Podivný deník-kapitola 6 - Noc v lese

Anotace: Co se stalo v noci?

Déšť bil do přístřešku a zatékalo pod plachty. Sílící vítr lomcoval stromy kolem nich a všichni měli obavu, aby některý na ně nespadl. Pršelo dobré tři hodiny. Když déšť ustal, začalo se už stmívat a v lese přestávalo být vidět.

„Nedá se nic dělat,“ rozhodl Franta, „ musíme přenocovat.“

„Ale vždyť chata nebude daleko,“ oponoval Jakub.

„No, ale zkus ji hledat, když není vidět. Radši přespíme.“

Na samotném Frantovi byly patrné známky strachu, ale nechtěl nic dát najevo. Všichni si tedy rozložili deky a ulehli ke spánku.

„Je lepší ulehnout dřív, ať se může dřív vstávat,“ dodal Franta.

Jakubovi se příliš spát nechtělo. Pokud všechno, co v deníku četl, byla pravda, pak by měl mít opravdový strach v těchto lesích přespávat. Zanedlouho nakonec usnul.

Nad ránem se zničehonic vzbudil. Franta byl vzhůru. Byla ještě tma. Franta se upřeně díval do lesa.

„Co se děje?“ zeptal se Jakub.

„Něco tam chodí,“ odpověděl Franta a třásl se po celém těle.

Skutečně nedaleko něco chodilo. Jasně bylo slyšet těžké našlapování po lesní půdě. Cosi se prodíralo křovinami. Nikdo ale nic nemohl vidět. Tma zahalovala celý les kolem dokola. Po chvíli zvuky utichly a Jakub se pokusil opět usnout, ale šlo to obtížně. Těžko to dokázal vysvětlit, ale měl strach. Měl strach z něčeho, co neviděl a ani nevěděl, jak vypadá. Celou dobu se utěšoval tvrzením, že si z něj jenom Franta dělá legraci a že to všechno je jen jeden velký žert.

Když se mu už už podařilo usnout, probudil ho zvuk nedaleko jejich tábora, ale na opačné straně. Znělo to opět jako kroky a blížilo se to. Otočil se k Frantovi, který stále nespal.

„Slyším to taky,“ reagoval na Jakubův tázavý pohled.

Kroky se začaly opět vzdalovat, až utichly úplně. Do rána už oba nedokázali usnout.