Vyhlídka noci Finally

Anotace: tak tady je poslední část...sice jsem to chtěla mít delší, ale zkrátila jsem to...tak doufám že se vám to líbilo:))

Sbírka: Vyhlídka noci

Jak jsem čekala Patt ještě nepřišla. Zase spala u Petra. Bylo osm ráno. Sluníčko se už přehouplo na oblohu a začal nový den. Sbalila jsem vše co jsem potřebovala. Ne že by toho bylo hodně, ale i tak se to vlezlo do dvou kufrů.
„Matt ze mě asi nebude mít radost“ posteskla jsem si. Balení mi trvalo asi tři hodiny. Opravdu, když člověk někam jede nemůže na nic zapomenout. Patt přišla až po obědě.
„Je dobré ranko Liss“ pozdravila s úsměvem.
„Dobré ranko, spíš dobré odpoledne ne.“ Zadívala jsem se na ni a ona se červenala. Opravdu líce měla sytě červené.
„No jo, trochu se nám to s Petrem protáhlo. Nějak jsme zapomněli na čas.“
„To je skvělý Patt, přeju ti to a co jste dělali?“ naléhala jsem na ni.
„Potom co jsem se včera nádherně prospala. Domluvili jsme si rande v kině. Šli jsme se kouknout na nějaký slaďák, ale abych řekla pravdu nic si nepamatuju protože jsme se celou dobu líbali. To víš Petr zařídil lístky až v poslední řadě. Film skončil před obědem proto jsme si zašli do prvotřídní restaurace a tam si dali obídek. Jelikož odpoledne bylo také volné zašli jsme s podívat do cirkusu. Ani nevíš jak dlouho jsem tam už nebyla. Byla to nádhera, nejvíc mě zaujali akrobati. A zbytek večera jsem byla u něj. Okoukli jsme pár filmů a on večer nachystal romantickou večeři při svíčkách. Potom už asi víš sama co se dělo. Nebo si to můžeš domyslet“ skončila a radostí spadla na postel.
„Hezky, tak vidíš láska existuje“ zasmála jsem se a lepla ji lehce přes hlavu.
„Hele, ale co ty a ten tvůj…Marcus? Včera jsi to sním musela nějak rozjet, když se ti ani nechtělo přijít domů“ chtěla vědět Patt.
„Je pravda že jsem si s ním taky užívala. Ale teď po tobě potřebuju něco jiného. Chceme si udělat s Mattem takovou menší dovolenou. Chceme zajet do Théb, ale letí nám to už dnes večer. Přílet je naplánován na středu večer. Myslíš, že bys byla tak hodná a obsluhovala mi zákazníky? Budu ti strašně moc vděčná. Prosím, prosím smutně koukám“ spráskla jsem ruce a na kolenou ji prosila.
„No problema, pro tebe všechno. Ale pod podmínkou, že si to užiješ.“
„To ti můžu zaručeně slíbit“ zasmála jsem se a objala ji. Lepší kámošku nikdo nemá.
„No když jsme se dohodly já si jdu ještě lehnout, musím se prospat a jestli se neprobudím dokud tu už nebudeš. Pěkně si to užij.“ Popřála mi Patt a rozplácla se na postel. Za chvíli už byla tuhá. Blížilo se už k sedmé hodině. Vzala jsem kufry a šla za Mattem. Ten už mě čekal u dveří.
„Neboj se tentokrát jsem ti nečetl myšlenky, ale vycítil tvou přítomnost“ řekl a vrazil mi polibek. Na letiště jsme se dostali taxíkem a z nenadáni jsme už seděli v letadle. Do Théb jsme přiletěli před svítáním a prvním taxíkem jsme se dostali až k místu kde kdysi stál Mattův palác. Teď už tu byli jen zříceniny, ale některé části pokojů byly ještě v celku. Třeba pokoj Matta. Byla to věrná podobizna pokoje z dob antického Řecka. Velká postel s nebesy zbarvená do krvavé červeně. Všude kolem byly ještě poházené jeho hračky a blízko dveří stála knihovna, aspoň to co s ní zbylo. Byli jsme oba unavení proto jsem si lehli do postele, která nás překvapeně ještě unesla a usnuli. Spali jsme asi zase nějakou dobu protože už byla noc. Probudila jsem se a Matt zas nikde. Jen na malém stolíku jsem uviděla bochánky s máslem a ledový čaj. Snědla jsem a šla se porozhlédnout kolem. Našla jsem i netknutou ložnici jeho bývalých nevlastních bratrů a také ložnici kde spávala jeho matka s manželem. Jinak ostatní pokoje až na hrací salónek byly zničeny. Matta jsem nikde nenašla, asi se šel někam projít a zavzpomínat na staré časy. „Teď je moje chvíle“ pomyslela jsem si a šla zpátky do jeho pokoje. Jestli mám hledat nějakou starou věc z jeho doby, která měla připomenout jeho bolest bude určitě tady. Začala jsem hledat, ale nic jsem nenašla. Zkoušela jsem i nějaké jeho staré oblečení, které ještě drželo pohromadě, ale nic. Rozhlížela jsem se kolem ale nic jsem nenašla. Potom jsem si všimla té staré knihovny a hlavně knihy rozevřené na staré polici. Přistoupila jsem k ní a vzala ji do ruky. Byl to deník. Na obalu knihy stál zlatavý nápis s Mattovým jménem. Otevřela jsem ho a zkoušela si něco přečíst, ale nemohla jsem. Nejen že stránky byla slepené a písmena rozmazané, ale také ž e byl psaný v Řečtině.Listovala jsem ním až na konec a právě poslední stránka mě zaujala. Byla psaná ve spěchu. Písmena byla moc nakloněná. Najednou začal deník vibrovat a přede mnou se uhrála scéna z doby kdy byly tato slova napsaná.

Už dál nemůžu. Musím je zabít. Dnes mě obdaroval zvláštní muž mocí a já nesmí zahálet. Dnes se pomstím. Až budou všichni spát, přikradu se k nim a v těch jejich nejhorších nočních můrách budou navždy prožívat bolestivá muka. Pomstím se těm bezohledným bytostem a budu si vychutnávat jejich bolest. Za to co mi udělali. Když jsem znovu povstal, třásli se strachy. Ano ať se třesou už nikdy nic neuvidí. Ale musím rychle. Co to je? Kdo je tam? Počkej Theodoriku dnes už nic nepovíš….

Našla jsem to. Toto je věc vázajícího ke své minulosti. Teď už ho budu muset jen vyléčit. Ale jak? Budu mít dost síly? Najednou mě přepadala úzkost. A co když to nezvládnu? Uvrhnu ho do šílené propasti. To přece nechci. Ne…nesmím o sobě pochybovat jinak vše zkazím. Dnes ho vysvobodím a on se mnou bude až do smrti. Dnes ho vysvobodím. Vše jsem naplánovala. Budu ho muset unavit a potom přeměnit. Čekala jsem na něho. Přišel až po půlnoci. Překvapen uklizeným pokojem ve svitu svíček, přišel až k posteli. Ležela jsem nahá jen pod dekou a čekala až si ke mně lehne. Políbil mě a vlezl si pod deku. Mazlili jsem se spolu a užívali si nádherné orgasmy. Předehra byla dlouhá, ale nádherná. Splynuli jsme v jednoho a užívali si agónií, která v nás vzkvétala. Pomáhala jsem mu aby se pořádně unavil. Spal tak nevinně. Chvíli jsem se na něho dívala a říkala jsem si jaké mám štěstí. Zamilovala jsem se až po uši. Ano, dneska se to povede.
Šla jsem zapálit krb. Vytáhla jsem deník z knihovny a vzala do ruky dvě ocelové tyče. Vložila jsem deník do nich a vložila do ohně. Plamen se zbarvil do zelena a i když měl shořet, neshořel. Vytáhla jsem ho, když svítil a položila vedle Matta. Teď náhle shořel a propustil duši kterou držel. Lehla jsem si zase vedle Matta a čekala co se bude dít. Přestal dýchat, ležela jsem vedle mrtvoly. Jeho duše se pomalu dostávala k jeho pootevřených útům a já neustále čekala. Bylo to nekonečné čekání. Duše pomalu vklouzla do něho a já ho rychle políbila. Ale nefungovalo to. Zkusila jsem to znovu, ale nic.
„Ne, já ho zabila! Já ho zabila. Proboha ne, Matte vzbuď se. Prosím, vzbuď se. Miluji tě, nekonečně tě miluji. Prosím vzbuď se.“ Plakala jsem a řvala na celé kolo. Mé slzy se koulely po tváří a padaly na jeho mrtvou tvář.
„Tohle jsem nechtěla tohle ne.“ Neustále jsem plakala.
„Elisabeth, slyšíš mě? Elisabeth! Musíš si věřit! Musíš věřit vaší lásce. Polib ho. No tak věř a polib ho“ naléhal na ni Tritón a pomáhal mi věřit.
Ucítila jsem v sobě sílu. Ano,musím věřit. Musím věřit naší společné lásce. Vzrostla ve mně síla a já pocítila pravost čistého srdce. Nespočívá to v čistotě, ale v pravosti lásky. Už jsem to pochopila. I když si člověk není ničím jistý, láskou musí být vždycky. Ano už věří a ví. Láska je ten osvobozující nápoj. Políbila jsem Matta sněžností a tvou největší a prvotní pramenající láskou, kterou jsem v sobě měla. Pomalu jsem se zvedala a dívala se mu do tváře. Pohnul víčky. Ano, já to dokázala. Vyléčil se. Pomalu otevřel oči a prohlížel si mě.
“Ty jsi mi pomohla. Ty jsi mě osvobodila. Lis, já..já..já tě miluju.“ Vzal mě do náručí a objal mě.
„Matte, já si myslela….že to nedokážu.“ Stále jsem ještě plakala.
„Ale dokázala jsi to. Tys to dokázala a vytvořila jsi to nejsilnější pouto na Zemi. Našla jsi pravou lásku.“ Objímali jsme se do nekonečna. V táhlých intervalech jsme uslyšeli zpívat slavíka. Rozednívalo se. Chytila jsem Matta za ruku a táhla ho ven. Konečně mohl pocítit slast slunečních paprsků. Na obzoru vycházelo slunce. Bylo schované za modrými obláčky s nádhernou kombinací barev. Růžová s pocitem nezkaženosti spolu s žlutavým nádechem nového zítřku, pomáhalo slunci vystoupat výš po žebříčku mraků. Dívali jsme se spolu na nádherný rozbřesk a navzájem se drželi. Teď začíná nová doba. A i počátky nového života. Teď už budeme navždy spolu.

„Děkuji ti Elisabeth, za mého syna. Prosím žij s ním v pokoji a ve vaší lásce. Bude moc dobrá manželka. A prosím pozdrav ho ode mne.“ Tritón se, se mnou loučila popřál mi štěstí a lásku do nadcházejícího života, kdo by se s tím mohl pochlubit?
„Také ti přeji Elisabeth mnoho štěstí ve vaší lásce. A prosím přijmi ode mne dar. Najdeš ho až se vrátíte zpátky domů. Je to dárek pro toho nového človíčka, kterého nosíš v sobě“ popřála mi Artemis a se smíchem opustila mou mysl.
"Já budu mít děťátko?“ Šťastná jsem se otočila na Matta. „Matte já budu mít děťátko!“
„Co…to je báječný… Miluji tě Lis. My budeme mít děťátko. Panebože, to je skvělý.“ Šťastní jsem si spolu připomněli naší lásku a pevně se drželi v náručí.
„Všechno díky tvému otci a Artemis. Mám tě od něho pozdravit.“
„Počkej ty si s ním mluvila? A co říkal?“
„Že tě miluje nade vše na světě a nikdy tě neopustí. A že se mu líbí že budu jeho snachou já.“ Dodala jsem a začala se smát. Přidal se ke mně. Dívali jsme se jako dva zamilovaní blázní na východ slunce a potom mě napadla otázka na kterou jsem vždycky chtěla vědět odpověď.
„Matte, proč ti vlastně nemůžu říkat Marcusi?“
„Protože se mi to jméno nelíbí“ řekl a políbil mě.