Myslíš že mě znáš? díl 6

Anotace: Kdo by uvěřil někomu kdo mu tvrdí že je sice mrtvý ale vlastně není! Zřejmě nikdo...a tak se nemuže nikdo divit že tohle Eliss považuje za halucinaci,která přejde! Tohle ,ale nepřejde

"Co je ?" nevydržela jeho pohled.
"nic..tedy,chci jenom říct,že jsem nečekal,že budeš tak rychlá a hlavně ne ten úkol." Seina si jen odfrkla.
"To je sice pěkný,ale tet bych mnohem raději věděla co mám tet dělat! Řekl jste že mi potom pomůžete tak sem s tou pomocí".
"Jediné co ti můžu říct je to,že musíš přimět tvou kamarádku,aby tě poslouchala, aby naslouchala tvým slovům a nebála se tě ...a až s ní začneš komunikovat, tak jí řekneš o tom hřbitově a musíte vymyslet něco jak to utnout." Seina zatočila očima a pokračovala: To je sice pěkný,ale jak...?"
"Je to přeci tvůj úkol..nebo ne? " Řekl a než se nadála už šel pryč.Tohle se jí ani trochu nelíbilo.Jak jí má najít, když lítá mezi dvěma světy? Otočila se a šla k domu Eliss tak moc si přála aby jí tam našla. Bohužel jí štěstí nepřálo ani tentokrát. Potom jí napadla skutečnost,že když jí nebo Eliss bylo špatně,smutně nebo se jen prostě cítily na dně šli na kopec za městem. Tam byla taková zřícenina hradu,kde se tak krásně přemýšlelo a příroda okolo byla tak....tak romantická a krásná. Moc se jim tam spolu líbilo. Člověk by řekl,že když je mrtvej tak se tak neunaví. Vzdychala a mumlala si pro sebe když šlapala na ten kopec.
Nahoře se rukama opřela o nohy a vydýchávala se. Potom se rozhlédla...sprvu tu nikoho neviděla a už začala ztrácet naději že by jí snad tady našla,ale když se víc rozhlédla uviděla jí sedět na polorozpadlé zdi,jak se s uslzenýma očima dívala po okolí.
"Eliss?" Zamumlala trochu Seina a Eliss se opravdu podívala,nikoho však nespatřila a tak obrátila hlavu zpátky. Seina přistoupila tiše blíž a až tet si všimla že v rukou svírá fotku,na které sou spolu. Aniž by si to uvědomila začala plakat taky. "Eliss ani nevíš jak moc mi chybíš" zašeptala a posadila se vedle ní. Bála se promluvit, bála se toho že by se Eliss lekla a utekla,ale věděla že to musí udělat.
"Elis" zkusila to ještě jednou,ale Eliss si prudce stiskla rukama uši a začala křičet: "Nech mě prosím nech mě"!!!
"Eliss Já ti nechci ublížit...počkej poslouchej mě chvíli".
"Ne!! Nech mě" Zakřičela a rychlostí blesku seskočila a utíkala s kopce pryč.Sein se za ní jen koukala a když se probrala s toho co se právě stalo začala utíkat za ní.
"Eliss počkej....pomalu spadneš" jen t dořekla Eliss se zvrtl kotník a začala se kutálet.Brala sebou veškeré větve,které vyseli přes cestu. Seina zuřivě křičela a snad pokud to tedy ještě šlo,se víc rozeběhla. Eliss se zastavila až o pařez na,který padla celou svou váhou. Seina se v duchu modlila aby se jí nic vážného nestalo....před očima se jí promítl celí jejich život a ona tet litovala všeho.....
Doběhla k Eliss,která tam ležela v slzách skroucená do klubíčka pod náporem bolesti.
"Eliss...si v pořádku? Eliss...." pohladila jí po vlasech " Já ti nechci ublížit" pokračovala a přitom jedna její slza dopadla na Eliss. Ta jen mlčky sledovala Seinu.
"Eliss...věř mi...vždit jsme tak dlouho spolu kamarádily a důvěřovali si..."
"Jenže ty si pak umřela...." Řekla Eliss přiškrceným hlasem. Seina posmutněla snad ještě víc.
"To sice ano ...a víš potřebuji tvojí pomoc"!
"Je krásné mít takové halucinace ...I když trochu děsivé" Spustila Eliss a rozplakala se ještě víc.
" Já nejsem .....nebo jo je to určitě pěkné pot pomůžu ti domu". Přistoupila Seina na její myšlenku s Halucinací. Tak jí aspoň přiměje aby poslouchala.
Pomohla Eliss na nohy a doprovodila jí až domu. Byla celá otlučená odřena a na nohu téměř nemohla.U domu se rozloučili a Seina s úsměvem na tváři šla pomalu také domu. Byla Šťastná že jí přiměla poslouchat..otázka je jak jí přinutí poslouchat i tet? Co když bude zase utíkat? Přemítala si tolik otázek. Ve svém pokoj padla na postel a s blaženým úsměvem usnula.
Ráno jí probudil děsivý hluk v jejich domě.Křiky ozívající se nejspíš z dolní části domu nejdříve nemohla rozeznat,ale jen co se víc rozkoukala hlasy začala rozeznávat. Když jí došlo kdo dole křičí vyletěla jako střela směr kuchyně odkud hlasy zřejmě vycházeli.
V kuchyni na sebe křičely otec a matka. Respektive křičela Matka a otec všechno ironicky obkecával, t její matku dostávalo k hysterickému záchvatu kdy rozhazovala věcmi a zuřivě křičela.
"Poslyš je sice pěkné že na naší dceru myslíš,ale ona už nežije"!Řekl její otec a ukousl si kus krajíce chleba.
"To jenom ty jí děláš mrtvou....neměl si jí rád..jen to přiznej se . Jseš vlastně štastnej že umřela"!!! Křičela zase matka a hodila talířem o zem.
" Nevykládej hlouposti"
"Hlouposti??? Já vykládám hlouposti....typické! Buhví jestli si to na ní nenarafičil....a něco s její smrtí neměls společného"! Tohle otce zarazilo a rozčílilo..snesl jakékoliv obvinění,ale tohle ne.
" Poslouchej" vstal a hrozivě se blížil k její matce" měl sem naší dceru rád...a rozhodně bych jí nikdy neublížil....jen nežiji v představách a pokud mě chceš z něčeho obvinovat prosím ,ale z tohohle ne"!!!! Zakřičel a zbouchnutí dveří odešel pryč.Její matka se zhroutila k zemi . Její kuže byla vybledlá stejně jako její obličej. Byla strašně unavená a kruhy pod očima vyloženě svítily.Rozbrečela se na plné kolo a s ní i Seina obě tam leželi u země plakaly. Jak moc by chtěla matku obejmout,ale nemuže..jediného koho se muže dotknout je Eliss!
Možná tam spolu proseděli hodiny, Seina nevnímala vůbec čas..Všechno jakoby proplouvalo kolem ní. Jediné na co se z může je sebelítost. Vždit já jsem vlastně svou smrtí rozvrátila rodinu?Nák si nedokázala uvědomit že za to nemuže.