Svět růží

Anotace: I srdce občas může rozhodnout špatně...

Tam... Tam, kde není ani světlo ani tma, den ani noc. Nikdo nežije, není mrtvý. Čas se zastavil; vítr nevane, slunce nesvítí. Je to zvláštní kraj. Místo. Místo mezi životem a smrtí...
A někde tam, uprostřed ničeho, roste keř. Ohromný růžový keř obsypaný rudými květy. Tvoří si svůj vlastní svět. Svět z trnů, lístků a růží barvy krve. Ode všeho ho odděluje jeho nedostupnost a vznešenost. A i přesto, že sem zdánlivě nepatří, je nesdílnou součástí tohoto podivného místa. Bylo kvůli keři vytvořeno, aby ho hlídalo, aby ho chránilo. Svět prázdný a zároveň naplněný vším pozemským, vším posmrtným. Místo, kterého se živí i mrtví bojí.
Ale i tak se rodí lidé, kteří mají moc překonat nástrahy. Ti, kteří mohou vztáhnout ruku a získat jednu z krvavých růží...
Existují takoví, kteří dokáží projít Branou do Zahrady stvoření. Jsou lidé co mají moc změnit svět...
Jenže některé květy pomalu uvadají. Zastiňují je jiné, vytrvalejší, nezničitelné... A každá svíčka jednou dohoří – zaprská, zhasne; každý život dospěje ke konci – oči se neotevřou, dech ustane, srdce přestane bít... i tady může růže uvadnout!

Roztřeseně natáhl ruku. Cítil, že tohle je konec, cíl jeho cesty. Že po vší té hrůze zase možná na chvíli vysvitne slunce.
Prsty se jemně dotkly stonku. Jeden z trnů prořízl kůži a list zbarvila kapka krve. Nic to s ním neudělalo, fyzická bolest mu už dávno nepřinášela utrpení.
Lehce zabral a drobný kvítek mu zůstal v ruce. Zahořela v něm touha mít další. Mít je všechny, do jednoho... ani jeden tady nemůže zůstat, všechny musí být jeho...
Vybral si další. Ty drobné se mu zdály o tolik krásnější...
A náhle v něm zahořel nový pocit... měl chuť všechno zničit. Celý ten proklatý keř i s jeho růžemi. Celý svět, který za nic nestojí, svět který teď tolik nenávidí...
Tam, kde dřív bylo srdce, byl nyní kus ledu.
Nakonec k růžím přidal ještě jednu. Byla tak krásná, tu prostě musel mít. Však jen co se oddělila od keře, jeho duše i jeho mysl se ocitly v temnotě. Tohle byl konec, žádné slunce už nevyjde, a nejen pro něj.... pro nikoho. Právě ho pohřbil...
Skromnost, láska, naděje...