Anděl života x Anděl smrti

Anotace: Má první povídka na tomto serveru. Byli to dva lidé, tak rozdílní, jak jen to šlo a přece toho měli společného více než kdokoliv jiný. Byli jako voda a oheň, jako světlo a tma, jako noc a den, jako smutek a štěstí, ale zároveň byli jako sestra a bratr.

„Poběž!No tak utíkej!“, pokřikovala Whitte na svého bratra s rozesmátým hlasem.
Lesní cestička se klikatila mezi stromy a jen dvě děti narušovaly harmonii toho večera. Hluboké ticho probodával jen dětský smích a dusot jejich nohou.
„Počkej na mně!“,křikl bratr a zrychlil své tempo.
Jejich smích neutichal a oni běželi stále hlouběji a hlouběji do lesa.
„ Whitte! No tak počkej!“, křikl znovu, zastavil se, aby mohl nabrat dech a když se pak znovu rozběhl, svoji sestru už neviděl.
„Whitte? Kde jsi?!“,opakoval při běhu a rozhlížel se na všechny strany.
„No tak Whitte to není legrační!“, volal se strachem v hlase a utíkal stále dál.
Cesta se začala svažovat strmě dolů a on musel přibrzdit. Teď už jen klusal, když v tom cosi zaslechl.
„Whitte!“, zakřičel a přidal na tempu.
„Whitte!“ běžel a stále opakoval její jméno. „Whitte!!“
A najednou to uviděl. Hluboká propast jež rozdělovala les na dvě části, rychle k ní přiběhl a pohlédl dolů. Jeho sestra se držela ani ne tři stopy pod ním kořene, jež vyrůstal ze skály a bezmocně na něj hleděla.
„Sutti! No tak, Sutti, pomoc mi!“, opakovala a její hlas se třásl strachem a zoufalstvím.
Sutti si sedl na kraj propasti a s nepřítomným pohledem k ní natáhl ruku. V půli jí však zastavil.
„Sutti! No tak co je?!Dělej!!“rozkřikla se na něj a v tom kořen jehož se držela začal pomalu praskat.
„Křup“
Znovu se rozkřičela na svého bratra, ale on tam jen seděl a koukal se na ni.
„Křup“, znovu se ozvalo. „Křup. Křup. Křup“.
„Vždyť jsem tvoje sestra!“, žadonila a prosila ho, ale s ním to ani nepohnulo. Seděl a koukal na ní s tím nepřítomným výrazem ve tváři a s rukou k ní nataženou, avšak ona se jí chytit nedokázala. Byla moc daleko.
„Křup. Křup. Křup“, větev se přelomila a Whitte padala dolů do propasti se slovy „ Vždyť jsem tvoje sestra.Vždyť jsme sourozenci“
Bratr se zvedl a pohlédl dolů… svou sestru už nespatřil. Poté pohlédl k nebi a řekl „Já vím“, na chvíli se odmlčel, sklopil zrak k propasti a dodal „Ale už byl tvůj čas“.Jakmile ta slova dořekl, otočil se a zmizel ve tmě, jež zahalila celý les.