Podivný deník-kapitola 1-Úvod

Anotace: Tuto delší povídku jsem napsal dříve než Tajemství Bílé paní. Zavede vás do Novohradských hor ke zkoumání jedné záhady. V první kapitole se setkáte s hlavní postavou, mladým studentem. Celý příběh začíná...

Tento příběh se odehrává na konci dvacátých let minulého století. V oblasti Šumavy je z té doby hlášeno podivné setkání dřevorubců s neznámým zvířetem. Celá událost je však obestřena řadou tajemství, protože neexistuje dostatek věrohodných důkazů o celé události. Mě však inspirovala k napsání této delší povídky, jejíž děj jsem zasadil do vedlejších Novohradských hor. Lesy jsou tam husté, rozlehlé a málo obydlené. Kdo ví, co by tam mohlo být.

Jakub s malým Davidem stavěli ze dřeva letadélko. Už ho měli skoro hotové, když si Davídek vzpomněl: „Jakube, a co vrtule?“

„No jo, máš pravdu,“ odpověděl mu na to Jakub a odešel na blízkou skládku hledat něco, z čeho by se dala vyrobit.

Jakub měl malého Davídka velice rád. Davídkovi bylo pět a měl jít v září do školy. Už se vyptával, jaké to ve škole je. Tak mu Jakub vždycky vyprávěl, že se tam bude učit počítat, psát a číst. Hlavně čtení aby přikládal velikou váhu. Sám Jakub trávil nad knížkami mnoho času. Dokázaly ho odpoutat od každodenního života a mohl se procházet alespoň na chvíli v jiném světě.

Jakubovi bylo šestnáct. V září, co Davídek nastoupí do první třídy, půjde Jakub do druhého ročníku gymnázia. Ze všeho nejvíc ho bavil dějepis. Zajímal se o neobjasněné případy historie. Takové, co zůstanou většině lidí navždy nevysvětleny. U takových příběhů si mohl rád domýšlet, jak to celé dopadlo a jak se to vůbec odehrálo.

Jakub našel na skládce pěkný kousek dřeva, ze kterého by se dala vybrousit vrtule. Když s prkénkami pod paží odcházel, všiml si na zemi pohozené knihy. Nechápu, kdo může vyhazovat knížky na skládku, pomyslel si. Zvědavost mu nedala a knihu vzal do ruky. Po zběžném prolistování zjistil, že drží v rukou něčí deník. Jakub si deník nevedl, ale vždycky ho myšlenka na listování zážitky někoho jiného přitahovala, protože byl zvědavý, co zajímavého by v nich objevil.

Zastavil se a prohlédl si deník pečlivěji. Zápisky nepsala žádná zamilovaná dívenka ani pubertální kluk, text psal dospělý člověk. Po dalším zkoumání zjistil, že to byl dřevorubec, který pracoval v pohraničí. Něco bylo Jakubovi zvláštní. Pokud by to psal skutečně tento muž, proč své zápisky vyhodil na smetiště? Zřejmě nebyly nijak zajímavé, proto tady skončily. Zvědavost však Jakubovi nedala a rozhodl se, že si deník pročte. Zajímalo ho, co v něm může najít, ale velké iluze si nedělal. Schoval deník do kapsy a odnesl si ho domů.