Čekám v křovisku

Anotace: Opět krátká povídka, tentokrát poněkud z jiného soudku. Mladík jménem Martin čeká na rohu ulice na svoji vyvolenou. Snad se dočká.

Čekám na rohu ulice v hustém křovisku už hodinu. Temný stín okolních budov se díky elektrickým lampám plazí po kamenných dlaždicích protějšího chodníku. Čekám na malou ovečku, jenom na ni. Proč? Nemiluje mě, ale já ji ano. Tak proč nechápe, jak je to pro mě těžké? Musí mě milovat za každou cenu. Nad hlavou mi prolétl některý z říše nočních ptáků vyplašen přicházejícími kroky. Že by to byla moje šedokráska... Ne, to jen zpuchlá stařena, pravděpodobně žebračka, se šouravými kroky přibližuje blíž a blíž ke mně. Skrčím se tak, aby mne nebylo vidět, nesmí mě vidět. Táhni! Babka jen hledí směrem ke mně a pak najednou... padne k zemi. Rychle, musím ji pomoci. Ne, idiote, potom již nebude tak krásná příležitost přimět svoji vyvolenou milovat tě. Vlastně mi ta babka přišla vhod. Jak znám svoji šedokrásnou pannu, určitě jí přijde pomoci. Kdy? Kdy sakra už přijde?
Slyším další kroky. Že by moje šedokráska? Ne, jen jakýsi chlapík v kožený bundě. Vypadá, jak z některého akčního filmu, ve kterém se střílí, krev potřísní objektiv kamery... Cítím tlak v rozkroku... už aby tady byla. Chlapík v kožené bundě stojí u auta na protější straně ulice. Zdá se mi to nebo se do něj snaží dostat? Musím ho jít chytit... Debile! Nikam! Musím čekat na šedokrásku, abych jí svým tělem dokázal lásku. V nejhorším spolu odejdeme tam, kde je mír společenská norma, do nebe. Chlapík se již dostává do auta a odjíždí. Babka stále leží dva metry ode mne a strašně páchne, jak zkvašená moč. Zvracím, snad i z psychiky.
Zatím je čas, tak si projdu plán... Až bude šedokráska procházet okolo mne, vyskočím z křoví a začnu ji zuřivě líbat. Ona si pod vlivem emocí ulehne do křoví, já na nic nebudu čekat a vniknu do jejího vzrušením roztopeného masa. Po dosažení vrcholu odejdeme spolu k ní domů, kde celý akt zopakujeme na důkaz naší lásky. Kryple! Nemusí se vše podařit, jak si plánuješ. Když se cokoli nepodaří, mám nabitou zbraň, připravenou kdykoli střílet. Jsou v ní dvě kulky, pro každého jedna. A poté nás andělé odnesou tam do oblak, kde se ponoříme do hloubi milostné rozkoše. Cítím krev vyteklou z úst páchnoucí baby, která pomalu zasychá na kamenný roh ulice s křovím, v němž tak netrpělivě očekávám šedokrásku. Opět ten příjemný tlak v rozkroku, rozkoší vzhlížím k nebesům. Žilami mi proudí vzrušení smíchané s netrpělivostí. Ukájím se.
Slyším ladné kroky přicházející odkudsi zleva. Ano, je to má šedokráska. Její hladce oholené nožky cupitají po deštěm promoklé vozovce. Sukýnka jí lehce vlaje, červená halenka září do dáli. Jsem připraven... Moment, ona telefonuje. S kým asi mluví? Šedokráska se zastavuje asi pět metrů ode mne, avšak chcíplé stařeny si stále nevšímá. Poslouchám... Snad zachytím něco málo z rozhovoru mé drahé s někým na druhé straně hovoru. Cože? O čem to mluvíš, má šedokrásko? Koho miluješ? S kým to bylo krásné? Ach tak... chápu. Můj plán s největší pravděpodobností nevyjde. Tlak v rozkroku povoluje, cítím kyselý zápach krve. Vytahuji z kapsy zbraň, připravuji se odemknout nám brány nebes, má šedokrásko. Miluji tě... Prásk! „Ježíšikriste, Martine, co sis' to udělal?“