Sen 2

Anotace: Stále první kapitola... No napsat knížku chvíli trvá...

„Vezměte si papíry A3…“ říkala učitelka. Anne výtvarku nesnášela, malovala krásně, ale vadila jí omezená témata. Vytáhla papír.
„Stala se mi taková divná věc, ráno…“ řekla Danovi.
„No, to mě zajímá.“
„Zase se mi zdál ten sen, a když jsem se probudila byly všechny moje skleničky totálně roztřískané,“ mluvila téměř neslyšně, nikdo to nemusel vědět, „a potom přišla Liriana a řekla, že jsem to udělala já.“ Dan jí to věřil, Anne viděla i jeho anděla a on jí řekl Danovo největší tajemství, o kterém nikdo jiný nevěděl, nemohl. Ale i Danův anděl se k ní choval hnusně, nechápala to. „A mamka mi řekla, že se jí někdo hrabal ve věcech a já to nebyla, řekla jsem jí, že to musela být Liriana… Neměla jsem jí to říkat, má to být tajemství. Ona řekla, že žádná Liriana neexistuje a roztřískla hrnek o zem. Soustředila jsem se na jeden střep a on se pohnul. Co když jsem ty skleničky opravdu rozbila já? Co když to byla telekineze,“ řekla.
„Myslím si, že jo,“ řekl Dan, ale on znal pravdu a nemohl tomu uvěřit, jak by Anne mohla? Vždyť to byla blbost, ale jestli je jeho domněnka správná, bude ji muset zabít- a nebo ona ho. Anne se narodila přesně o půlnoci a zítra bude mít narozeniny, takže by to mohla být pravda. Zadíval se jí do očí, měla čočky a nevěděl, jaké oči má doopravdy. Ale stejně Anne nemohla být zlá, aspoň si to nechtěl připustit.
„Proč se na mě tak blbě díváš?“ vytrhla ho Anne z přemýšlení.
„Máš hezké vlasy,“ řekl a hned si začal nadávat, že nevymyslel něco lepšího, takovou kravinu říct…
„Díky,“ Anne to očividně divné nepřipadalo a svoje dlouhé černé vlasy si trochu upravila.
„Víš, chtěl bych někdy vidět tvoje oči,“ navrhl Dan.
„Liriana mi říkala, že je nemám nikomu ukazovat, když jsem byla ještě malá,“ řekla a zadívala se do papíru před sebou, „ale myslím, že ty jsi výjimka,“ dodala ještě a usmála se.
Měli malovat stromy, vodovýma barvama. Anne namalovala jediný malý strom do rohu papíru a pak už ji to přestala bavit. Začala malovat křišťálový zámek na nefritové hoře. Zámek byl nádherný skoro zářil a nad ním byl rudý měsíc, ozařoval zámek krvavou září, až to vypadalo, že hoří. Dole pod skálou tekla řeka, stříbrně se leskla a každá vlnka byla dokonale přesně namalovaná, Stříbrná řeka, přestože zářil rudý měsíc, to se Anne líbilo. Na obraze byl zrovna podzim, na stromech zůstalo jen pár listů a ostatní se vznášely, některé se stříbrně leskly a některé červeně svítily, podle toho jestli na ně svítila řeka nebe měsíc. Celá nefritová hora se stříbrně a červeně třpytila.
Anne se to všechno moc líbilo, i když jí bylo jasné, že dostane pětku a bylo jí to jednu, konečně dokázala nakreslit Křišťálový zámek.
„Ale tohle jsme neměli kreslit,“ zašeptal jí Dan.
„Já vím, ale…“ Anne už nemohla domluvit, protože ji přerušila učitelka, když říkala, že jí mají ukázat obrázky. Samozřejmě zamířila k Anne a chystala se jí dát pětku. Ale ten obrázek jí v tom dokonale zabránil, vždyť řekla vypadala jako opravdová a při pohledu na zámek se zdálo, že papír opravdu hoří. Musela jí dát jedničku s hvězdičkou.

„Nemůžu uvěřit, že ti nedala pětku,“ řekl Dan, když vcházeli k Anne domů.
„No jo, no,“ řekla Anne jenom.
„A teď ty oči,“ řekl Dan nedočkavě.
„Dobře, ale měli bysme jít do koupelny,“ Anne se to snažila oddálit.
„Do které koupelny?“
„No, já bych řekla, že do té dole,“ když to řekla přešli obývák a byli v koupelně. Anne si sundala čočky. Měla duhové oči, uprostřed červená a okraje modré, vypadaly opravdu nádherně. Danovi se to nelíbilo, takže opravdu, Anne byla čarodějkou temnoty. Za chvíli si čočky zase nasadila a šli do obýváku nahoru, ten dole byl moc velký.

„Můžu si pustit tu písničku?“ zeptala se Dana.
„Kterou?“ řekl Dan nechápavě.
„No tam tu, Say my name,“ odpověděla a Dan jí podal svoji mp3. Když si ji Anne brala, dole se zabouchly dveře, ona se lekla a z její ruky vyšel proud energie. Mp3 pustila a úplně se z ní kouřilo. „Omlouvám se, já za to nemůžu, zničím vše na co sáhnu, já ti koupím novou. Že mi to odpustíš?“ blábolila.
„Ty za to nemůžeš, na Vánoce stejně dostanu novou. Víš, že dneska o půlnoci bude zatmění měsíce?“
„Na moje narozeniny, no není to skvělé?“ řekla Anne nadšeně.

To je stále první kapitola... Přepsat kapitolu, která byla původně na jednu stránku chvíli trvá :-) A když tam navíc přidáváte úplně jiné postavy a anděly... No s takovým tempem to dopíšu tak ve dvaceti... Ale myslím že dneska už bych mohla začít i druhou kapitolu... No myslím, že začátek byl lepší, prostě když spolu někdo mluví, tak to píšu jak scénář... Ale jak se vám to líbí? Zajímá vás, co už Dan ví? Proč je Anne čarodějka temnoty a tak? Řekli byste, že s ní bude chtít chodit (to tam ještě není), když je zlá čarodějka a možná ji bude muset zabít- nebo ona ho? Prostě povídejte vše, co vás napadne.
Mezi první a touto částí je velký kus vynechaný... A v dalším pokračování bude vše o andělech... A dál už se to bude jmenovat "S kouzlem magie"