Upíří láska

Anotace: Na zkoušku

Mohlo mi být kolem 17 let. Byla jsem nenápadná štíhlá blondýnka s modrýma očima a oblékala se jako správná skejťačka. V podstatě jsem tuto roli přijala díky tomu, že jsem byla zamilovaná do jednoho bikera a myslela jsem si, že si mě všimne spíš. Ve skutečnosti jsem byla tělem i duší goth, což postupně přerostlo v satanismus. Když jsem zjistila, že "Pan biker" o mě naprosto nejeví zájem, vrátila jsem se ke svému černému ponurému snu. Ubližovalo mi, když jsem viděla objímající se mladé páry, ale vše se brzy změnilo. K nám do města přijela podivná bandička, občas jsem je potkávala v hospodě, až jednou jsem si všimla JEHO. Byl to ten nejnádhernější kluk, kterého jsem kdy poznala. Měl černé polodlouhé vlasy, zelené pronikavé oči, které mne propaloval, kdykoli jsem se zadívala jeho směrem. Na sobě měl černou porozhalenou košili, jež odkrývala jeho štíhlé a nádherně svalnaté tělo, a černé kalhoty. Stál u baru a bavil se koukáním na mě. Třásla jsem se a měla z něj krásnou hrůzu. V duchu jsem se hrozila toho, že by přišel ke mně, ale stalo se. Drze si přisednul, aniž by se zeptal. "Nemyslíš, že toho koukání bylo dost?", zeptal se takovým drsným hlasem, z kterého mi vlasy vstávali na hlavě. "Jo", špitla jsem nesměle. Zasmál se "Tak se půjdeme alespoň projít". Nevím, co mě to popadlo, ale následovala jsem ho. Venku byla tma a nebylo vidět na krok, on mě však vedl naprosto jistým krokem až k chatkám, kde bydlela ta podivná banda zmiňovaná již na začátku. Vešli jsme do jedné z nich. Vzal mi hlavu do svých dlaní, já však nebyla z těch lehčích dívek, proto jsem se mu vytrhla. "Ale, ale holčička by se chtěla prát", řekl výsměšně. Potom však promluvil naléhavým hlasem a hluboce se mi zadíval do očí, v hlavě mi zněla jeho slova, "Oddej se mi, navždy, já ti nabízím věčný život a nepoznané slasti a rozkoše, nikdo ti nedá víc, nežli já." Nevěděla jsem, co tím myslel a bylo mi to jedno. Najednou mě vášnivě líbal a surově ze mě strhával oblečení. Nedokázala jsem se mu bránit. Hodil se mnou na podlahu a líbal mě všude. Byla jsem jako smyslů zbavená, křičela jsem, sténala. Takovou bolest jsem v životě nepoznala, ale bylo to nepopsatelné. Vtom přestal a zahryzl se mi do krku. Vykřikla jsem a snažila se vymanit z jeho náručí, ovšem on měl obrovskou sílu, zatímco mně sil valem ubývalo. Cítila jsem, že umírám, když se zeptal: "Chtěla bys se mnou žít věčně?" "Ano", vydechla jsem z posledních sil a omdlela. Probraly mě sluneční paprsky, které mi nebyli příjemné. On nikde nebyl a tak jsem šla do koupelny. Jaký šok, když jsem spatřila svůj obraz v zrcadle. Špičáky jsem sice neměla, ale zčernaly mi vlasy, oči zezelenaly, pleť zbledla a mé tělo bylo najednou štíhlé, pružné a šlachovité. Zhrozila jsem se, na krku se mi pomalu hojily otisky jeho zubů a mě popadla trýznivá bolest. Doplazila jsem se do postele a usnula. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale zbudil mě jeho polibek. Dal mi napít krve a znovu jsme skončili na podlaze. "Musíš jet s námi, tady tě nenechám", řekl smutným hlasem. "Nemůžu, mám tu školu, rodinu a přátelé, nemůžu všechno zahodit", odvětila jsem. "Nemůžeš tu zůstat, oni tě zabijí, roznesou tě na kopytech a s námi ti bude dobře", tentokrát už to říkal naléhavě a oči měl plné bolesti. "Ale", nemohla jsem dokončit slova, líbal mě a mně se točila hlava. Věděla jsem, že s ním bych šla na konec světa i do pekel...