Muj zachránce

Anotace: Nic moc povídka takovej pokus tragický

Můj zachránce…..
Noc u vesnice Galida nepatřila k těm v kterých byste byli radostí celý pryč.Velkou vinu na tom měl hvozd vedle vesnice .Temné les se tyčil nad městem jak hradba kterou nikdo nepřekročí.Ve dne sice připomínala mírumilovný háj, ale noc přinášel hodně zjištění o tomto místě. Mezi vesničany se šuškala ,že les má v spárech samotný Satan . To však říkal hloupým statkářům farář , který myslel že tom snad vyhrabe něco z jejich kapes.Nemýlil se jak už to v těch dobách bývá hloupost neznala meze platili mu za to aby ochránil jejich domy , statky , dobytek , ba i jejich kostel.Nepomáhalo však nic . Dnešní noc nebyla o moc jiná než jindy .Do soumraku už všichni spali .Teda až na Luru .Dívka ovšem samozřejmě hodila na veselici sousední vesnice .Dnes se však se zdržela . Vždy když se ve dveřích objevila ve dveřích každý se otočil . Kdo ví proč nejspíše aby trápili trápila své ctitele.Bylo o hodně jiná než dívky z jejich vísky .Dlouhé blondaté vlasy spletené v copánek ji ladně splývaly u těla .Zářivě modré oči upoutali kdejakého muže .Krok měla ladný jako by se pohupovala . Záhadně se usmívala na každého , kdo jí věnoval nějaký pohled . Ihned jí jeden z chasníku vyzval k tanci . Už byla v jednom kole .Neustale se mu snažila dostat blíže k měšci .Jelikož vychytralost se z ní přímo hnala využila chvíli nepozornosti a měšec byl už v jejích rukou . On však si nevšimnul ničeho byl moc zahledění do její krásy . Takhle za večer nakradla hned tři měšce . Odcházela s vítězoslavným pocitem.Tři měšce to se jí ješte nepodařilo .Nikdo si z nich moc nevšímal co se děje a vnímali jen její krásu. Jsou tak naivní pomyslela si .Vydala se lesní cestou zpět do Galidy .Na cestu nedopadalo tolik měsíčního svitu díky hustým korunám dubu javorů a taky bříz . Cesta byla kamenitá sotva použivatelná pro obchodní cesty.V dálce zavili vlci . V tu zapraskali větve .Lura se prudce otočila .V temné keři jako by se snad něco zašustilo .Chvíli koukala na místo ale nakonec šla dál .Na kroku zrychlila .Otáčela se do zadu zda jí někdo nepronásleduje .Sam tam zaslechla nějaké kroky .Začínali se jí zdát blíž .Rozběhla se stejně jako její pronásledovatel . Zděšena hrůzou nevyslovila nic žádné pomoc jen jako smyslu zbavená utíkala pryč. V dálce konečně zahlédla světla která vycházela z pochodní u domech v její vesnici . Před ní se však objevila kámen a ona o něj klopýtla .Svalila se na zem v duchu pomyslela že už to je její konec.Než se stačila zvednou před ní se objevila postava ta co jí pronásledovala .Stál vzpřímeně byl to člověk . V ruce držel sekyru .Stál tam ,ladík .Ihned poznala Petra .Byl to ten co mu vzala jeden ze tří měšců co držela u sebe .Pohládl na nenávistivě.Už se chytal seknout a zabít ji .Když v tom svržen něčím jiným padl k zemi.Dívkou projela ostrá bolest .Vyděšeně koukala na toho kdo jí zachránil.Dýchalo se jí z velmi těžko .V rychlosti vstala zdála si jako by snad vlála.
„K-kdo jsi ?“ Koukala na tu tvář.Postava vstala bledou tváří pozoroval zděšenou dívku .Byl oblečen v jakýmsi černým hábit.Vlasy dlouhé šedé jak nějakého dědečka však vrásky neměl .Vstal a pokynul dívce at ho následuje .Bez myšlenkovitě vstala ni nevěděla roč neotáčela se jen šla s ním o hlubin lesa .Les se brzo měnil v pustou krajinu bez ničeho en písek jako by zářil tmou .Na konci bylo světlo temnou oranžové svítilo jak nejjasnější hvězda.Jediné v tehle pustá krajině .Dívka šla za ním nic jí neřekl Ona se zastavila.
„Já s tebou dál nejdu kdo si ?“ chtěla slyšet její hlas však nebyl rozhodný naopak ustrašený .Zastavil se .
„Ten koho se každý bojí říkají mi Smrt :“ poslední slovo bylo příšerné .Luru vyděšeně vyjekla otočila se zpět však tam nic nebylo.Ona je teda mrtvá všechno ji docházelo .Podívala se dozodu a chápala že tam musí jít tam .Vydala se vstříš neštěstím které jí čakalo..