Ghost

Anotace: 4.díl

Překvapeně jsem hleděla na postavu co seděla na mojí posteli.
Byl to nějaký kluk.Ale hodně divný kluk.Připadal mi hrozně bílý a takový smutný.
Ale pravda byla že byl krásný až se mi tajil dech.
„Kdo seš“?Zeptala jsem se ostražitě.“Jsem Christian“,představil se kluk „a ty jsi Alice“.
Překvapeně jsem zamrkala,“odkud mě znáš“?
Christian se tajemně usmál,“no slyšel jsem jak tě oslovují maminka s babičkou“.
Vyjeveně jsem na něj civěla.“Jak jsi to mohl slyšet,vloupáváš se k nám snad častěji“?
Christian se zatvářil uraženě,“nikam se nevloupávám,já tu bydlím“.
„Ty že tu bydlíš“?Zasmála jsem se.“Ano,kolikátý je rok“?Zeptal se.
„Je rok 2008“.
„Tak to už tu žiji 178 let“,usmál se.
Civěla jsem na něj jako by spadl z višně.“Děláš si ze mě legraci??158 let se ještě nikdo nedožil a ty jsi tak…“Přejela jsem ho pohledem,“mladý“.Blýskl po mě zářivým úsměvem.“Ale já říkám pravdu Alice“.
Zavrtěla jsem hlavou.“Ne,ne neříkáš,protože to bys musel být jedině…..““Duch“,dokončil za mě Christian.“Já jsem duch Alice“.
„Ne“,řekla jsem s klidem.“Nevěřím ti“.“Jsi jen hloupý zloděj,který se vloupal do mého pokoje“.
„Ale Alice“,promluvil tichým hlasem „ty sama tomu nevěříš,už od té doby co jsi měla tu nehodu víš že se věci změnily,a tady v tomhle domě jsi nejvíc cítila že ty sama ses změnila.“
„Můžeš vidět duchy a už se to nezmění“.
„VYPADNI“,zaječela jsem a mrskla po něm polštář.Sledovala jsem to celé jakoby spomaleně.Polštář vylétl do vzduchu a pak pomalu začal klesat.Mířila jsem přesně,polštář měl narazit Christianovi do oblyčeje,ale nestalo se tak.Polštář plachtil vzduchem a narazil až do stěny za Christianem.Zatvářil se jako by do něj uhodilo.
Ale já už jsem víc vidět nepotřebovala.Lehla jsem si a přes hlavu přetáhla peřinu.Neozval se a když jsem se po chvíli odhodlala stáhnout peřinu z hlavy už tam nebyl.

Když jsem se ráno probudila v duchu jsem si přála aby to byl sen.Ale v hlouby duše jsem věděla že nebyl.
Dneska byl den D.Měla jsem jít do nové školy a byla jsem pořádně vyděšená.Bála jsem se nových učitelů,nových spolužáků.
Oblekla jsem se,na záda hodila aktovku a vyrazila.Autobus mi jel ze zastávky pár metrů od domu.Bylo mrazivé ráno a hrozilo že z šedivé oblohy se každou chvílí začne snášet sníh.
Za 10 minut jsme dorazili ke škole,jen co jsem vylezla z autobusu zděsila jsem se.Škola nevypadala moc pěkně.Šedivé nízké budovy propojené zasklenými chodbami roztroušené po velké ploše oplocené zrezivělým plotem.
Překvapilo mě že jsem tam byla sama,nikde žádní spolužáci.
Odhodlaně jsem vyrazila ke škole.Když jsem vešla dovnitř ponurá chodba byla prázdná.
Celou chodbu lemovaly dveře s čísly.
Třesoucí rukou jsem vytáhla papírek z dlouhé riflové sukně a pohlédla na něj.Třída číslo 10.
Pomalu jsem procházela chodbou a sledovala dveře.5,6,7,8,9….Zastavila jsem se před třídou s oprýskaným číslem 10.Naklonila jsem se ke dve řím ale slyšela jsem jen ticho.
Nadechla jsem se,vzala za kliku a vešla dovnitř.
Přibližně 26 párů očí se otočilo směrem ke mně.
Nervozně jsem se zastavila.
„Jen pojď dál“,vyzval mě neznámý hlas.Zvedla jsem oči a uviděla stát mladou učitelku před tabulí.Postoupila jsem tedy až k učitelce a postavila se čelem k novým spolužákům.
„Tohle je vaše nová spolužačka“,řekla učitelka.“Alice,řekni nám něco o sobě“.
Zvedla jsem oči od země a podívala jsem se do tváří některých svých nových spolužáků.V některých se zračilo zvědavost,v některých znuděnost,ale všichni čekali co řeknu.
Odkašlala jsem si.“Ahoj,já se jmenuju Alice Blacková a nedávno jsem se sem s mamkou přestěhovala z Anglie“….přerušilo mě tiché překvapené mumlání.
„Ticho prosím,utište se“,napomenula spolužáky učitelka a pohlédla na mě.“Jen sami s matkou?A proč jste se z Anglie přestěhovali zrovna sem“?
„Bydlí tu babička“,odpověděla jsem.Učitelka krátce přikývla.“Tak,jdi se posadit do poslední lavice vedle George“.Vykročila jsem uličkou,na kterou ukazovala a snižila jsem se nevnímat pohledy svých spolužáků.Došla jsem až k poslední lavice a posadila se.Zvědavě jsem loupla očima po klukovi co seděl vedle mě.Byl vysoký a hubený a měl na hlavě rozčepýřené rezavé vlasy.“Ahoj“,zašeptal a natáhl ke mně ruku“Já jsem George“.
„Alice“,představila jsem se a stiskla mu ruku,ale to už učitelka začala hodinu.