Černobíle

Anotace: založila bych novou kategorii emo- povídky :-D

Oblékl si černé kožené kalhoty, černé tričko a přes něj si přehodil černou vestu. Do ruky nabral hrst kožených pásků s pyramidami a tiše přešel k zrcadlu.
Pečlivě si je připjal na obě zápěstí, kolem krku a dva nejdelší provlékl poutky kalhot.
Nalíčený už byl, teď zbývalo jen pročesat patku a gelem dodat vlasům tvar.

Odložil hřeben a naklonil se k zrcadlu tak blízko, že se jej dotýkal špičkou nosu.
V úsměvu odhalil špičaté zuby.

Neochotně se postavila před šatník, zatímco její kamarádka u stolu zkoušela různé varianty make-upu.
,,Nevím, co si mám obléct,‘‘ řekla ta u skříně trucovitě. Přítelkyně zvedla oči v sloup a dál se věnovala zušlechťování.

Nakonec se oblékla do bílé rozevláté sukně a bílého trička.
,,Taky by sis mohla oblíbit jinou barvu,‘‘ zabručela kamarádka a pohledem ji sjela od hlavy až k patě.
Další pohled věnovala nástěnným hodinám.
,,Kruci!‘‘ zaklela, čapla ji za křídlo a obě vyběhly ven.

Kráčel prázdnou ulicí a srdce mu nedočkavě bušilo. Cítil je až ve spáncích…
Tohle byla jeho doba. Cítil vzrušení, jak se blížil ke klubu. Síla decibelů mu duněla každým pórem.
Ještě okamžik…a už se proplétal mezi rozpálenými těly. Splynul s nimi v jedno.

Nechala se táhnout ke klubu. Zatímco její přítelkyně ožívala tím, čím byli blíž, ona pociťovala stále větší nechuť.
Ještě okamžik… a už se proplétaly mezi zpocenými těly. Její přítelkyně zamířila přímo pod otáčející se disko-kouli a se zavřenýma očima se rozvlnila do rytmu hudby.
Ona začala rozpačitě kopírovat její pohyby. Rozvášněná těla do ní každou chvíli strkala.
Brzy toho měla plné zuby. Podívala se na kamarádku a když zjistila, že si jí nevšímá, tiše se vytratila ven.

Dlouho se nechal unášet duněním decibelů a ovívat dechem spolutanečníků.
Ale nebyl spokojený. Večer a část noci se neubírala podle jeho představ.
Vymotal se do předsálí, kde si koupil plastový kelímek toho nejdražšího alkoholu, který zde nabízeli.
Pak vyšel ven.

Kolem něj procházely dvojice lepící se těsně k sobě. Pohrdavým pohledem přejížděl tváře dívek.
Není to ono, pomyslel si znechuceně a pozvedl kelímek ke rtům.
Zarazil se v pohybu. Tam, u kamenné zídky…

…seděla ona a krásné oči zvedala k nebi.
Pustil kelímek na zem a seskočil ze schodů. Ona kolem sebe šířila provoněnou jasnou auru a on ji plnými doušky nasával do sebe.
Zastavil se na krok před ní.

Na tvář jí dopadl stín a ona sklopila hlavu. V hrůze ucukla, ale zády narazila na železný plot.
Sklonil se k ní blíž a v černých očích mu šlehaly rudé plameny.
Přitahovaly ji… fascinovaně se do nich dívala. Aura, kterou kolem sebe šířila, zvolna pohasínala.
On se usmál a v tom úsměvu se zaleskly špičaté zuby
Pak po ní skočil. Byl tak rychlý, že ani nestačila vykřiknout.

Když ráno šli studenti místního gymnázia do školy, navzájem si ukazovaly na místo pod kamenným plotem.
Ležela tam hromádka bílého peří, zkropená krví.