E-mail

Anotace: Myslím že po přečtení této povídky budete chvíli přemýšlet o rozesílání řetězových emailů...

Tento text je psán rukou mého přítele, kterého jsem si vybral za jednooho z mála kteří mě vidí.Proč?Jsem totiž duch...
Znáte ty emaily, jak vám přijde: Pošli tento email 15 lidem, jinak tě tvá láska přestane milovat! a tak podobně… Každý se tomu pousměje a den jde dál. Někteří to splní a jiní se na to vykašlou s tím, že jde o bláboly. Mně jednou také přišel jeden podobný…Mně už však osudný…Tento příběh je psán rukou mého dlouholetého přítele, kterého jsem si zvolil za jednu z osob, kteří mě vidí.Jiní mne nevidí, protože … protože jsem duch…Od té doby, co se stala ta událost s emailem…
Jak jsem již říkal, přišel mi email: Tento email přepošli 10 lidem, jinak se ti něco stane!!! Také jsem se usmál a prohlížel jsem další poštu…Nic se nedělo, jak jsem předpokládal, ale za dva dny mi přišel další email: Opravdu bys měl poslat ty emaily!!! To už mi přišlo divný, a tak jsem se podíval na odesílatele. Bylo tam From:N.í.T.s@volny.cz. Divný jméno, řekl jsem si a dál jsem to neřešil.
Tak jsem fungoval dál, ale od té doby se mi zdálo, že za sebou cítím plíživé kroky. A navíc se mi pořád něco stávalo… Jednou to byl papíry nacpaný šanon, který mi žuchnul z nejvyššího regálu v kanceláři přímo na hlavu (Ještě 10 dní jsem tam měl obrovskou bouli!), podruhé traverza čouhající z výjezdu, o kterou jsem zakopl a natáhl se jak dlouhý, tak široký, a tak dál až po natěrače, kterému se vylila plechovka s barvou přesně na moje nové sako… Zkrátka poslední dny to byla katastrofa na katastrofu… Říkal jsem si a zároveň se i trochu utěšoval, že to byla jen souhra náhod… Jak bylo katastrof víc a víc, tak i jejich závažnost a důsledky rostly… Poté co mi zdánlivě pevně zajištěné těžké skleněné dveře
od trafiky rozdrtily prst, jsem se rozhodl odeslat tedy ten email. Když se stránka načetla, byl tam další email od N.í.T.s.e. Ten mě však vyděsil. Stálo tam: Pozdě! Prohrál jsi! GAME OVER
Co to může znamenat? Od té doby jsem byl velice ostražitý a pořád se nic nedělo. Avšak něco se změnilo… Pocit plížení za mými zády byl intenzivnější a zdálo se mi, že plíživé kroky jsou den ode dne blíže. Bylo to tísnivé a protivné… Přátelé si začali všímat, že jsem se již dlouho neusmál, a to jak v kanceláři, na večírcích (kde padaly ty nejvybranější fórky vůbec), tak v soukromí. Já však zapíral a na dotazy, co mi je, jsem zásadně odpovídal: ,,Nic, co by mi mělo být?“
Jednoho dne jsem měl tak silnou depresi z toho všeho, že jsem ani nešel do práce. Říkal jsem si, že mi snad pomůže chladný a studený ranní vzduch.Vešel jsem na balkon a překvapilo mě to ticho. Obvykle jsem byl zvyklý na hluk motorů a všeho lidu okolo, ale dneska to bylo velice tiché. Motory jako by jezdily strašně daleko a já slyšel jen jejich ozvěny. Náhle mě však něco popadlo za nohy a strčilo mě to přes zábradlí balkónu dolů! Ten útok byl tak nenadálý, že jsem ani nestihl vykřiknout. Jak jsem letěl dolů, viděl jsem útočníka. Byl šedý, bez tváře a tvar těla byl rozmazaný, ale co bylo nejděsivější: Byl průhledný!!! Náhle mi prolítl hlavou ten email: N.í.T.s@volny.cz. Za těch pár vteřin jsem si to odhláskoval pozpátku: STÍN!!!