Prokletý dům Madam Mo

Anotace: Historie se opakuje...

"Tak povídej Nakajimo!! Jaký byl!" Řekla Yoshikuni a zavřela za sebou dveře z bambusu... Ostatně všechno kolem bylo z bambusu. "No... Prvně jsem se toho bála, ale nakonec to bylo dobrý..." Ostatní dívky na ní vkleče zíraly. "No bylo to úžasné!" Začala se smát a ostatní s ní. "Jako nevím jestli to bylo takové jen poprvé, ale bylo to úžasné..." Asuka pokývala hlavou. "Vítej ve světě dospělých... Spíš v našem světě..." - "A kdy budu mít zákazníka já?" Zeptala se Sumire. "Až ti bude patnáct... No ale Nakajimo. To není jen tak něco. Musíš si dávat pozor... Kdybys otěhotněla, madam Mo by tě ihned vyhodila..." - "Kdo ví, jestli by to pro ni nebylo lepší..." Vložila se do diskuze Miharu. Dívky se na chvíli zamyslely. "To ano... Žít tam, ve svobodném světě. Tady máš sice vše co potřebuješ, ale nic víc... To je to. Nic víc, nic míň." Řekla zamyšleně Yoshikuni. A podívala se do plamenu svíce stojící uprostřed kruhu dívek. Náhle se domem rozlehl klepot dřevěných sandálů.
"Tiše! Madam Mo sem jde!" Dívky rychle zhasly svíci, spěšně si lehly na své místo a přikryly se dekami. Za chvíli se dveře tiše otevřely. "Ano... Samozřejmě... Najednou všechny spí..." Řekla postarší dáma a znovu zavřela. Poté dívky uslyšely zavrzání zámku a pak oddalující se klapavé kroky. "Teda ta je pitomá..." Ozvalo se místností. Naposled si ještě vyměnily "dobrou" a usnuly...
… "Sakryš... Kruciš!" Probudila se Asuka. Už zase jim promokla střecha a kapky deště ji opět udělaly nepříjemné probuzení... Urychleně se vysoukala zpod přikrývky a posunula si svoje spací místo kousek dál, aby si mohla užít aspoň té chvilky spánku, která ji ještě zbývala... Ale po chvíli ji a i zbývající dívky probudil křik. "Co to má být sakra! Už zase nám promokla střecha! Vy tam nahoře! Vstávat! Okamžitě! Udělejte s tím něco." … "Achio... Co už zase prudí..." - "Pojďme to udělat niž nám zase vynadá..." - "Jo no... Já to půjdu udělat." Nabídla se Asuka. "Jdeš semnou, Yoshikuni?" - "Pomůžu ti..." … Bylo jen potřeba opravit některé střešní tašky, které se při bouřce uvolnily...
Tenhle den nezačal dobře. A ani dobře nepokračoval... Dívky šly opět do města, vydělat si nějakou tu korunu... Stály na ulicích a s malým paraplíčkem se usmívaly na každého muže, který šel kolem. Snažily se udělat dojem. Snažily se, aby aspoň jeden z nich se jí všiml a odvedl si ji na nějaké místo, kde by s ní mohl udělat, co tělo ráčí... Byl to hrozný a potupný život... Ale ani jedné z nich se dneska nedařilo - nesehnaly ani jednoho zákazníka. Když se už schylovalo k večeru, všechny 4 se sešly zpět v domě. Tam jich čekala nepříjemná záležitost...

"Jak jste si to vy, vy coury, mohly dovolit!" … "To se mi ještě nikdy nestalo, aby v jednom dni jste nesehnaly aspoň jednoho!!" … "Madam... To bude asi tím počasím. Kdo by na to... Nějak měl náladu, když prší..." Bránila dívky Sumire. Jen co to Madam Mo uslyšela, ještě více se nahněvala. Chytila mladou Sumire za vlasy. "Ty si dovoluješ něco namítat proti mně!? Já ti ukážu ty jedna hubo nevymáchaná!" Křičela ji do tváře a zatahala ji za vlasy tak silně, že to tělo dívenky neuneslo a Sumire omdlela... Ostatní dívky nic neříkaly a ihned odnesly nebohé děvče nahoru do pokoje... "Tak tohle už je vrchol..." Křičela za nimi ve vzteku Madam Mo.
"To tedy je vrchol!" Ulevila si tiše Itoe... Ona jen málo kdy mluvila. Byla tichá a poslušná. "Už toho mám dost... Chudinka Sumire. Za nic nemůže a nejvíce si toho odnesla." - "Dívky... To tak dál nejde! Já třeba nejsem proti, být tím, čím jsem... Nějak po té době strávené v chladných ulicích města jsem si na to zvykla. A nic jiného neumím... Možná, že jednou budu třeba slavnou gejšou... Ale tou se nikdy nestanu, pod velením Madam Mo! Je to nejhorší madam ve městě!" Hněvala se nejstarší Yoshikuni. "To je pravda! Yoshikuni! Ty bys byla daleko lepší madam než je Mo!" - "Tak to tedy nevím, ale..." - "Určitě Yoshikuni! A mám takový plán..." Usmála se spiklenecky Asuka a pokynula prstem aby přišly všechny dívky k ní...
A jak se dohodly, tak se stalo...

Yoshikuni když se kvečeru líčila, protože měla domluvenou schůzku s jedním bohatým kupcem, vzala ze skříňky lahvičku silného výtažku z meduňky, jejíž nať je výborné hypnotikum... Když se večer vrátila, nalila ho do čaje od Madam Mo a poté s děvčaty počkaly, až si ho jejich krutovládkyně vypije a usne... To netrvalo dlouho. Poté nicnetušící a spící ženu vzali a vynesli ven z budovy...
"Tedy? Kam s ní?" - "Tak jak bylo domluveno... Do řeky." Za jejich domem totiž tekla řeka, která byla po dlouhých deštích docela rozvodněná. "Yoshi... Myslíš, že je to dobrý nápad?" - "Tak hele Nakajimo... Chceme se jí přeci zbavit, ne?" - "To ano... Ale..." - "Žádné ale není! Kdybychom ji nezabili, určitě by nám z života udělala peklo!" Tedy Nakajima jen pokývala hlavou a dále tiše nesla Madam Mo vstříc divoké řece...
Rozhodly se, že nejlepší to bude, když ji vyhodí z mostu. Byla již tma a tudy nikdo neprocházel...
Už skoro byly tam, když tu náhle Asuka zakopla a upustila nohy Madam Mo na zem. Ona se ihned probudila a začala křičet. Yoshikuni ji hbitě zacpala pusu kusem jejích šatů. "Není čas! Rychle ji hoďte do řeky!" Vykřikla. Tak také dívky udělaly... Madam Mo kopala a rvala se, ale nic nebylo platné. Všechno se událo až příliš rychle, než aby tomu mohla zabránit...
Vlny ji přijaly s otevřenou náručí...

Ještě dlouho potom, dívky od Madam Mo stály na břehu řeky a dívaly se do její hlubin... Ani netušily, že tento příběh znala dobře také Madam Mo... Však byly časy, kdy i ona se živila stejnou prací... Přišly časy, kdy tatáž řeka pohltila další oběť... Proč se to stalo zrovna tam?