Procházka I.

Anotace: Potichu jsem koukala z okna... a pak mě napadlo tohle. Možná bude pokračování, pokud mě napadne a pokud se bude noční Procházka líbit)

Vyšla.
Mlha se líně převalovala na špinavých ulicích, vítr si pohrával s posledním plejícím listím a odpadky. Prošla kolem opravovaného panelkáku, kde přes den hraje rádio se směšnými hity, místo, kde je cítit levné pivo a pot a práce.
Teď tam ale bylo ticho. Opuštěný jeřáb, složené základy, ticho. Jenom zatoulaná kočka seděla na základech budoucích balkonů. Kdo by se divil, vždyť bylo dávno po půlnoci.
Obešla bahnitý kopec po vydlážděné cestě, dívala se do temných oken paneláků, usmívala se, zářící černé oči. Rozepnutý kabát za ní vlál, našlapovala lehce, sotva se dotýkala země.
Rozcuchané vlasy jí spadali na ramena ve vlnách, prsty jí mrzly. Prošla kolem malého obchodu, kam chodila pravidelně nakupovat….

….a najednou běžel on proti ní. Rychlým pohybem sportovce…
Lekla se, zavrávorala a spadla do bahna za sebou a černé zářící oči se ztratily za porcelánovými víčky…

….Když otevřela oči, nikdo tam nebyl. Stoupla si, lepivé bahno rozmazané po celém těle…

………………………………… „ Kde jsi? Haloooo!! Kde jen jsi?.............................................................

Nebyl tam. Nikde.To jen oranžové světlo pouličních lamp jí dělalo společnost.

Usedla na špinavý patník a rozplakala se.



Probudila se v hebounkých peřinkách, bílých jako padlý sníh. Měkkost polštáře byla osvobozující. Ucítila něco mokrého na své tváři myslela, že je to….

……byl to špinavý pes. Tulák. Seděla stále na patníku, jen trochu mokřejší a promrzlejší.
A tak se zvedla, vzala pejska do náruče a dál se vydali temnou nocí.