Poslední zrcadlo...

Anotace: Podívejte se do něj a uvidíte, co jste ještě neviděli...

Podívala se na svůj odraz v zrcadle. Uviděla tam něco, co je stvořené z nenávisti, temnoty a zla. Člověka, kterého se tolik obávala, že někdy se ujme moci nad jejím tělem. Příšeru. Zrůdu. Démona. Pěstí udeřila do zrcadla, jako několikrát, střepy se ji zaryly do ruky a zbytek se rozsypal po zemi. Jako už tolikrát… Znechuceně se podívala na střepy u bosých nohou. Uviděla v nich svůj pokřivený obličej… Jako už tolikrát….
Dupla do nich… Nic nevadilo na tom, že se ji zaryly i do nohy… Potůček krve z rozdrásané ruky stékal po předloktí… Nahnula hlavu a zkoumavě se na něj dívala.. Jako už tolikrát… Byl to fascinující pohled… pocit… Jen by mohl být větší… pomyslela si najednou…
Jako zhypnotizovaná se sehnula ke střepu na zemi… Z očí nespouštěla drobný proud krve…
******
"Určitě se ti to bude líbit, uvidíš." pobízel ji mladý světlovlasí kluk. Delší neposlušné vlasy mu spadali do obličeje… Vypadal jak čistý anděl a čišela něj jen dobrota… Ale to všechno byl pouhý omyl…. Naletěla dalšímu z tich típků, co mu jde jen o lásku na jedno noc… Jako už tolikrát… Spletla se…
Věděla, že by neměla, ale… něco ji k němu přitahovalo… Byl jako magnet…. Jeho oči.. nedalo se jim odolat… Nenáviděla se za to, že to nedokázala, ale prostě… Co když je jiný… Jiný než všichni ostatní… prolétlo ji hlavou… Jako už tolikrát…
******
A měla pravdu. Byl. Byl poslední, kdo ji mohl naposledy zlomit srdce… Pohrát si s jejími city a nakonec i s tělem… A ono to přijala, i když věděl, co ji čeká… Jako už tolikrát…
Kapička krve odkápla na zem mezi střepy… Sklouzla k ní pohledem… Usmála se… Byl to úsměv plný nenávisti, odporu a prohry… Prohry její duše… Mysli…a nakonec i rozumu…
******
Byla šťastná.. ještě nic nevěděla.. nic netušila… Sliboval ji lásku a zahrnoval ji péčí… Tohle ještě nezažila… Zamilovala se do něj, nic netušíc… Ráno usínala s pohledem do jeho tváře a ráno ji budili jeho nebesky modré oči… Nosil ji snídani do postele… Milovala o za to… Nedokázala si představit, že by to mohlo jednoho dne skončit…
******
Druhá kapka si našla cestu z její ruky na zem… Usmála se nad přívalem blaha ze vzpomínek… Bylo to nejkrásnější její období.. Doufala, že nikdy neskončí… Jako už tolikrát… Nenáviděla se za to, že něco takového dovolila.. Ale nemohla odolat.. Jako už tolikrát… Nesnášela ho za to, jak se k ní vetřel… Jak ji zničil její představu o zkaženém světě… Světě bez lásky, kamarádství a pochopení… světě, ve kterém může být šťastný kdokoliv okolo ní, kromě jí samé…
******
Stál ve dveřích s cestovním kufrem… Chystal se odjet na letiště za jeho smrtelně nemocnou matkou… Věřila mu, neměla proč nevěřit… Jako tolikrát… Byli spolu skoro sedm měsíců.. Milovala ho a věřila i v lásku z jeho strany… Nechtěl, aby ho jela vyprovodit na letiště. "Musíš se hlídat pro naše dítě." řekl a pohladil ji po rostoucím bříšku. Srovnala mu spadající vlasy do obličeje za ucho a políbila. Cítila se šťastná… Byla jako ve snu.. Už se nemohla dočkat až se vrátí od maminky a budou moci plánovat svatbu…
******
Pohádka pomyslela si rozmrzele… Proč ji nedošlo, že tohle je jak z nějakého příběhu a Dobru a Zlu? Že nakonec musí vždy zvítězit dobro? … Tenkrát věřila na šťastné konce.. ale teď už ne… Pochopila, že štěstí nikdy nemůže mít, aniž by se potom dlouho nezvedala ze dna… Ale aspoň pár světlých okamžiků v jejím životě…
Přešla k posteli po rozsypaných střepech z desítek zrcadlových rámů, které byli všude dokola… Tohle bylo poslední… Uvědomila si… Poslední….. Poslední…
Tvrdá postel ani nezaznamenala, že si na ni sedla osoba… Jen lehká lněná pokrývka se pomuchlala…. Pevně uchopila střep, až si o ostré hrany pořezala i dlaň…. Ale nevadilo ji to.. Necítila bolest…
******
Měl se konečně vrátit… Celá nedočkavá se rozhodla, že za ním pojede na letiště, aby se sním mohla co nejdříve přivítat a potom by mohli společně zajít nakoupit ještě nějaké věci do dětského pokojíčku… Byla naivní, ale to k ní patřilo…
Počítala, že bude hustá doprava, ale překvapilo ji,že na silnici se pohybovalo opravdu málo aut… Dorazila o hodně dříve než měla a ke všemu hlásili, že jeho letadlo bude mít opoždění… Nevadilo ji to, hlavně když už ho bude mít co nejdříve u sebe… Bezděčně si sáhla na bříško… Těšila se, až se narodí.. bude to holčička, to už jistě věděla…
******
Střep narazil na kůži jejího zápěstí…. Slehla pohledem do koutu místnosti, kde byla dětská postýlka… A v ní leželo miminko v růžové zavinovačce s dětským kolotůčkem nad sebou…
"Pšššt, mimi." řekla a zasmála se jak blázen…. Ve zlomku vteřiny kuchla do zápěstí… Na tváři se ji střídal pohled blázna a nějakého vraha, který nezná slitování… Chvílemi se smála a potom ji bylo do breku….
******
Uviděla ho jak sedí za stolkem a čte nějakou knihu… Dal si vlasy za ucho… tohle gesto znala až moc dobře.. Byla si jista, že je to on…
Už chtěla vejít kantýny a povědět mu, jak moc se ji stýskalo, když tak k němu přišla jiná žena… Ani ne žena, snad dívka.. nemohlo ji být víc jak devatenáct… Byla vysoká, hubená a po zádech se ji linul vodopád zlatavých vlasů… Sehnula se k němu a letmo ho políbila… Posadila se naproti němu a nechala si něco objednat…
Podívala se z něho na ní a znova… Nevěřila vlastním očím… Jak může?! Věděla, že to nemusí nic znamenat, ale… Ne! Kdyby to nic neznamenalo, nelíbala by se s ním!.. Vytřeštila zrak na probíhající stěnu.. Uslyšela jen cinkot klíčů, které ji spadli na zem…
******
Znovu se bodla do rány… Smála se jako šílená… Kdokoliv by se na ni podíval, musel by si myslet, že je snad pod nějakými omamnými léky… Vrávoravě došla k postýlce s dítětem… holčičkou, jak si ji vždy přála… V jedné ruce držela střep a druhá ji krvácela.. Zanechávala za sebou krvavou stolu…
Okolo dítěte se vznášeli mouchy… Bledě modré tvářičky bez života… Bez života… Vzala ho do náruče a tím rozehnala nenasytné mouchy… Byl tu i silnější brukot.. to masařka si přišla pochutnat…
"Máma je tu." pošeptala k miminku. "Už se neboj… pššt.." jako by bylo živé-.. Jako by to byla panenka… "Máma ti něco ukáže." Zasmála se. … Posadila ho na postel… Bezvládná hlavička mu spadla na stranu… Udělal mu pohodlí.. jakoby ji nevadilo, že je už několik dní mrtvé…
******
Seděla na zemi a plakala.. Jak ji tohle mohl udělat? on?! Věřila mu! A on… jen ji sprostě podvedl… Ozvalo se mlácení na dveře a úpěnlivé prosby, aby otevřela.. ale.. nemohla mu otevřít, co když ji chce znovu ublížit i tomu dítěti?.. Sliboval, že se to víckrát nestane, že ji miluje, že to byl jen takový úlet.. prý to s ní chtěl hned skončit.. Ale nevěřila mu.. teď už ne.. Rozevřela oči a uviděla nový svět, který za tu dobu neviděla…
Nemluvila s ním… Ale žila s ním.. chtěla, aby její miminko.. její holčička měla otce a pořádný sladký domov.. Byla si jista, že on ji bude milovat tak jako ona… Ale ona jeho už nemohla… Nedokázala to… Chtěla by, ale…
******
Nastavila před dítě rozřezanou ruku… Už s ní nemohla hýbat a krev tekla ve stále větších intervalech.. věděla, že už ji nezbývá mnoho času.. Měla by zavolat sanitku, aby ji z toho dostala.. Aby ji pomohli.. Ale stálo by za to strávit zbytek života ve vězení za to, že zabila své vlastní dítě? … Ne… chtěla to už skončit…
******
Měsíční miminko odpočívalo v posteli… Muž ji objímal zezadu a společně se usmívali na jejich holčičku… Nechtěl ji opustit, ani když šla na porodní sál.. Pochopila, že mu hodně ubližovala, když se k němu stavila jako k cizímu… Změnilo ji to… On ji miloval a ona to věděla.. Cítila to.. Ale pořád si nebyla jista sama sebou… Nechápala to, co ji v tom může bránit? …
******
Zlomek, okamžik vteřiny… a mohl být konec.. mohla to konečně skončit… Všechno.. Navždy… Napřáhla ruku a silou si zarazila střep co nejhlouběji to šlo…. Zařvala bolestí.. S takovou nepočítala…
******
Věřila mu, ale znovu to udělal.. znovu ji podvedl.. A dokonce s její nejlepší kamarádkou… Nevydržela to.. Zaházela si pár věcí do batohu a utekla z domu… Nenechala nic, ale vzkaz na rozloučenou.. měli si dávat lepší pozor nad tím, kde se spolu muchlují…
Holčičku si vzala s sebou, nemohla mu ji tam nechat… Nasedla do taxi a ujela co nejdál to šlo.. Našla si malý podnájem v menším městečku… Domovská byla moc příjemná paní a nechala ji hned bydlet.. dokonce měla i dětskou postýlku po jejich dětech…
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Týden ji hledali a týden se dokázala ztratit všem z očích.. Ale pořád na něj musela myslet.. Nevydržela to.. Nechala si objednat několik zrcadel všech druhů.. Panikařila, myslela si, že ji někdo sleduje… Nastěhovali ji do to její garsonky a ona jim hned hotově zaplatila.. Neměli proč se na něco ptát…
Spala, byla tma… A červené světlo tichá sirény pronikalo do jejího pokoje… Našli ji! Projelo ji bleskově hlavou… musí co nejrychleji zmizet! …. Holčička se vzbudila… A brečela, což se ji stalo osudným… Chytila ji do náruče a snažila se ji utěšit, ale nepomáhalo to… Nevěděla jak dál, popadla polštář a přikryla ji hlavičku… dítě se chvíli vzpouzelo, ale nakonec utichlo.. Teprve potom si uvědomila, co hrozného provedla… Zbláznila se….
******
Přejela naposledy pokoj plný rámů od zrcadel a tisíce střepů rozházených na zemi… Byla unavená… Už to nebyl potůček, co se vylilo z jejího zápěstí, byl to doslova potok krve… Lehla si na postel a z posledních sil k sobě přivinula svou holčičku.. Chtěla být s ní navždy… Ještě než zavřela oči, padle ji pohled na rám zrcadla, ze kterého je onen osudný střep… Poslední zrcadlo.. Poslední střep.. Poslední výdech a ….. konec?