Guitar fo Danča

Anotace: Mno neni to dodělaný, možná časem :) A tenhle příběh věnuju Danče za všechno a že to se mnou ubec takou dobu vydržela a že mě nezabila :-*

Stála tam, tichá a překrásná, chvěla se zimou a pozorovala listí poletující okolo vysokého hrozivého stromu. Snad už po sté vytáhla z kapsy mobil a zkontrolovala čas. Měl přijít před dvěma hodinami, nikdy se nezpozdil a když už ano, vždy ji dal vědět, nebo ji alespon napsal milou esmesku s vroucí omluvou na konci. Dnes ne, neobjevil se, nezavolal, nenapsal.... Zastrčila mobil zpátky do kapsy a s povzdechem se zadívala zpět ke stromu.
Podvečerní větřík si přátelsky pohrával s jejímy dlouhými havranímy vlasy, cuchal je, rozčesávat, zvedal dokolo, vlnil je okolo jejího vyhublého obličeje, vál je dozadu za její hlavu, jako by ji chtěl poslat zpátky domů, odvával je od jejích uší, do kterých jí šeptal konejšivá slova.
Ozvalo se plesknutí a první třpitvá kapka padající z nebes se rozpleskla na špinavém chodníku. Obloha plakala, plakala za její neštěstí, plakala za ni, plakala jako její srdce.
Naposledy se podívala na smutný strom a váhavým krokem se vydala zpátky k domovu, nebo možná ne zpátky, nechtěla domů, chtěla být sama, chtěla být s ním.
Zamířila na náměstí a urovnala si vlasy zvlhlé od večerního deště. Její boty pleskaly o mokrou zem v rytmu hudby jíž krály kapky deště padající z něbe a její srdce zpívalo smutnou baladu. Připadala si jako herec ve špatném videoklipu. Minula krámek z hudebními potřebami a letmo pohlédla na kytaru postavenou ve výloze, byla krásná, z tmavého dřeva, leskla se ve světle dopadajícím na ní od pouličních lamp, ale jako by s sebou nesla něco smutného.
Když došla na náměstí,z astavila se a rozhlédla, na téměř každé z laviček někdo seděl, povětšinou to byly štastně zamilované páry, objímaly se, povídali si, líbali se, nebo si jen tak hleděli do očí. Svezla se podél mokré zdi nové banky a dosedla do kaluže, bylo jí to upřímně jedno, byla jí zima a smutno a chtěla být s ním. Ještě jednou se rozhlédla, potom se za pomoci držadla na kola vyškrábala zpátky na nohy a rozběhla se po dlážděné ulici zpět k obchodu s hudebninami. Postavila se před vytrínu a vrhla na kytaru vyčítavý pohled, i když moc chtěla, nemohla si ji koupit, bylo zavřeno a neměla na ni, chyběli jí 300 smutně překontrolovala struny, podívala se na cenovku, potom opět na struny, na cenovku a na malý dřevěný doplněk, bylo to snad dozvučovadlo, přilepené na kytaře, bylo z o mnoho světlejšího dřeva než celá kytara a mělo tvar srdíčka, jenomže jako jediné na celé kytaře nebylo naleštěné a dokonce i trochu popraskané, snad by i uvěřila že se jí to jenom zdá, kdyby podél něj nevysela dvě křídla jímž chyběli velké části.
Ozval se zvonek a dveře cvakly, na ulici vykoukl postarší bělohlavý pán a upřel na ni své smaragdově modré oči.
,, Děvenko co tu postáváš"
,, Já, no, já ..... ta kytara"
,, Pojd dovnitř"
Váhavě došla ke dveřím a vzala za studen železnou kliku, aby je stařík nemusel držet. Ve chvíli kdy vstoupila do obchodu, jako by se její srdce sevřelo a nasadilo ochrané brnění.
,, Tak co, vybrala jsi si něco ?" Přibelhal se s ní po chvíli s otázkou stařík.
,, No ani ne,......, vlastně ano, tu kytaru, jenomže na ni nemám dost peněz" Stařík se zamračil a zadíval se ny kytaru.
,, Ale všimla jsem si že má rozbitý dozvukovač nebo tu ozdůbku či co to je, nemohl byjste mi na ní dát slevu ?"
,, No dozvukovač je důležitý " Zamračil se stařík a vzal kytaru do rukou, párkrát ji pohladil, potom přajel hrubými prsty po strunách a vydal se s ní k pultu. Její srdce se na okamžik zastavilo, ejště jendou si přehrála zvuk strun v mysli a vydala se za staříkem.
,, No to dozvučovátko je opravdu na podrt, prohlásil stařík, asi jsem s ní musel omylem něco udělat, když jsem ji ráno přehrával a ladilmůžeš si koupit nové, to stojí tak okolo tří set a přidělat si ho necháš za padesát až sto. Stařík si povysunul brýle na nose a záhy ho nakrčil a nechal je znovu sjet dolů.
,, A kdybych si ho zatím nekupovala ? Na kolik by mě to vyšlo "
,, No chápej že ti do té slevy nemůžu započítat práci, ale jenom to dozvučovadlo, takže by to vyšlo na 1400 "
,, To je přesně, beru "
,, Opravdu ? " Stařík se zatvářil trochu nedůvěřivě, sjel dívku pohledem od hlavy až k patě a pod vousy si zamrumlal něco ve smyslu- Kde ti mladí berou tolik peněz. Na chvíli zalezl za těžký kobercovitý závěs a vrátil se s papírovou taěkou o něco větší než byla kytara. Ještě jednou kytaru pohledil a nasoukal ji do tašky.
,, 1400"
Podala mu zmuchlané peníze, poděkovala a odešla...