Návštěvnost
Kapitola 8
Kapitola 8
Anotace: Už vážně nevím, co psát do anotací, ačkoliv jako autorka bych neměla postrádat nevyčerpatelný zdroj inspirace. Tak snad jen, že se to všechno začíná pomalu rýsovat.
Sbírka: Neusínej
Kapitola 8
Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit,
příkladů je dost.
Joe chvíli koukala nasupeně na dlaždice, které ji podruhé pleskly přes obličej, pak sebrala všechny síly a pokusila se vzhlédnout. V poloze kleče s rukama za zády to nebylo snadné, takže prazvláštně vykroutila hlavu, aby zahlédla další podezřelé gesto. Zavřela oči v očekávání další rány, ale místo toho Dahak vytáhl odněkud dlouhý zahnutý nůž, sehnul se k ní, přizvedl se ji za spoutané ruce (rozbolavělá ramena se opět ozvala), a rozřízl pouta.
Na okamžik se zaradovala, že bude líp, ale když se snažila narovnat ruce před sebe do jejich obvyklé polohy, trpěla nejvíc. Přestalo ji zajímat, co se děje kolem. Oči se jí zalily slzami, po zádech stékal pramínek potu, když se se zaťatými zuby pokoušela opřít o dlaně a zvednout ze země. Když se jí to pár minutách podařilo, strážný už tam nebyl. Osamněla v místnosti s Gwyderem, Duncanem a tím třetím. Začala přemýšlet, kdo to vlastně je, a v tu chvíli jí došlo, že něco vážně nehraje. Ve snu vždy věděla, kdo je kdo, protože to přece byl její sen. Měla ho mít pod kontrolou.
Musím se probudit, opakovala si v duchu. Jodie, vstávej, sakra vzbuď se! Zavřela oči, ale cítila, že je stále na stejném místě.
„Prosím, probuď se,“ oslovila sama sebe, ale nezdálo se, že by samomluva pomáhala.
„Odsud nemůžeš odejít,“ přerušil její snahu hlas toho třetího.
„Ale já chci, chci se probudit.“
„Nemůžeš,“ opakoval.
„Já se chci probudit, chci se probudit, prosím,“ šeptala nepřítomně Joe.
„Tohle mi jde na nervy,“ ozval se Gwyder z přítmí. „Ztichni, sakra!“
Jodie se na okamžik odmlčela, aby na něj vrhla svůj pokus o rozzuřený pohled, ale v situaci, ve které právě byla, to prostě nešlo.
„Výborně,“ zamnul si ten na trůnu ruce. „Jak se jmenuješ, děvče?“
„Jodie.“
„Výborně,“ povstal, mírně uklonil hlavu a představil se. „Já jsem Beltebor, pán démonů a kníže čarodějů. Duncana už znáš.“ Sestoupil z trůnu a přiblížil se na pár kroků od ní. „Teď mi pověz, jak ses sem dolů dostala?“
Joe jen hleděla a mlčela, vzpomněla si na slečnu Tererovou a na ten pocit, kdy neví, jaká odpověď je po ní požadována. Kromě toho se ještě nesrovnala se skutečností, že před ní stojí pán démonů a kníže čarodějů.
„Tak znovu,“ přikročil k ní. „Co děláš tady dole?“ Vyčkával několik vteřin, nervózně se rozhlížel po místnosti. Pak zlehka položil dva prsty Jodie pod bradu, aby zvedl její pohled ze země ke svým očím. Z té hloubky ji zamrazilo.
„Musím to vědět, jak ses sem dostala? Když mi to povíš, nic se ti nestane, nemusíš se bát,“ zkoušel ji uklidnit. Ona ale mlčela. Ne že by nechtěla mluvit. Prostě nemohla. Tolik myšlenek jí neumožňovalo sát dohromady jakoukoliv souvislou větu. A i kdyby to šlo, neměla co říct.
Beltebor ji s neskrývaným zklamáním pustil a otočil se k trůnu. „Gwydere, ke mně!“ Přikrčený stín se pohnul a Gwyder vyšel ze své skrýše, roztřesený a sehnutý jako zpráskaný pes. „Někdo z vás mi to prostě musí vysvětlit,“ pošeptal kníže čarodějů.
Jodie už neměla sílu sledovat, co se děje. Nohy ji přestaly nést, znovu padla na kolena, pomalu, opatrně se položila na chladnou zem a zavřela oči.
Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit,
příkladů je dost.
Joe chvíli koukala nasupeně na dlaždice, které ji podruhé pleskly přes obličej, pak sebrala všechny síly a pokusila se vzhlédnout. V poloze kleče s rukama za zády to nebylo snadné, takže prazvláštně vykroutila hlavu, aby zahlédla další podezřelé gesto. Zavřela oči v očekávání další rány, ale místo toho Dahak vytáhl odněkud dlouhý zahnutý nůž, sehnul se k ní, přizvedl se ji za spoutané ruce (rozbolavělá ramena se opět ozvala), a rozřízl pouta.
Na okamžik se zaradovala, že bude líp, ale když se snažila narovnat ruce před sebe do jejich obvyklé polohy, trpěla nejvíc. Přestalo ji zajímat, co se děje kolem. Oči se jí zalily slzami, po zádech stékal pramínek potu, když se se zaťatými zuby pokoušela opřít o dlaně a zvednout ze země. Když se jí to pár minutách podařilo, strážný už tam nebyl. Osamněla v místnosti s Gwyderem, Duncanem a tím třetím. Začala přemýšlet, kdo to vlastně je, a v tu chvíli jí došlo, že něco vážně nehraje. Ve snu vždy věděla, kdo je kdo, protože to přece byl její sen. Měla ho mít pod kontrolou.
Musím se probudit, opakovala si v duchu. Jodie, vstávej, sakra vzbuď se! Zavřela oči, ale cítila, že je stále na stejném místě.
„Prosím, probuď se,“ oslovila sama sebe, ale nezdálo se, že by samomluva pomáhala.
„Odsud nemůžeš odejít,“ přerušil její snahu hlas toho třetího.
„Ale já chci, chci se probudit.“
„Nemůžeš,“ opakoval.
„Já se chci probudit, chci se probudit, prosím,“ šeptala nepřítomně Joe.
„Tohle mi jde na nervy,“ ozval se Gwyder z přítmí. „Ztichni, sakra!“
Jodie se na okamžik odmlčela, aby na něj vrhla svůj pokus o rozzuřený pohled, ale v situaci, ve které právě byla, to prostě nešlo.
„Výborně,“ zamnul si ten na trůnu ruce. „Jak se jmenuješ, děvče?“
„Jodie.“
„Výborně,“ povstal, mírně uklonil hlavu a představil se. „Já jsem Beltebor, pán démonů a kníže čarodějů. Duncana už znáš.“ Sestoupil z trůnu a přiblížil se na pár kroků od ní. „Teď mi pověz, jak ses sem dolů dostala?“
Joe jen hleděla a mlčela, vzpomněla si na slečnu Tererovou a na ten pocit, kdy neví, jaká odpověď je po ní požadována. Kromě toho se ještě nesrovnala se skutečností, že před ní stojí pán démonů a kníže čarodějů.
„Tak znovu,“ přikročil k ní. „Co děláš tady dole?“ Vyčkával několik vteřin, nervózně se rozhlížel po místnosti. Pak zlehka položil dva prsty Jodie pod bradu, aby zvedl její pohled ze země ke svým očím. Z té hloubky ji zamrazilo.
„Musím to vědět, jak ses sem dostala? Když mi to povíš, nic se ti nestane, nemusíš se bát,“ zkoušel ji uklidnit. Ona ale mlčela. Ne že by nechtěla mluvit. Prostě nemohla. Tolik myšlenek jí neumožňovalo sát dohromady jakoukoliv souvislou větu. A i kdyby to šlo, neměla co říct.
Beltebor ji s neskrývaným zklamáním pustil a otočil se k trůnu. „Gwydere, ke mně!“ Přikrčený stín se pohnul a Gwyder vyšel ze své skrýše, roztřesený a sehnutý jako zpráskaný pes. „Někdo z vás mi to prostě musí vysvětlit,“ pošeptal kníže čarodějů.
Jodie už neměla sílu sledovat, co se děje. Nohy ji přestaly nést, znovu padla na kolena, pomalu, opatrně se položila na chladnou zem a zavřela oči.
Autor Soul.of.horse, 25.08.2009
Přečteno 319x
Tipy 1
Poslední tipující: Jaine
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk