoulá v ruce růženec. Venku fouká vlezlý vítr, zima ostrá jako břitva a malé kapky deště stékající z nebe na nás. Neví jak bude zítra, neví ani jak bude dnes. Doufá, že jednou bude lépe. Že vyjde z temnoty na ostré světlo světa. Celé dny stojí u okna a kouká na nadělení venku. Naděje ho neopouští. Drží se ho jako klíště. Proud jeho myšlenek střída dutost. Tupě zírá. Myšlenky ho pomalu ode dne opouštějí. Každý den ho navštíví aspoň jeden mnich. Stoupne si k němu, položí mu ruku na rameno, povzdychne a odejde.

Kamenné zdi, chladné a lhostejné se smějí naivnosti mnicha, ví, že nebude lépe a že temnotu nikdy neopustí. Je mu souzena. Duchovně založený mnich však doufá. Vesmír mu předává signály, které rád zachycuje a jež mu dodávají sílu čekat. Ostatní věřící doufají s ním, každý chodí s hlavou sklopenou, v duchu se modlíc a doufajíc. Naděje se s nimi táhne roky, ale výsledky žádné. Jsou trpělivý.

Naděje mu ubývá, dnem co dnem. Přestává věřit! Nohy mu dřevění, dlaně od růžence začínají krvácet, oči oslepnou a srdce se rozlomí na dvě části. Mnich ztrácí vše co v životě měl, co obětoval pro svůj život. Obětoval SEBE. Vydal se bohu na pomoc. Sloužit mu a věřit v něj! Víra byl jeho celý život, ale zapomněl věřit, ztrácel víru a nechtěl věřit. Den ode dne se zhoršoval jeho stav i víra. Naděje ho nadobro opustila a zůstal sám. Jeho tělo se jednoho dne u okna rozložilo na několik malých částí. Růženec ležel vedle zbytků. A kam se poděla jeho duše? Jeho duše se osvobodila, vylétla nahoru, k bohu, sloužit dále a načerpat sílu, kterou již neměla. Tělo nechala v temnotě, v místnosti temné s pár okny, ve sklepení, z kterého se nemohlo dostat a přestalo věřit, že bude lépe a odejde z ní. Odešla jen duše, tělo pohltila temnota. Zhnilo! Duše nasbírala všechnu radost, optimismus a vše co ji chybělo. Dočkala se vysvobození! To mnich čekal, věděl, že když tělo temnotu neopustí tak ji opustí aspoň jeho duše. Věděl, že to bude už brzo. Který mnich čekající s nadějí bude další, který pochopí podstatu a vysvobodí se?