11 13 15 /kříž/

11 13 15 /kříž/

Anotace: ...má první a taky asi poslední povídka =) byla do jedné soutěže...na téma Duchařství a magie...tak pokud se vám do toho chce..pěkné čtení =)

...Jeho pohled cítila na svých zádech, vlastně nic jiného si ani nepřála. Jen...jen...kdyby v sobě necítila tu palčivou bolest, která ní vždy projela, když on byl na blízku. Nevěděla, co to je...až jednou...

Annee byla obyčejnou 19- letou dívkou, chodila na střední školu, kde však nebyla šťastná.Vždy se cítila tak trošku jiná, výjimečná, snad možná proto nezapadala do tamějšího kolektivu, což ji den ode dne více a více ubližovalo. Nechápala, proč právě ona nezdědila krásu ani talent, proč nedokáže být tak povýšená jak její mnohem úspěšnější vrstevnice, proč zkrátka neumí vést šťastný život. Její den provázelo nekonečné množství otázek proč.
Annee se začala uzavírat do svého vlastního světa. Volný čas trávila na internetu. Její největší vášní se stala magie. Tajemnou ji přitahovalo už od dětství. Teď si jen své znalosti začala prohlubovat a co více…duchařství a magii obětovala každou minutku svého volného času. Tato vášeň ji nahrazovala něco, co po tak dlouhou dobu postrádala. Svět kolem Annee se měnil, tedy spíše Annee si jej měnila. Její dříve útulný pokojík se proměnil v tmavou místnost, kam slunce málokdy zasvítilo. Všude, kde se dalo stály v pokoji svíčky, amulety, a knihy o různých zaklínadlech. Annee bledla, své blonďaté vlasy si nechala ostříhat a obarvit na černo. Z domu nevycházela jinak než v tmavém oblečení. Výraznost svých modrých očí silně podtrhávala černou oční tužkou. Jindy bledé rty zvýraznila tmavě-fialovou rtěnkou a na nehty použila lak, jak jinak než černý. Magie se stávala smyslem Anniina života. Téměř každý den vykonávala nějaké rituály, snažila se vyvolávat duchy. A čí? Svých předků, aby zjistila, kdo vlastně ve skutečnosti je. Nikdy se jí to zcela nepovedlo až jednou...
...Bylo asi kolem půlnoci, kdy se Annee za svitu měsíce snažila k sobě přivolat svou pratetu. Už už se chtěla vzdát, náhle ji však oslepila fialová záře. Před Annee se zjevil přízrak, průhledná postava se vznášela uprostřed jejího pokoje. Dívku zaplavil strach a jakmile se jí kostnatá ruka dotkla, zatočil se s ní svět. Poslední, co ucítila byla ostrá bolest, tepající jí z ruky…omdlela. Když se probrala, byla dezorientovaná, unavená a stále vyděšená. Její paměť jakoby pohltila nějaká kletba zapomnění. Ovšem bolest, jež cítila na ruce byla až moc skutečná. Annee zamlženým pohledem sklouzla na své zápěstí, kde bylo vryto 11 13 15 /a kříž/. Byla zmatená, nevěděla, co to znamená. Tupě koukala na “ znamení “ , které ještě krvácelo. V tom uslyšela zvuk z vedlejšího pokoje a dusot, přibližující se k jejím dveřím. Rychle sáhla po papírovém kapesníčku a přikryla ním zakrvácenou ránu. Do místnosti vstoupila její matka. „ Annee, stalo se něco?? Proč ještě nespíš?? “ Bledá dívka vzhlédla k matce a odvětila: „ Měla jsem zlý sen, ale už je vše v pořádku, dobrou mami. “ Nevypadalo, že by právě tato odpověď ženu uklidnila, ale do sporu s dcerou už se pouštět nechtěla. Přistoupila tedy k ní, něžně ji pohladila po vlasech a políbila na tvář. „ Dobrou noc, zlatíčko “
popřála žena své dceři a tiše odešla. Anne vyčerpáním usnula.
Spala tvrdým spánkem, proto ani ráno neslyšela budík, nastavený na 6 hodin. Vzbudila ji až matka, spěchající do práce. Annee se oblékla, nalíčila, přesně jako každý den. Jen na ruku, která už nekrvácela ani tolik nebolela, si navlékla potítko, aby ono “ znamení “ skryla.
„ Tak hotovo “ řekla si tiše a vyrazila do školy. Když procházela kolem jedné tmavé uličky, jež denně míjela, zmocnila se jí ostrá bolest v ruce. Kde? Právě v místě, jež bylo kryté potítkem. Ucítila na sobě něčí pohled a tak se dala na útěk. Po chvilce ji však něco přimělo ohlédnout se zpět. V té chvíli uviděla siluetu muže/chlapce. Byl oděn v černém plášti, který sahal až k zemi. Měl bledý obličej s jemnými téměř dívčími rysy. Hranicí obličeje byly rovné, černé vlasy, spadající pod ramena. Jeho rty byly smyslně vykrojené a semknuté v tajemném úsměvu. Co ale Annee nejvíce okouzlilo,byly jeho oči. Takové dívka dosud neviděla.
Byly hnědé jako rozpouštějící se čokoláda a dívka z nich cítila něco...něco..co jí tvořilo úplnou. Nevěděla, jak dlouho se na sebe mohli dívat, ale cítila se šťastně, tak moc šťastně.
Ani netušila, jak se dostala do školy. Vše šlo mimo ni. Hlavou se jí stále honila vzpomínka “na neznámého“ Tomuto překrásnému dni patřilo datum 11.6.
Po následující tři týdny Annee chodila jako tělo bez duše. Kdo byl ten kluk? Uvidí ho ještě někdy? 13.7. – v den svých dvacátin se Annee rozhodla pořídit dlouhý, černý kabát, po kterém tak už takovou dobu toužila. I když bylo zrovna léto, to ji nezajímalo. Ještě toho samého dne si jej chtěla vyzkoušet. Tak si ho oblekla a vykročila do venkovní noci. Na 13. července bylo nezvykle chladno. Dívka se usadila na lavičku, kam dosahovalo jediné světlo a to měsíční zář. Opět přemýšlela. V hlavě měla zmatek snad jako ještě nikdy. Náhle cosi zaslechla, zase ji zachvátila ona silná bolest zápěstí, které už jindy nebolelo. Před vylekanou Anne se objevila silueta…ta známá. Rozpoznala v ní chlapce, jenž poprvé uzřela před měsícem cestou do školy. On se na ni opět tajemně usmál a mlčky si k ní přisedl. Nemluvili. Ona snad proto, že nemohla, jakoby jí někdo svázal jazyk. Minuty míjely chladnou tichou nocí. Annee se opět cítila šťastná. V tom se “chlapec“ nečekaně postavil a řekl: „ Pozítří přijdi v devět večer tam, co stojí zdejší zřícenina hradu.“ Pak se mlčky naklonil, políbil dívku na tvář a tak jak přišel, tak i odešel. Annee byla zmatená. V uších jí ještě doznívala poslední slova…..
Do očí jí vhrkly slzy, ale byly to slzy úlevy, protože prudká bolest ruky, jež pocítila při polibku, zvolna ustupovala. Když se dívka dopotácela domů už svítalo. Vyčerpaně se zhroutila do postele a usnula. Kdoví, jak dlouho by spala, kdyby ji neprobudily nahlas mluvící hlasy. Annee se tedy oblékla a sešla do přízemí, aby se podívala, komu patří. V kuchyni seděla její matka s otcem, který tiskl v ruce noviny. Oba dva, když uviděli svou jedinou dceru, umlkli. Dceru to trochu polekalo a tak s jistými obavami v hlase se otázala rodičů...
„ Co se stalo? “ Otec ji podal noviny a ona nahlas předčítala : „ Dne 10. června byla nalezena mrtvola mladého muže….policie dosud tento případ nevyřešila. A co hůř, jedinou jejich stopou je, že se mladík věnoval magii. Dívka se na chvíli odmlčela a její zrak sklouzl na fotografii pod textem. Annee jakoby prolétl nůž, vždyť je to ten kluk, se kterým se má zítra sejít a který ji tolik okouzlil. Rodiče si všimli vystrašeného výrazu své dcery, a tak se téměř shodně zeptali: „ Ty ho znáš?? “ Neodpověděla, místo toho se rozeběhla do svého pokoje. Vše bylo více než podivné. Nejdřív přízrak, pak znamení na ruce a nakonec ten mrtvý kluk. Přes to vše ji něco nutilo jít na zítřejší schůzku.
Noc ze 14 na 15. července se rychle překulila. Když ráno Annee vstala, bylo jí zle. Takový zvláštní pocit, jakoby pro ni už zítřek neměl nastat a ty hodiny letí, tak neuvěřitelně letí. Odpoledne 15. července bylo krásně teplé, slunce svítilo zkrátka, každý si užíval léta. Jen Annee byla ještě bledší než jindy. Den se pomalu chýlil ke konci a ona si tak se začala připravovat na večer. Oblečení, líčení tmavé jako vždy…
Bylo 20 hodin a dívka se chtěla rozloučit s rodiči, avšak ti ještě zřejmě byli v práci. Zamkla tedy dům a šla. V 20:55 čekala před zříceninou starého hradu. Strach jí svíral hrdlo. Přesně v 21 hodin se objevila povědomá silueta. V tu samou dobu opět Annee propadla kouzlu toho neznámého, jakoby zapomněla kým je. Chlapec ji uchopil za ruku a táhl kamsi, kde ona tušila hladomornu. Když prošli napolo rozpadlou kamennou branou ocitli se v místnosti. Dívka ohromeně vydechla. Tak nevypadal ani její pokojík. Po kamenných stěnách se vlekly široké pruhy černého a rudého hedvábí. Uprostřed místnosti byl kamenný kvádr pokrytý červeným hedvábím.Nad tímto opracovaným kusem bylo něco, co mělo symbolizovat oltář, kde byli kříže, rozteklý vosk od svíček a překrásný stříbrný nůž, jehož rukojeť byla vykládána kameny červené a černé barvy. Všude kolem nich byla spousta svíček, které naznačovaly kruh. Mladík zavedl dívku doprostřed tohoto kruhu. Zde našla Annee odvahu podívat se mu do očí. Byly zvláštní, uhrančivé. Až teprve v tuto chvíli si uvědomila, že je do něj zamilovaná. Jeho chladné ruce se začaly dotýkat rozpáleného Anneeiho těla, přitom při tom pohledem se stále vpíjel do dívčiných očí. Nevěděla, co přijde, ale nebránila se. Vždyť se jí dotýkal někdo, koho milovala. Hubené ruce ji zbavovaly posledního kousku oblečení. Pak jí jemný hlas nařídil, ať se položí na onen kamenný kvádr…to bylo podruhé, co ho slyšela promluvit. Jako v transu se položila na červené hedvábí, plna očekávání a touhy, co se stane. On k ní přistoupil a zálibně si ji prohlížel.Annee cítila, že chce víc. Nastavila mu tedy svá ústa a ....
Něco tak krásného ještě nikdy nezažila. Náhle už nebyla tou šedou myškou, co se o ni nikdo nezajímá. K vědomí ji přivedl až jeho hlas... „ Když já jsem nemohl žít, tak ani ty ne! “ Dívce se před očima mihl onen nůž z oltáře. V ten moment si Annee uvědomila, co znamenalo to znamení na jejím zápěstí a proč ji taky v jeho přítomnosti tak neuvěřitelně bolelo. Snad mělo to být pro ni varování, co se má stát. 11. června ho poprvé potkala….13. července to jej potkala podruhé na lavičce, zamilovala se a 15.července /v znamení byl za tímto dnem kříž/ co se má stát?? Annee ucítila prudkou bolest někde u srdce, pak už jen vyslovila: „ Proč? “
Pramínek horké krve ji stékal po bledém a chladném těle.

...o týden později…..
Uslzená, pobledlá žena sedíce u stolu tupě zírá před sebe, kde leží noviny v nichž je psáno...... „ Dne 15.7. se našla mrtvola dívky avšak žádné stopy po pachateli. Jedinou a poslední stopou bylo, že se mrtvá zajímala o magii. Případ je odložen."
Autor Giginka, 27.02.2009
Přečteno 498x
Tipy 11
Poslední tipující: angelicek, Bíša, bejbyyyy, losscar, Aki, Lilly Lightová, Nergal, J.U. Ray
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

hodně psychologické až z toho běhá mráz po zádech a taky je to dost depresivní a pesimistické ale hodně dobře napsané tak nějak zvláštně chytlavě přitom obyčejně...

23.04.2010 20:10:00 | angelicek

:+))

19.10.2009 12:48:00 | Bíša

Chvílemi to sice trochu působí dojmem, jako bys to psala do rubriky typu "Akta X" v holčičích časopisech, ale nápad se mi líbí.

04.09.2009 21:37:00 | Double_U_is_usually_W

Na mě to zanechalo orovský dojem, líbilo se mi to moc, četlo se to úžasně a mělo to spád, myšlenka supr, vzpomněl jsem si na jednu kamarádku, která naštěstí nedošla takto daleko. -ST- klidně napiš další povídku rád si počtu, nejsem literární znalec, ale když se líbí proč nepochválit :-))

09.03.2009 22:36:00 | losscar

Mě se to celkem líbilo...tip Ti dám :)

28.02.2009 20:32:00 | Lilly Lightová

1984: To je v pohodě...a kvůli tomu, že napíšeš svůj názor nejsi hned nepřející..mrzí mě, že se ti to zoufale nelíbí..ale každýmu se holt nejde zavděčit..a já psát neumím..takže jsem vůbec ráda, že jsem ze sebe /vypotila/ něco jako tohle =) akorát jsem nepochopila to , jak si myslela, že se odtahuju od příběhu...dík za komentík a měj se hezky =)

28.02.2009 20:10:00 | Giginka

nechci působit dojmem nepřejícího, ale mě se tohle zoufale nelíbilo. Vadil mi styl psaní a přílišná odtažitost od příběhu, které autorka právě stylem docílila

28.02.2009 12:11:00 | 1984

Podobnych napadu jsem cetl uz hodne, narazil jsem i na par drobnejsich chybicek, ale i tak se me povidka libila. Takze tip ;)

27.02.2009 23:40:00 | Nergal

Správný čas si típnout. Tak do půlky jsem si myslel - jó, super povídka, ale pak se to nějak rozpustilo... Na každý ze sedmi pádů je to ale nadprůměr, a tak dobrou atmosféru jsem už dlouho necítil. Roboti souhlasí: MEY.

27.02.2009 21:33:00 | J.U. Ray

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí