vampire

Anotace: ...

Je temná noc a nikde ani stopy po člověku. Ticho noci prolomil křik mladé dívky, která vyběhla z jednoho ze starých domů se slzami v očích. Utíkala sprintem několik metrů, než zpomalila. Byla už daleko od toho prokletého domu ve kterém strávila velmi mnoho času. Sedla si na kraj cesty. Schoulila se do klubíčka a začala vzlykat...
Rodiče ji nesnáší, přítel jí právě řekl, že má někoho jiného. Zase bylo všechno špatně. Ona nebyla smutná, byla naštvaná. Naštvaná na celý svět. Proklínala každého živého tvora. Měla v sobě jen vztek, chuť pomstít se každému, kdo jí ublížil.
Podívala se na hodinky. Byly už skoro dvě hodiny ráno. Vzpomněla si na babičku a na to, jak jí vyprávěla pohádky o příšerách ukrytých v jednom lese, několik kilometrů za jejím domem. Nikdo tam do toho lesa nechodil. Zemřelo tam podivnou smrtí mnoho lidí. Někteří zmizeli a nikdo je už nenašel. Ano, její cesta směřovala tam. Už od malička ji to tam táhlo. Bylo to něco v ní. Asi to byl osud, který poručil, aby se tohle všechno stalo. Aby jí všichni tak ublížili. Aby nenáviděla tento svět a vydala se do hlubin tajemného lesa.
Nastoupila na první spoj, který jel k babiččině domu. Vlak byl skoro prázdný, seděla tam jen ona a na druhém konci vlakové soupravy starý muž. Cesta trvala víc než dvě hodiny a ona ve vlaku usnula. Když se probudila, byl čas vystoupit. Starý muž už ve vlaku neseděl.
Vystoupila z vlaku a vydala se k lesu. Překvapilo ji, když uviděla toho staříka. Byla si jistá, že ve vlaku nebyl, když vystupovala. Šla za ním. Na svůj věk šel rychlým krokem. Dívka si všimla čehosi zláštního. Zem byla náhle vlhká, stromy byly bez listí. Házely na zem strašidelné stíny. Najednou si uvědomila, že už je v lese a zároveň si byla jistá, přestože mu neviděla do tváře, že ten stařík není tak starý, jak se zdál předtím.
Když se otočil, rychle se schovala za strom. Náhle se tam objevil další muž.
„Dobrý večer Jacku, máte zpoždění“ řekl ten, který právě vyšel ze stínu stromu.
Měsíc jim osvítil obličeje a dívka s údivem zjistila, že z toho staříka Jacka se stal mladý, pohledný muž. Ten druhý mohl být ve stejném věku.
„Omluvte, prosím, mé zdržení Wille“ řekl a podíval se k místu, kde dívka stála.
„Vím“ dodal Will s úsměvem na tváři.
Jack se náhle objevil u dívky, která ani nepostřehla jeho pohyb. Vzal ji do náruče a náhle stál zase zpět na svém místě. Postavil ji na zem. Stála a dívala se na ty dva okouzlující mladíky.
„Tohle vyřídíte sám!“
„Ale Wille?!“
„Je to váš problém, víte, kde mě pak najdete. Nenechávejte mne dlouho čekat.“
Will náhle zmizel. Dívka stála jako opařená. Tohle byla nejdelší noc v jejím životě. Podívala se na hodinky a zjistila, že jsou tři hodiny. Najednou se zarazila. Když odešla z domu, byly dvě. Nemohla přece uplynout teprve hodina... nebo ano? Jack se začal smát.
„Ne, neuplynula hodina. Uplynul den.“
„Cože, to není možné! A jak jsi věděl nad čím uvažuji?“
„Jsem upír...“
Při těch slovech ji zamrazilo. Ten mladík se jí líbil, ale bála se ho.
„Proč jsi sem přišla? To nevíš, že tady tě čeká jen smrt?“
Dívka se rozplakala a Jack si uvědomil, že tu dívku zabít nedokáže. Nebylo to stejné jako s jinými oběťmi. Tahle dívka ho něčím očarovala. Byla kouzelná, krásná. Nechtěl aby se ho bála.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se a pohladil ji po tváří.
„Elektra“ odpověděla tichým, smutným hlasem.
„Elektro neboj se mě, já tě nechci zabít. Pokud budeš chtít, můžeš se stát upírkou a být po mém boku … napořád.“
Nakloní se nad ní a políbí ji.
„Jak ses rozhodla?“
„Chci, abys mě změnil“
„Děkuji ti.“
„Za co?“ nechápavě se zeptala.
Jack už neodpověděl. Zakousl se jí do krku a začal sát její sladkou krev...